Článek
A přitom se jednalo o stejný prohřešek, jen každý posuzoval jiný sudí. Kdo viděl zápasy Sparty s Baníkem v Chance Lize a s Teplicemi v Mol Cupu, ten jistě ví, o čem je řeč.
Není vysoká noha jako vysoká noha
Ve víkendovém zápase Chance Ligy otevřel skóre Matěj Šín poté, co si přehodil balón přes Asgera Sorensena. Na tom by nebylo nic nenormálního, kdyby ovšem svou nohu nedal do výše ramen sparťanského obránce. Ten šel hlavou dolů, ale při pohledu na tkaničky Šinových kopaček souboj ze strachu o své zdraví opustil. Matěj Šín tak dokonal svůj kung-fu kop a následně poslal míč za bezmocného Vindahla. Řeči o tom, že tam byla „fuga“ z úst Matěje Šína pak pobavily fanoušky Baníku, ale o to víc naštvaly fanoušky Sparty.
Jsme o pár dní později a Krasniqi předvedl stejnou věc v zápase s Teplicemi. Tady z toho nebyl gól, ale byl odpískán faul. A přitom při pohledu na zpomalené záběry ta „fuga“ tam byla daleko větší. V čem tedy byl ten rozdíl, když verdikt byl zcela odlišný?
Možná bylo příčinou odlišných rozhodnutí sudí, rozdílné chování postižených hráčů. Zatímco Sorensen si nelehl na zem a nebrečel, teplický Radosta předvedl výkon jako z Národního divadla. Vůbec se tak nikdo nemůže divit rozčarování sparťanů, kteří v tu chvíli cítí skutečně křivdu. Pár dní předtím jim totiž stejný zákrok, a možná i nebezpečnější, sebral body na Bazalech.
Názory se různí, vyčnívá však nekonzistence rozhodnutí
Ať už se „faul“ Matěje Šína řešil v pozápasovém rozboru na Oneplay, nebo později v podcastu Kudy běží zajíc, všichni se shodli, že resultát je nejednoznačný. Noha byla vysoko, ale Sorensen zastavil svůj pohyb, ke kontaktu nedošlo, a tak se podle toho zařídila i komise rozhodčích, která potvrdila rozhodnutí sudího o tom, že se o faul nejednalo. Sorensen by si asi dle aktérů jednotlivých rozborů musel nechat rozpárat obličej kolíky, aby se toto písknulo jako faul.
Když ale o pár dní později za naprosto stejný přestupek pískne rozhodčí faul sparťanům, potom je asi něco špatně. A nejde o hereckou etudu teplického hráče. Jde o fakt, že rozhodování sudích je nekonzistentní.
Opravdu velmi rád bych si poslechl verdikt komise rozhodčích k souboji Krasniqiho s Radostou a asi bych se hodně divil, že komise podpoří rozhodnutí sudího na hřišti. Tato nekonzistentnost verdiktů rozhodčích v konečném důsledku škodí celému fotbalu. Chápu, že fotbal je poměrně rychlá hra a občas bývají některé situace nepřehledné, ale pokud zvládají dělat minimum chyb rozhodčí v hokeji, měli by se ti fotbaloví nad sebou zamyslet.
Přešlapů rozhodčích jsme v letošní sezóně viděli opravdu celou řadu. Některé doslova ovlivnily regulérnost (vzpomeňme na zápas Liberce s Plzní), některé byly i úsměvné. Z každého kola však zůstává pachuť nad pozdějšími výroky komise rozhodčích. Ta ve většině případů shledá, že rozhodčí rozhodli správně a pokud ne, oznámí, že udělali chybu, a jede se vesele dál.
Chápu, že rozhodčích není přebytek, ale když dělník ve fabrice udělá chybu, zaměstnavatel nad tím také nemávne rukou, ale škodu na něm bude vymáhat. Ve fotbale není co vymáhat, maximálně sudí nedostane těch pár korun, co za zápas má.
Pojďme k tomuto „faulu“. Pravidla fotbalu jasně definují nebezpečnou hru jako snahu zasáhnout míč nohou na úrovni trupu nebo hlavy soupeře, který je v bezprostřední blízkosti. Byla tedy noha Šína bezprostředně dál než noha Krasniqiho? To ať každý fanoušek posoudí sám, ale dle mého se jednalo o totožnou situaci, jen Sorensen nesimuloval jako Radosta. Možná by sebou měl příště raději plácnout na zem, ať má rozhodčí co pískat a komise co schvalovat.
Autor článku: Petr Vikuk
