Nejsem tu od toho, abych někoho uklidňoval – ani Spartu

Rychlost, schopnost hrát na obou stranách a ochota chodit do soubojů, to jsou hlavní body, když budu parafrázovat slova klubu, kvůli kterým Australan přišel. V představení se zapomněla zmínit jedna věc, kterou bych normálně od ofenzivního fotbalisty očekával – „umí střílet góly“. Tahle věta před rokem nepadla a jak se zdá, už ani nepadne. Je sice hezké, že Garang vstřelil gól před sezonou v přáteláku proti Ósace, ale historie si v drtivé většině pamatuje jen ty branky ligové, a tam svítí čistá nula z jednadvaceti startů v rudém dresu.

Já si totiž myslím, že prohra v Brně (skoro rozdílem třídy) tak trochu dokresluje i tento případ transferu hráče za skoro šest set tisíc eur, se kterým se může v následující době rozloučit. Z velké části totiž souhlasím s komentáři přímo pod článkem klubu ze zápasu na Srbské, že se sportovnímu vedení „podařilo“ sestavit jednu z nejslabších soupisek Sparty za poslední roky. Minulá sezona byla velkým varováním, ale nestalo se v podstatě nic. Je sice pravda, že přišel Brunes, ale musíme si uvědomit, že bude trvat, než se s klubem sžije, a navíc přišel za Rrahmaniho, přičemž mezi oběma fotbalisty velký kvalitní rozdíl vážně nebude. Odchod Kairinena se „zalepil“ přeměnou hostování v přestup u Mannsverka. Což, ať se na mě norský fotbalista nezlobí, ale finský reprezentant je v atributech jako vyhrané souboje, přihrávky do vápna, centry, sklepnutí, získané fauly v podstatě ve všem lepší. Čísla mluví celkem jasně, když se na ně letmo podívám.

Poté se mluvilo, že se přivede nový brankář. Šly fámy, že dorazí Martin Dúbravka, za mě naprosto v pořádku, jednička slovenské reprezentace, zná se s Haraslínem, co víc si přát. Nakonec dorazí Maďar Kristián Hegyi, jehož největším úspěchem bylo místo jedničky v MTK Budapešť, desátém týmu ve dvanáctičlenné maďarské lize.  Ale přestup se prezentuje jako posila z West Hamu, protože je kmenovým hráčem, byť za „kladiváře“ neodchytal ani jednu minutu. A přesně tenhle brankář dostane v posledním zápase, ve kterém nastoupil, pět gólů od Nordsjællandu v generálce na ligu. Ano, kdo zápas viděl, těžko může mladému brankáři něco vyčítat, ale ať se na mě nezlobí, rozdíl mezi Dúbravkou a jím je markantní. A nejde jen o fanoušky, kteří jsou z posil kulantně řečeno na rozpacích.  Jméno jako Martin Dúbravka, i kdyby byl takový hráč jen v kabině, tak ten dodá spoluhráčům mnohem větší sebevědomí a jistotu než jméno Krisztián Hegyi. Tak to jednoduše je.

I tohle je příklad, který nás nutí přiznat si pár věcí, tak jak to udělal Surovčík po prohraném derby. Jenom totiž upřímná slova klub někam posunou. Smutné na tom celém je, že by je neměli říkat novináři ani hráči, ale samotné vedení. Ale to je jiná písnička. Sparta už není adresou, do které by se hráči i trenéři hrnuli. Mohli jsme to vidět už před rokem, když Sparta hledala trenéra.Velké štěstí pro sportovní vedení, že se znovu „objevil“ Brian Priske, jinak by čekání bylo ještě delší. I díky tomuto čekání ve Spartě neskončil takový Michal Sadílek, nyní dal klubu košem zkušený brankář.

Ale to jsem přeskočil, vraťme se ke Kuolovi. Myslím, že kdyby dostal místo něj šanci mladý kluk z akademie, ukázal by minimálně stejný výkon jako Australan. Ušetřil by tak pokladně šest set tisíc eur a jsem hluboce přesvědčen, že fanoušci Sparty raději uvidí na hřišti „svého“ kluka než fotbalistu z Austrálie. Ale Kuol za nic rozhodně nemůže, dostal nabídku smlouvy a využil ji. Mně už před rokem celkem překvapilo, že Sparta podepisuje hubeného, 175 centimetrů vysokého kluka, který je možná rychlý, ale jakmile mu jakýkoliv ligový mohutný obránce nastaví „tělo“, jeho cesta do vápna končí. Statistiky mi celkem dávají za pravdu.

Bohužel pro klub, Kuol, jak víme, není osamocený případ. Vzpomene si někdo z vás na hezký moment v rudém dresu u takového Imanola Garcíi de Albénize? Ten byl také představen panem Rosickým se slovy: „Svojí schopností adaptovat se na kombinační hru se velmi dobře hodí do našeho stylu hry“. Hráč se tak „úžasně“ hodil, že má jeden start za první mužstvo. A zase jsme u toho, když minulý ročník ohledně rezervy jela rétorika, že zkušený hráč zabírá místo mladšímu, tak proč bych tu samou větu nemohl použít na myšlenku, že takováto „posila“ zabírá místo odchovanci. To samé stoper Cobbaut, klidně mohl místo něj dostat šanci takový Ferdinand Říha, vůbec bych se na toho kluka nezlobil, kdyby ukázal minimálně to, co Belgičan.

Abych nějak zakončil tenhle skauting a následný nákup, jako byl ten u Prince Milly z Dukly, stačí si vzpomenout na Jhoannera Cháveze. Ten se přivítal se slovy: „Typologicky jde o levonohého obránce, který je atletický, rychlý a důrazný, dokáže díky vyvážené defenzivní i ofenzivní hře pokrýt ze své pozice celý levý prostor.“ Všechno krásné, jenže hráč přišel do Prahy z Francie zraněný a po konci hostování se zraněný do Francie i vrátil. Jak by řekl klasik: „Kdo tohle má.“

Sparta byla v minulosti úspěšná, protože lovila hlavně v českých vodách. Jasně, ta doba je pryč, kluby konkurenci nechtějí prodávat, i když Slavie ukazuje, že to stále jde. Opravdu si to hodně zaplatí, ale jde to. A pokud přestup českého hráče nevyjde, můžu dát šanci někomu z rezervy. Vím, že tahle věta zní, jako když jde Hurvínek do války, ale znovu říkám, že takový hráč udělá „stejnou“ parádu jako většina posil, co do Prahy přišla.Věřím, že publikum by bylo radši, kdyby chodilo na tyhle fotbalisty než na ty, které jsem jmenoval. Navíc všichni víme, jak se prezentovala naše reprezentace na mistrovství světa, dávat šanci „Cobbautům a Kuolům“ náš fotbal nikam neposune. Samozřejmě bavíme se o klubovém fotbale, ale je třeba si říct, že kdo jiný než největší kluby naší země mají alespoň částečnou odpovědnost za naši reprezentaci. Ale kdo jsem, abych něco navrhoval? Abych citoval jednu naši velkou fotbalovou osobnost: „Nejsem tu od toho, abych někoho uklidňoval.“

Autor textu: Josef Volejník

Zdroj statistických informací: Livesport