Nejdříve kolaps, pak euforie. Teplice doručily nezapomenutelný zážitek

Ředitel klubu Rudolf Řepka před sezónou prohlásil, že se Skláři budou snažit hrát atraktivnější fotbal než dosud. Pokud se podaří vstřelit více branek, než vstřelí soupeř, bude to jen dobře. V domácím utkání s Plzní se to sice nepodařilo, i tak může být ve výsledku nadmíru spokojený.

Ačkoliv trenér Frťala chválil domácí fanoušky, že zůstali na svých místech, v 10. minutě skutečně odhadem pět procent fanoušků svá místa opustilo. Někteří se ve 12. minutě a stavu 1:3 opět vrátili na pozice, jiní už ale ne. Možná to byli ti, kteří zažili památný nadstavbový domácí zápas s Mladou Boleslaví. Tam jsem si také od začátku říkal, že zřejmě budeme svědky historického momentu. Když se skóre zastavilo na konečných 0:8, byl jsem rád, že jsem neodešel, protože na tenhle zápas se, byť v negativních konotacích, bude vzpomínat ještě po mnoho let.

Po deseti minutách zápasu s Plzní jsem si říkal, že zajisté budeme svědky něčeho velkého. Nebylo otázkou jestli, ale pouze kdy padne další branka. Je hrozně snadné pochválit Teplice za to, že zápas nevzdaly, bojovaly, a dokonce se dostaly do vedení 5:4. Ale ještě jednou si to vraťme na začátek. Po deseti minutách prohráváte doma s Plzní o tři góly. To je situace na ručník. Standardní scénář je v takové chvíli ten, že se tým zatáhne a dohraje zápas tak, aby zabránil většímu debaklu. Skláři přesto vírou v sebe sama a postupnými krůčky pokračovali stále v tom, co si na startu této sezóny nastavili.

Tohle není něco, za co bychom měli Teplice jen uznale poplácat po ramenou. Ukazuje to na obrovskou mentální sílu týmu, což je takový ten typický faktor X, který u každého týmu v lize nenajdete. Někteří fanoušci už nevěřili, a tak odešli. Další možná zůstali na místech, protože větřili další historický debakl. Někdo možná dokonce věřil, že ještě není vše ztraceno. Z hráčů ve žluto-modrém dresu tomu ale na hřišti věřil každý do jednoho.

Tohle je obrovsky silný moment, který může ovlivnit celou teplickou sezónu. S tímto zápasem v zádech totiž úplně jinak vnímáte situaci, kdy hrajete například ve Zlíně a dostanete rychlou branku, nebo možná i dvě. Stále totiž máte v nedávné paměti, že existují i daleko horší situace, ze kterých se dá vyhrabat.

Jestliže někdo všeobecnou euforii ze zápasu nesdílí, určitě to jsou oba brankáři. První úspěšný zákrok gólmana přišel ve 38. minutě, kdy Matouš Trmal chytil střelu Cheicka Souarého ze střední vzdálenosti. V tu chvíli svítil na zápasové tabuli průběžný stav 3:4. Prvních sedm střel zápasu tedy vždy mířilo do sítě.

Pro Floriana Wiegeleho, reprezentačního gólmana Rakouska, byla statistika ještě nelichotivější. Prvních pět střel Teplic na jeho branku skončilo gólem. Úspěšný zákrok si připsal až v 76. minutě. O skleslé náladě jeho protějšku Trmala promluvil na tiskové konferenci po zápase i trenér Frťala. Osobně věřím, že na něho tento z jeho pohledu nepovedený zápas nebude mít dlouhodobě negativní vliv. A je to právě díky předešlé zkušenosti, kterou zažil na startu minulé sezóny, kdy několikrát hrubě chyboval. Přiznal, že se z toho dostal i díky mentálnímu kouči, a po zbytek sezóny byl týmu velkou oporou. Proto by mě dost překvapilo, kdyby s ním pět inkasovaných branek od Viktorie mělo nějak výrazně zamávat.

Kdo na zápas bude bezpochyby vzpomínat hlavně v pozitivním duchu, je Matěj Radosta. Pamatuji si, jak už zhruba před sedmi lety hovořil tehdejší teplický trenér Stanislav Hejkal o tom, jak bude sázet na mládí v čele s Janem Knapíkem a Matějem Radostou. Druhý jmenovaný ale vypadal nemastně, neslaně. Strávil rok na hostování ve Varnsdorfu. Ten věk, kdy mladý hráč vystřelí do ligy a zaujme, byl dávno pryč. Radosta výrazněji nezaujal. Snad až na jeho extrémní zrychlení a celkovou rychlost, kterou disponoval vždy.

Několik povedených zápasů odehrál na podzim 2023. Tam jsem si říkal, že nabírá formu a na jaře možná vykvete. Během prvního přípravného utkání na soustředění v Turecku ale přišlo zranění, které jeho posun na několik měsíců zbrzdilo. V březnu se začal rozehrávat v teplickém béčku. Hned ve druhém utkání fasoval po jedenácti minutách červenou kartu. Zbytek sezóny dohrál hlavně v rezervě Teplic a minuty v áčku sbíral jen po troškách. Průlomová sezóna se tak definitivně nekonala.

Například minulou sezónu už v některých zápasech vypadal velmi zajímavě, trápila ho ale naprosto tristní produktivita. Z jednoho zápasu proti Plzni, který odehrál s bilancí 1+2, nelze vyčíst mnoho. Co ale vyčíst lze, je fakt, že mu velmi sedí pozice na pravém křídle. To ale není pozice, na které pod trenérem Frťalou odehrál nejvíce utkání. Častěji nastupoval na pravém wingbeku či beku. Nezřídka ale tuto pozici zastával i na levé straně hřiště. Rychlým pohledem do statistik zjistíme, že na ofenzivních pozicích odehrál jen něco mezi 25–30 % utkání pod stejným trenérem.

Pikantní byly jeho běžecké souboje s Merchasem Doskim, který ještě v červnu kopal za Irák na Mistrovství světa. Levý bek Plzně z těchto soubojů vycházel dost nelichotivě. Trenér Hyský aplikuje přístup s invertovaným bekem, který při rozehrávce nestojí u lajny, ale stahuje se do středu hřiště. Avšak právě i vlivem toho měl na kraji hřiště Radosta mnoho prostoru se rozběhnout. Jestli bych trenéru Hyskému vyčetl v zápase jednu věc, která měla dle mého přímý dopad na konečný výsledek, je to právě fakt, že na situaci reagoval až za stavu 5:4 pro Teplice. Až potom Doskiho v 63. minutě stáhl ze hřiště. Po zápase přiznal, že se iráckému reprezentantovi zápas nepovedl. Přesto ho nechal hodinu trápit. Vůbec si to nedokážu vysvětlit.

Autor článku: Daniel Dolejší