Článek
V roce 1938 tento tehdejší klub výjimečných vyhrál a usedl na trůn králů Evropy. Pojďme se podívat na tento největší úspěch klubu.
11. září 1938 je datem, které se zlatým písmem zapsalo do historie pražské Slavie. Kapitán Ferdinand Daučík tehdy v Budapešti zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Středoevropského poháru, nejprestižnější klubové soutěže meziválečné Evropy. Jde dodnes o nejcennější trofej, kterou kdy český klub získal.
Triumf Slavie přišel v těžké době. Nad republikou už visela hrozba obsazení pohraničí, v Evropě to vřelo. Sportovní úspěch sešívaných byl jako paprsek světla v temnotě, která se na naši zemi valila. Pro národ, jenž se zanedlouho měl ocitnout pod plným náporem nacistického Německa, to byla vzácná chvíle radosti a národní hrdosti. Kdepak, tehdy nešlo jen o fotbal!
Cesta k triumfu
Slávisté nebrali nic na lehkou váhu. Poprvé v historii si do přípravy vzali tři atletické a kondiční trenéry – Škardu, Havla a Marka. Na plný úvazek pracoval i masér Heger a s brankáři mančaftu individuálně pracoval zraněný František Plánička.
Byla to vůbec první příprava, kdy se k fotbalu přistoupilo skutečně profesionálně. Slavia už nechtěla být jen „věčnou nevěstou“, jak se klubu pro jeho časté finálové neúspěchy přezdívalo. Chtěla zlomit svá tři neúspěšná finále.
Že se důkladná příprava vyplatila, ukázala Slavia už na cestě do finále. V semifinále doslova deklasovala italský Inter Milán, když ho doma na Letné vyprovodila neuvěřitelným výsledkem 9:0! Takové ponížení italského velkoklubu si dnes jen těžko dokážeme představit.
Cesta za pohárem však ještě zdaleka nebyla u konce. Finále hrané systémem doma – venku. V domácím zápase Slavia remizovala s Ferencvárosem 2:2, což znamenalo, že odveta v Budapešti bude mimořádně těžkým úkolem. Na nepřátelské půdě, před bouřlivým publikem, museli slávisté ze své hry vyždímat maximum. Málokdo věřil, že by se mohl zrodit takový úspěch – vyhrát na hřišti maďarského giganta bylo tehdy téměř nemožné. Maďaři na své cestě dokázali vyřadit i Juventus!
Památné finále
V odvetném finále v Budapešti, byla tedy pořádná šichta. Sešívaní vstoupili do zápasu odvážně, ale postupně se na ně valil jeden útok za druhým. Kdyby nebylo Bokšaye v bráně, možná bychom dnes vzpomínali na další promarněnou šanci. Chytal neskutečně a likvidoval jednu tutovku Maďarů za druhou.
V 57. minutě to ale konečně přišlo! Bican našel Vytlačila, který z nemožného úhlu napálil balón do sítě. Domácí to zdravě nahecovalo a slávisté měli problém se dostat za polovinu hřiště, ale jeden brejk se přece jen povedl. Vytlačil poslal parádní centr na Šimůnka, a ten hlavičkou na zadní tyči pečetil vítězství 2:0!
Sestava: Bokšay – Černý, Daučík – Průcha, Nožíř, Kopecký – Vacek, Šimůnek, Bican, V. Bradáč a Vytlačil. Trenér: Jan Reichardt.
Příběh trofeje
Originál Středoevropského poháru během války zmizel jako pára nad hrncem. Možná skončil v některém z nacistických trezorů, kdo ví. Teprve nedávno si Slavia nechala vyrobit věrnou repliku podle zmenšeniny, kterou má Austria Vídeň. Z mosazi, stříbra a cínu vznikla trofej, na kterou slávisté čekali dlouhé desítky let.
Co následovalo po triumfu
Po vítězství v prestižní soutěži přišla pro Slavii, stejně jako pro celou zemi, těžká doba. Druhá světová válka změnila sportovní mapu Evropy. Protektorát Čechy a Morava znamenal konec mezinárodních soutěží a fotbal se hrál jen v omezeném formátu domácích soutěží pod dohledem okupační správy.
Přesto se Slavia dokázala udržet na výsluní českého fotbalu i během války. V letech 1940, 1941, 1942 a 1943 získala ligový titul v protektorátní lize. Hvězda týmu Josef Bican střílel góly jak na běžícím pásu – v sezoně 1939/40 klub získal svůj 10. titul a největší hvězda týmu k tomu přispěla rovnými padesáti góly!
Po válce přišly další změny – znárodnění klubu, přejmenování na Dynamo Praha v padesátých letech a postupný ústup z výsluní. Slávistický duch však i díky Odboru přátel Slavie založenému v roce 1964 přežil těžké časy komunistického režimu a klub se po sametové revoluci znovu nadechl k velkým výkonům.
Nicméně triumf ve Středoevropském poháru z roku 1938 zůstává dodnes největším mezinárodním úspěchem klubu a připomínkou zlaté éry, kdy český fotbal byl evropským pojmem. Na tento odkaz navazuje současná Slavia, která opět patří k nejlepším klubům v zemi a pravidelně reprezentuje český fotbal v evropských pohárech.
Sportovní i společenský odkaz
Stejně jako v roce 1938, kdy si Slavia zachovala svůj společenský přesah a její vítězství znamenalo víc než jen sportovní úspěch, i dnes sešívaný klub nezapomíná na hodnoty, které přesahují hranice hřiště. Tak jako tehdy dokázala Slavia svým triumfem pozvednout národního ducha v těžkých časech, i dnes klub cítí odpovědnost vůči společnosti.
Moderní Slavia navazuje na tuto tradici nejen sportovními výkony, ale i řadou charitativních a společenských projektů. Ať už jde o podporu dětských domovů, nemocnic nebo jiných potřebných, v červenobílých barvách se stále snoubí sport s odpovědností. Tento přesah dělá
ze Slavie víc než jen fotbalový klub – je to instituce, která si uvědomuje svou roli v širším společenském kontextu, stejně jako tomu bylo v onom památném roce 1938.
Dnešní úspěchy na domácí i evropské scéně tak nejsou jen návratem sportovní slávy, ale i pokračováním tradice klubu, který v těžkých časech dokázal symbolizovat naději a hrdost – hodnoty, které přesahují zelený trávník a zůstávají aktuální i po více než osmdesáti letech.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Středoevropský_pohár_1938
https://cs.wikipedia.org/wiki/Středoevropský_pohár
slavia.cz
Autor článku: Radek Ondrák
