Nikdo ve střední Evropě neprotočí tolik peněz jako česká liga

Slovan Liberec poráží AC Milán, Plzeň vyřazuje Neapol nebo Sparta hraje čtvrtfinále Ligy mistrů. Mohl bych takhle pokračovat až do dnešních dní. Dnes už ale nemůžeme říct, že kluby nemají finance. Aspoň v rámci střední Evropy rozhodně ne.

Kluby v naší lize vydaly na posily 85,5 milionu eur. A to se bavíme o sumě, která je známá. U mnoha přestupů částku neznáme, takže konečné číslo je mnohem vyšší. Ale to platí pro všechny sumy, které tu zmíním. Čísla čerpám z odborného webu Transfermarkt, který není a ani nemůže být stoprocentně přesný. U některých přestupů nevíme, jak je postavená smlouva, kolik procent jde z dalšího prodeje, a tak dále. Pracujme ale alespoň s tím, co víme: podle dostupných dat je česká liga v rámci střední Evropy naprosto ta nejbohatší. Rakousko, Polsko, Maďarsko a Slovensko zůstávají daleko vzadu.

Takže ano, český fotbal dlouho neměl peníze, ale rozhodně měl výsledky. Polská Ekstraklasa nám náš koeficient záviděla a stále závidí. Je pravda, že se v posledních letech se našemu severnímu sousedovi podařilo k našim číslům přiblížit, ale pořád zaostává. V čem byli napřed, byly nabídnuté smlouvy. Čeští fotbalisté si často chodili do Ekstraklasy vydělat. To dnes zdaleka neplatí, trend se pomalu obrací, vidíme to u pražských „S“.

Podle dat Transfermarktu se u nás protočilo zmíněných 85,5 milionu eur. Chápu, že v anglické Premier League, kde kluby letos položily na dřevo obludných 4,1 miliardy eur, tohle asi nikoho moc nevzruší. Druhá italská Serie A má „pouhých“ 1,16 miliardy. Nás ale především zajímá, že rakouská Bundesliga operuje s číslem 45,55 milionu, kde hlavní sumu představuje výdaj Salcburku, který je v tomto ohledu naprosto odskočený od zbytku ligy včetně vídeňských klubů. Polská Ekstraklasa má 27 milionů eur, maďarská liga s Ferencvárosem v čele 9,30 milionu a na konci pelotonu je slovenská liga se sumou 2,51 milionu eur, kde vede Slovan Bratislava.

Český klub dnes utratí zhruba dvakrát tolik co rakouský, třikrát tolik co polský, a mohl bych pokračovat. V tomhle ohledu si pomůžu u nováčků ligy. Nebylo totiž pravidlem, že klub, který postoupí ze druhé ligy, bude investovat jako Zbrojovka nebo Artis. Flinta klidně dá peníze za Hunala nebo Vašulína, Artis koupí za dva miliony eur Labíka nebo podepíše Sarapatu, kterého před rokem koupila Kodaň za čtyři miliony eur. Žádný nováček z lig, které jsem jmenoval, takovou finanční sílu ani zdaleka nemá. Nováček Ekstraklasy Wisła Kraków po postupu podepsala jen volné hráče nebo řešili posily hostováním, totéž mohu říct o Austrii Lustenau, čerstvém účastníkovi rakouské Bundesligy.

Samozřejmě, když se přesunu od nováčků k vrcholu naší ligy, tak velkou zásluhu na tomhle čísle mají pražská „S“ a Plzeň. Sparta dala za letní posily přes 22 milionů eur, Slavia skoro 30. Oba kluby překročily „bariéru“ pěti milionů eur za transfer, která byla dlouhá léta tabu. A tak obě „S“ mají nové rekordy v podobě šesti milionů eur za přestup. Takové částky ale u Ferencvárose, Lecha Poznaň nebo Slovanu Bratislava zdaleka nevidíme. V tomhle směru může konkurovat jen Salcburk s firmou Red Bull v zádech. Rakouský velkoklub si může dovolit i přestupy za třináct milionů eur, protože pravidelně prodává hráče do německé Bundesligy za částky kolem třiceti milionů eur. Jména jako Dominik Szoboszlai, Karim Adeyemi nebo Benjamin Šeško dělají klubu z Mozartova města, obrovskou reklamu. Ale to je jen jeden klub. Rapid a hlavně Austria Vídeň takovou finanční sílu ani zdaleka nemají. Ostatně nejdražším přestupem Rapidu je toto léto záložník Bajlicz ze SV Ried, a to za pouhých sto tisíc eur. Na co by to v naší lize stačilo?

Máme velkou výhodu v tom, že v lize jsou majitelé, které fotbal baví. Návštěvnost i zájem jdou nahoru a z fotbalu se napříč republikou stává společenská událost, na kterou se těšíme týden co týden. I to je jeden z důvodů, proč držíme desáté místo v tabulce koeficientů. Dlouho jsme po něm toužili, dnes ho máme. A co já vím, třeba ho ještě vylepšíme. Turecká soutěž tak velký náskok zase nemá, byť samozřejmě turecké kluby mají naprosto jiné finanční možnosti než my. Ale už Hradec ukázal, že se dá hrát i s takovým Fenerbahce İstanbul. Takže ano, dlouhé roky byl český fotbal prezentovaný jako liga, která jede nad poměry. Málo peněz, hodně muziky. Dnes už tohle o sobě říct nemůžeme. Úspěch v Evropě dnes nejde jen za chytrostí a štěstím, ale i za penězi, které si kluby mohou dovolit investovat zpátky do týmu. Náš koeficient přestal být pro mnohé ligy kuriozitou. Česká liga má sílu, a v čem hlavně si každý z vás může odpovědět sám. A možná je na čase přestat se ptát, jak dlouho nám to vydrží, ale položit si otázku, jak vysoko až s tímto umíme a můžeme dojít.

Autor textu: Josef Volejník

Zdroj statistických informací: Transfermarkt