Nadmíru povedené posily z Mladé Boleslavi. Mašek a Stránský pilíři Slovanu

Stránský se ihned po svém příchodu z Mladé Boleslavi bezpečně uvelebil v základní jedenáctce Radoslava Kováče a v podstatě z ní už nevypadl. Je jedním ze tří hráčů Slovanu, který nastoupil na podzim ve všech ligových zápasech – chyběl pouze v poháru s Brandýsem. Když sečteme počet odehraných minut, tak jich má z hráčů v poli z Liberce po N´Guessanovi úplně nejvíce. Už jen z těchto informací je zřejmé, že s přínosem Vojtěcha Stránského jsou U Nisy spokojeni.

V úvodu sezony nastupoval Stránský primárně v záložní řadě ve dvojici s Michalem Hlavatým. Hlavatý se staral o tvorbu hry a Stránský se snažil pracovat mezi řadami v univerzálnější roli. Častěji to ale vypadalo, že svou roli na hřišti spíše hledal. To se změnilo v době, kdy ze základní jedenáctky Hlavatý vypadl. Stránský jakoby vystoupil ze svého stínu. Pracoval více na těžišti hry, hrál aktivněji a v podstatě hru tvořil. Navíc mu ruku v ruce se změnou role přibývali i asistence – celkem si připsal tři.

Domnívám se, že právě forma Vojtěch Stránského byla jedním z hlavních důvodů, proč se Hlavatý do základní jedenáctky už nevrátil a proč následně i Slovan opustil. Liberci se dařilo a Radoslav Kováč neměl důvod do sestavy sahat. Stránský byl v pozici kreativce ve středu hřiště v daný čas platnější než Hlavatý a tomu se zkrátka nelíbilo čekat na svou šanci na lavičce.

Spolu se Stránským přišel před sezonou do Liberce v diskutovaném mladoboleslavském balíčku i Lukáš Mašek. Narozdíl od Stránského nastupoval Mašek ze začátku sezony převážně z lavičky. Postupem času si ale dokázal vypracovat dostatečný prostor na hřišti. Celkem si nakonec připsal v lize přes 1 200 minut, což ho řadí hned za Stránského.

Maškovi se povedl hned první start v dresu Liberce. Shodou okolností přijel v 1. kole Slovan do Mladé Boleslavi, kde byli diváci svědkem skvělého šestigólového zápasu. A právě Mašek poté, co přišel v 63. minutě na plac, vyrovnal po centru Stránského v 89. minutě na 3:3. Právě Maškův gólový příspěvek z pozice střídajícího hráče je něco, na co se Radoslav Kováč opravdu může spolehnout. Lukáš Mašek vstřelil v prozatímním průběhu sezony 6 branek, což z něj dělá nejlepšího střelce týmu. Hned čtyři z nich však vstřelil právě jakožto střídající hráč.

Mašek je poměrně všestranným útočníkem. Může fungovat jako typický zabiják do vápna, ale zároveň je obstojně vybaven i po rychlostní a technické stránce. Proto po něm Radoslav Kováč může sáhnout při různých situacích. Ať už bude Liberec hrát na protiútoky, ale také když bude bušit do obrany soupeře a bude posílat do vápna jeden centr za druhým.

Mašek je navíc teprve jednadvacetiletý hráč, takže do svého primu to může ještě pořád mít velmi daleko. Vůbec bych se nedivil, kdyby si Liberec nyní hýčkal budoucího hráče reprezentačního áčka.

Hodouš přišel před sezonou ze Sparty jako součást přestupu Santiaga Enemeho. Radoslav Kováč na nic nečekal a hned v úvodním kole proti Mladé Boleslavi ho hodil do vody. Pro Hodouše to ale nebyla povedená premiéra a domnívám se, že ho negativně ovlivnila i do dalších zápasů. Hodouš nastupoval v úvodu sezony na kraji obrany, ale na prvoligovou úroveň tvořil mnoho nepřesností. Centry létaly do území nikoho a přihrávky také často nenašly svého adresáta.

Nicméně poté, co Kováč přesunul Hodouše o řadu výše do zálohy jakoby pookřál. Působil daleko svěžejším dojmem, tolik nechyboval a také si i viditelně více věřil. Hodoušovi se povedly zejména duely s Baníkem a Slavií. Ukázal, že právě proti papírově silnějším soupeřům dokáže svůj výkon vybičovat ještě na vyšší úroveň. Hodouš v podstatě potvrdil to, co zná každý sportovec na jakékoliv úrovni. Když si na hřišti věříte, dokáže zvládat i herní situace u kterých jste v minulosti váhal. Pokud bude po přestávce pokračovat v podobných výkonech bude mít hned větší šanci na proniknutí do základní sestavy. V poslední době se mu ale vyprofiloval tuhý protivník v osobě Patrika Dulaye.

Autor textu: Michal Takács

Zdroj statistických informací: Livesport