Článek
První sezóna nového Slovanu nebyla povedená. Vzhledem ke změnám, které se udály jak v klubu, tak i v hráčském kádru, byla ale přítomná určitá doba hájení. Ta však v letošním ligovém ročníku už skončila. A světe div se, výkony klubu jsou ještě horší nežli v té první. A fotbalová veřejnost se ptá: Je to již dost pro to, aby byl Radoslav Kováč odejit?
Nováček ze Zlína zasadil další ránu
Naposled to Severočeši nezvládli proti nováčkovi ze Zlína. Ano, tým z Moravy zažívá fantastický vstup do ročníku a už padají první bonmoty, že by tady mohl být český „Zlíncester“, ale Slovan musí takové soupeře porážet. O tom není sporu. Jaký to byl ale zápas?
Jako obhájce Radoslava Kováče řeknu, že Slovan byl po všech stránkách jednoznačně lepším týmem na hřišti. Větší držení balónu, více střel na branku, větší xG… I pouhým okem nezaujatého diváka bylo vidět, že Liberec má opticky navrch. Bolehlav posledních zápasů vycházel také z toho, že si tým nevytvářel dostatek gólových šancí. Proti Zlínu i tady došlo k zlepšení. Jenže…
Zlínu zachytal gólman. Stanislav Dostál, dlouhodobě jeden z nejlepších a nejpodceňovanějších gólmanů v české lize, předvedl jeden ze svých dalších skvělých zápasů. Vylámal si na něm zuby Soliu nebo Letenay. Když už Dostál nemohl zasáhnout, zradila zakončovatele technika s notnou dávkou smůly, tak jako v podání dorážky Ghaliho či hlavičky Petra Juliše. Na smůlu bychom mohli hodit i penaltový zákrok Michala Hlavatého. Středopolař Slovanu v ten nejhorší moment podklouzl a vzal s sebou i Poznara. Nesmyslnější, zbytečnější a smolnější penaltu jsem již dlouho neviděl.
Smůla nebo ukázka nekvality či podcenění?
Jednalo se ale v těchto situacích opravdu o smůlu, anebo je viníkem spíše podcenění, nepřipravenost či nekvalita? Těsně před penaltovým zákrokem Hlavatého byla z ruchových mikrofonů slyšet stížnost Radoslava Kováče směrem ke svým svěřencům o nevhodnosti jejich obutí. Hráči Slovanu za zápas totiž několikrát podklouzli. To nejfatálnější podklouznutí stálo Liberec zápas.
Když se podíváme na zakončení potenciálních gólových situací, na smůlu se bude odvolávat v podstatě jen ten největší zastánce Slovanu. Letenay si nechal školácky vypíchnout balon od Dostála především kvůli nedostatečné rychlosti a technické nešikovnosti. Největší šanci Slovanu měl na konci zápasu Juliš. Ten hlavičkoval nestrážený z menšího úhlu a zela před ním poloprázdná brána. Balon však od jeho hlavy putoval mimo.
Liberečtí hráči zkrátka nejsou v pohodě. Vidět to je také na Michalu Hlavatém. Hlavní tvář klubu se snaží, alibisticky se neschovává, neustále hledá volné prostory, ať už pohybem či přihrávkou. Není ve formě, kazí, ale to mu nebrání v tom, aby to zkoušel znovu a znovu. Je vidět, že mu na dobru týmu záleží. Ale ve svém snažení je mnohdy sám…
Kováč má terč na zádech
Část fanoušků má o hlavním viníkovi jasno. Ukazují prstem na Radoslava Kováče. Vyčítají mu nejednoznačnou herní tvář, ligové prohry či přespříliš pozitivní tiskové konference. Přejí si jeho odchod. A nejlépe pokud si sebou vezme Hlavatého s Ichou a všichni tři poputují zpět do Pardubic. Vzývají dokonce Luboše Kozla a poukazují na to, jak jemu se v Jablonci daří a jak byl z pod Ještědu nesprávně odejit. Vtipné je, že to dělají převážně ti, kteří před dvěma lety čpěli na Kozla síru a přáli si vehementně jeho odchod tak, jak si přejí teď ten Kováčův.
Nápady na zbavování se Hlavatého hraničí s čirým bláznovstvím. Fotbalista, jenž byl před dvěma roky jakožto kmenový hráč tragických Pardubic na hraně reprezentace a jeden z nejfotbalovějších tváří týmu, do Slovanu patří. Otázka posledních týdnů není kam ho prodat, ale jak mu pomoci a jak ho probudit. Souhra s Masopustem a Stránským nefunguje. V této souvislosti mě velmi zajímá, jak je na tom zdravotně Quendrim Zyba, ten se mi vedle Hlavatého v minulé sezoně líbil. Jinak je ale nutné na této pozici v zimní přestávce posílit. Stále očekávám, že se Stránský do dobré formy rozehraje, Masopusta bych už ale raději viděl pouze na kraji.
A co s Radoslavem Kováčem? Těžká otázka. Kováč je kůň Jana Nezmara. V Nezmarovi má zase bezmeznou důvěru majitel Ondřej Kania. A ačkoliv už bylo několikrát řečeno, že trenér důvěru vedení má, situace se může každým nezvládnutým zápasem měnit. To si uvědomíme ještě více, když se podíváme na los, který teď Slovan čeká – Plzeň, Baník, Slavia. Liberec může mít úplně v pohodě po 9 kolech pouze současných 7 bodů a bude trčet v sestupovém pásmu. To už může být trenérova židle rozkývaná takovým způsobem, že nepůjde narovnat.
Hráči nejsou správně připraveni po psychické stránce
A i když zahodíme emoce a iracionální výbuchy hněvu, nelze nevidět, že Radoslav Kováč si svoje angažmá ve Slovanu představoval jinak. Nebudu teď mluvit o herním projevu nebo ztracených zápasech. Co mě na současném Slovanu vadí nejvíce je jeho psychické rozpoložení. Hráči si nevěří, schovávají se před zodpovědností a jsou zkrátka psychicky křehcí. Jen si vzpomeňme na úvod zápasu se Spartou. Slovan působil jako by na tom hřišti ani nechtěl být. Liberec je v situaci, kdy se mu v podstatě žádný zápas letošního ligového ročníku ideálně nepovedl. Dokonce i výhry nad Pardubicemi či Duklou byly ze soudku těch šťastných, kdy se rozhodně nemůžeme bavit o tom, že Slovan soupeře přehrával. Přidejte si tlak nespokojených fanoušků i kritiku médií a je jasné, že v tomto prostředí se psychická pohoda nehledá lehce.
Psychická příprava na utkání však plně spadá do kompetence trenéra. Pokud své svěřence nedokáže do zápasu dostatečně namotivovat a mentálně připravit, nelze očekávat, že budou na hřišti plnit jeho pokyny a do reálné podoby zhmotňovat taktické prvky z tréninku. V případě, kdy vedení Slovanu dojde k tomu, že spojení Kováč a Slovan takto vyčpělo, bude opravdu čas na to, aby se poohlídlo po jeho nástupci. Dost nám toho může poodkrýt reprezentační přestávka.
Autor textu: Michal Takács
Zdroj statistických informací: Livesport
