Článek
S Plankou, Jedličkou a Michalem Frydrychem, hlavně v závěru sezony, patřili k tomu nejlepšímu ze sestavy trenéra pana Dvorníka.
Podobná písnička jako Markovič
Belgický vicemistr Royale Union SG je velký klub, ale ani pro něj není pět milionů eur za defenzivního univerzála zrovna málo, přesto podle posledních informací tuto výkupní klauzuli Belgičané akceptovali a ostravský klub nemůže udělat vůbec nic. A samozřejmě, když nebudu počítat přes 25 let starý prodej Milana Baroše do Liverpoolu, bude to největší transfer v historii klubu. O celý jeden milion eur předstihne prodej Matěje Šína do Holandska. Jenže jde o to, že stejně jako to bylo v případě Jakuba Markoviče, tak i dnes s odchodem svého hráče klub nemůže nic dělat. A to je přesně ten problém – jak řekl legendární trenér pan Hadamczik: „Nesmíme je vychovávat pro druhé, ale pro sebe.“ Chápu, že je to dnes u hráčů takový trend, agenti tlačí na kluby a chtějí klauzuli do smlouvy, ale pokud se chce Baník zařadit po bok těch největších musí se podobným smlouvám do budoucna vyvarovat. U pražských S nebo Plzně takovéto případy nevidíte. Vedení těchto klubů si nemusí každé přestupové okno držet zkřížené prsty a přát si, ať nikdo klauzuli neaktivuje, protože s hráčem trenér počítá. A že se s Ondrou počítalo.
Pět milionů eur. A co dál?
Nicméně i přes ztrátu v základní sestavě pět milionů eur poputuje do Ostravy. Je to hezká částka, za kterou se dají koupit možná tři kvalitní hráči. Ale jak víme z minulosti, Baník na začátku loňské sezony také inkasoval za prodeje opor podobné sumy a do prvního mužstva se zpátky moc neinvestovalo. Věta „nepůjdeme cestou Beranů“ v Ostravě v podstatě zlidověla a výsledkem byl boj do posledního kola o záchranu, která se jen shodou náhod a z „pekla štěstí“ povedla. I proto bych fanouškům klubu přál, aby se utržená částka vrátila zpět do kabiny do posledního euro, třeba za takového Erica Hunala nebo…
Autor textu: Josef Volejník
Zdroj statistických informací: livesport
