Největší naději živí Plzeň. Ve Švýcarsku však tahala za kratší provaz

Jako vítěz podzimní skupinové fáze, kdy jako jediný tým v soutěži neztratila ani bod se Plzeň kvalifikovala přímo do osmifinále. Její dnešní soupeř si musel v 1/16 finále poradit s Bulharským PFK Ludogorec Razgrad.

Vstup do utkání vyšel lépe Západočechům. V prvních deseti minutách Servette nepotvrdilo, že se hraje na jejich stadionu a Plzeň předvedla několik nadějných výpadů. Útočné snahy poté Viktorie přibrzdilo ošetřování Dweha, který byl poměrně ostře zasazen loktem do hlavy. Rozhodčí zápasu však nastavil poměrně benevolentní metr při řízení utkání, a tak žádný z kartónků v kapsičce nevytáhl.

Nejnebezpečnějším okamžikem českého týmu byl po zemi rozehraný rok od Lukáše Kalvacha, který rozehrávkou oslovil Jana Kopice. Ten však se šancí naložil trestuhodně a vysoko přestřelil.

Po půlhodině zápasu převzala Ženeva iniciativu, lépe vyrovnala se stylem řízení utkání, a často si v těchto fázích utkání pomáhala malými, možná i trochu více viditelnými fauly. I Plzeň nezůstávala v taktických faulech pozadu. Přesto se prvním hráčem napomínaným kartou stal v 35 minutě plzeňský Cadu.

Žlutá karta byla vytažena na konci poločasu ještě dvakrát, když v rozmezí tří minut se rozhodčí snažil zmírnit narůstající agresivitu na hřišti. Takto ocenil v 41. minutě Tsunemota, a za další úder loktem v 45. minutě pak Guillemenot.

První poločas by se dal shrnout slovy: Od vápna k vápnu, víc ani ťuk. Lehkou převahu dle čísel statistického zápisu měl náš pohárový zástupce. I při pohledu na hřišti nám toho Viktorie předvedla více, nicméně k tomu, aby se pohnul ukazatel skóre, jsou třeba střely. Přímé střely, které přinutí brankáře k zásahu. A žádnou takovou střelu ani jeden z týmů na branku soupeře nevyslal.

O kvalitě útočných snah svědčil i údaj očekávaných gólů, který se za celý první poločas ani zdaleka nepřiblížil k jedničce.

Vstup do druhé půle vyšel lépe Servette, kdy od úvodního hvizdu nám za zhruba deset minut předvedlo několik pěkných útočných akcí. Zlepšit útočné snahy svého týmu se domácí trenér snažil pomocí několika střídání. První změnu v sestavě připravil ještě o poločasové přestávce, kdy na hřiště přišel Miroslav Stevanović. Právě tento hráč přinesl velké oživení, a Plzeň se čím dál tím více stahovala do obrany, a vyrážela pouze k několika rychlým kontrům. Hráči na hrotu však dnes neměli svůj den, a tak i Miroslav Koubek přišel se změnou. V 58. minutě nahradil Matěje Vydru Jan Sýkora.

Pokud by se chvilku poté Dwehovi nepodařilo na poslední chvilku povedeným odkopem zamezit vběhnutí útočícího hráče do velkého vápna, mohlo být Jedličkovi poměrně horko, protože by čelil přímému útoku.

Posledních dvacet minut utkání se Plzni příliš nepovedlo. Ke zlepšení nevedlo ani další střídání, kdy uvadajícího Johna Mosqueru nahradil Jan Kliment. Ten sice přinesl oživení, ale obraz hry zůstával stejný. Ženeva tlačila, brankář Jedlička byl jistě zaměstnanějším než kolega na opačné straně hřiště, a Plzeň se bránila.

O tom, že Plzeň v druhé půli byla až moc stažená, svědčí i fakt, že první střelu na branku soupeře vyslala až v minutě osmaosmdesáté. Do konce utkání však žádný z týmů branku vstřelit neodkázal, a tak se v Plzni za týden bude začínat od nuly.

Viktoria Plzeň v pohárovém čtvrtku přidala bod do koeficientu za remízu, domů se vrací s remízou ze hřiště soupeře. Nicméně hráč s podobnou kvalitou a sebevědomím, jaké má nyní Pavel Šulc Plzni jednoznačně chyběl, a žádný z jeho spoluhráčů jej nahradit nedokázal.