Nová verze Teplice 2.0. Měsíc přípravy tým proměnil od základu

Tu totiž sliboval už po konci minulé sezóny nejen trenér, ale i vedení klubu. Nezůstalo pouze u slibů, diváci Na Stínadlech se nakonec dobře bavili.

Pokud jste sledovali alespoň některá přípravná utkání Sklářů, jejich předváděná hra vás asi zase tolik nešokovala. Je potřeba si ale uvědomit, že přípravu žluto-modří zahájili teprve 20. června, tedy něco málo přes měsíc před utkáním s Bohemians. Už v přípravě se výrazně snažili omezit dlouhé nákopy nazdařbůh. Nechtěli se rychle zbavovat míče.

Jednou ze změn by přechod na obrannou čtveřici a nové rozestavení. Já si tady klidně bez okolků přihřeji polívčičku a odkážu na svůj článek po konci minulé sezóny. V něm jsem se snažil vysvětlit, proč by Teplice měly hrát vzadu ve čtyřce a v rozestavení 4-2-3-1. První jarní kolo, světe div se, domácí vyběhnou přesně s tímto rozestavením a najednou to jde i jinak. Podobnost je zřejmě čistě náhodná, ale nebudu tvrdit, že mě to nepotěšilo.

V přípravě došlo i na využití Jakuba Jakubka či Oskarse Vientiesse na stoperských pozicích. Oba totiž disponují solidní konstruktivní rozehrávkou. Právě druhý jmenovaný dostal přednost v základní sestavě po boku Dalibora Večerky. V minulé sezóně odkopal dvanáct zápasů za druholigovou Chrudim, jinak působil pouze v Lotyšsku. V četných soubojích s ligou podstatně ostřílenějším Ladislavem Almásim obstál na jedničku. Solidně vypadal i v rozehrávce, ale opět si neodpustil výraznou chybu, která se sem tam objevila i v přátelských utkáních. Výsledkem byla velká šance Bohemky.

Sečteno a podtrženo, po měsíci přípravy vyběhla na trávník sestava, která čítala pouze dva nově příchozí oproti minulé sezóně. Na hřišti to ale působilo, jako kdyby došlo k obměně celého kádru a v klubu působil nový trenér i realizační tým. Nepamatuji si, kdy jsem viděl za tak krátký čas tak obrovskou změnu herního pojetí, aniž by došlo k výraznějším vnějším zásahům do kádru či realizačního týmu.

S příchodem Marcela Čermáka se zajisté počítalo s tím, že přichází technický a tvořivý hráč, kterého si Severočeši dlouho přáli. Vypadalo to ale, že ve střední řadě působí hned dva noví hráči. Asi nikdo příliš nepočítal s tím, v jaké formě se totiž na startu sezóny představí Jan Fortelný. Ten do klubu přestoupil už téměř před rokem. Troufám si tvrdit, že kdyby v tichosti po konci sezóny zase odešel, nikdo by si toho ani nevšiml.

Nyní to ale vypadá, že výrazným způsobem pookřál. Ruku na srdce, i on je přesně jedním z těch hráčů, kterým nový herní styl, který Teplice v zápase s Bohemkou představily, bude sedět daleko lépe než hra Sklářů z minulé sezóny. Není to tak dávno, kdy v prvním jarním kole dobývali Skláři v deseti hrající oslabený Jablonec se středovou dvojicí Kodeš – Jukl. Dnes bylo ale očividné, že nejen tuto trojici, ale i zbytek týmu fotbal o poznání více baví.

Nejen, že Pulkrab vstřelil dvě branky, ale i v jeho hře byla patrná změna. Daleko více se zapojoval do kombinace, stahoval se níže pro míč. Když na tiskovce na toto zazněla otázka, čekal bych, jak se pochválí, že přesně takhle to chtěl vždycky hrát. Naopak ale zaznělo, že nikdy neměl problém s tím, že se do tvorby ofenzivních akcí moc nezapojoval, ale teď už má úkoly jiné.

Když zazněl dotaz na jeho podobnost ve stylu hry s forwardem Harrym Kanem, odvětil, že zrovna tenhle hráč je jeho oblíbený útočník, ale je to jako kdyby se řidič motokáry díval na pilota F1. Každopádně pro mě ze zápasu s Bohemians plyne, že Pulkrab nemusí být pouze tím, kdo bude svádět nepočet vzdušných soubojů zády k brance, ale je schopný se zapojovat i do kombinace.

O tom, že je schopný stát na správném místě, nemám pochyby. Rozdíl byl ovšem v tom, že tentokrát měl daleko lepší servis než obvykle. Tomáš Zlatohlávek to určitě nebude mít lehké, aby se přes dvougólového střelce do sestavy dostal.

Pokud Teplice hrozily z levé strany, většinou u toho byl Matej Riznič. Pokud na stejné straně hasily požár, opět to byl levý bek Teplic. Zajímavá je u obou hráčů statistika total progression. Total progression znamená, o kolik metrů hráč celkově posunul míč směrem k soupeřově brance — typicky kombinací. Zatímco u Rizniče najdeme hodnotu 35,8 metru, u Krejčího je to -19,5 metru (Sofascore.com). Jednoduše to znamená, že zatímco jeden hrál hlavně dopředu, druhý hrál dozadu.

Abych byl spravedlivý, nabízí se ještě srovnání s Matějem Radostou, který většinu zápasu odehrál na stejné pozici, akorát na opačné straně hřiště jako Krejčí. Naměřené hodnoty u Radosty ukazují kladných 41,8 metru. Když se v 60. minutě schylovalo k prvnímu střídání domácích, svého kandidáta jsem měl. Ze hřiště ovšem odešel Riznič, který si zřejmě odnesl šrám po některém z předcházejících zákroků.

Krejčí mě opět nepřesvědčil, jeho hře chybí výbušnost, prvních pár rychlých kroků, průniky jeden na jednoho, jakýkoliv svižnější pohyb do nebezpečného prostoru. Pokud jsou Idris Hopi s Johnem Autou na sto procent připraveni, nehrát jednoho z nich na úkor Krejčího je pro mě zločin spáchaný na jinak oku lahodícím fotbalu. Možná někdo namítne, že s takovými superlativy směrem ke hře Teplic přeháním. Vsadím se ale, že fanoušek místního fotbalu je po dnešku spokojený tak, jako už pěknou řádku let nebyl. To, co dostal, nebyl pouze pěkný zápas za tři body s Bohemians. Získal také naději, že tuto sezónu možná opravdu bude líp.

Autor článku: Daniel Dolejší