Článek
Zda je reprezentace herně silná minimálně stejně jako na papíře, a proč za vše může Jaroslav Šilhavý. Trenér národního týmu opravdu bývá na mušce velmi často. Chybí mu potřebná energie, odvaha riskovat, vztahy s hráči také nejsou ve všech případech stoprocentní. Co tedy změnit aby se změnit, atributy u hlavy nároďáku zase objevily? No jasně, trenéra!
Trenére, děkujeme…
Minimálně fanouškovská obec má v této otázce v drtivé většině jasno. Šilhavý má jít od válu a šéfem Schicka, Součka a spol. se má stát Jindřich Trpišovský. Realizace tohoto nápadu ale není úplně jednoduchá a v dohledné době se nic podobného nejspíše neupeče. O jménech dalších nástupců se tedy může čile spekulovat. Někdo tvrdí, že by se měl dát prostor nějakému neokoukanému našinci, z druhé strany naopak zní, že je čas jít cestou zahraničního kouče. Je tu ještě jedna varianta, která v sobě má ze všeho něco. Bývalý český reprezentant, který v zahraničí strávil v podstatě celou profesionální kariéru. Kde skončil jako hráč, tam také začal jako trenér, i když momentálně užívá zaslouženého odpočinku. Dámy a pánové, Jaroslav Plašil.
Jaroslav Plašil toho s reprezentací zažil ledacos. Od benjamínka, který dostal svůj první „povolávák“ od samotného Karla Brücknera v nejzářivější éře českého fotbalu, po respektovaného kapitána. Nenápadný, a možná i proto ne úplně doceněný blonďák pověsil reprezentační dres na hřebík v roce 2016. Kdyby ho po sedmi letech oprášil a znovu navlékl, možná by za něj byl český fanda i rád. Na hřišti vždy vynikal pracovitostí a hrou ve prospěch mužstva. Tyto vlastnosti by teď mohl přenést i na realizační tým reprezentace, který je nyní potřebuje více než kdy jindy.
Je to ten pravý?
Zkušenostmi s trenérským řemeslem se logicky s Jaroslavem Šilhavým moc měřit nemůže. Pokud ale něco hraje Plašilovi výrazně do karet, je to právě fakt, že pomalu dvě dekády operuje v prostředí, kde se fotbal dělá úplně jinak. Jinak se o něm přemýšlí, jinak se v něm pracuje. Na klubové úrovni si zahrál ve třech top fotbalových zemích. Zejména ve Francii dostává velký kredit i dnes, čtyři roky po konci aktivní hráčské kariéry. Ostatně i tam se vypracoval v kapitána svých mužstev. Jméno Plašil tedy mají v živé paměti i mladší ročníky reprezentantů, možná i ti, kteří přijdou po nich. To dodává naději v lepší přijetí mladého trenéra a celkově příznivější klima v kabině.
V moderní době, doslova vyžadující mladé, dravé osobnosti, by jméno Jaroslava Plašila rozhodně nemělo zapadnout. Přestože není tolik na očích a ostruhy zkušeného kouče teprve brousí. Perspektivu a vnímání fotbalu může nabídnout jako málokdo.
