Obrana Teplic vypadá hrozivě. Neházejme to ale všechno na změnu herního stylu

Skláři v posledních dvou utkáních devětkrát inkasovali. To by v předchozích sezónách bylo naprosto nepředstavitelné. Samozřejmě se nabízí jednoduché vysvětlení. Za vším stojí výrazná proměna stylu hry. Je tomu ale skutečně tak?

Opravdu je důvodem toho, že Michal Bílek podskočí míč na zadní tyči, že Dalibor Večerka ani pořádně neabsolvuje souboj s Guddalem, nebo že hráči mají hromadu času na centr či přihrávku do vápna, změna herního stylu? A nemusíme se nakonec bavit pouze o zápasu se Spartou. Stejně tak hráči Plzně dostávali mnoho prostoru, nebyli řádně dostupováni, pokryti na zadní tyči. Je příliš snadné všechno hodit na změnu herního stylu, která nese své porodní bolesti. Pokud ale hráč nezachytí pohyb protihráče, nebo postrádá důraz v osobních soubojích, změnu stylu hry za tím prosím nehledejme.

Pokud budou Teplice inkasovat z přemíry snahy hrát za každou cenu konstruktivně, budou ztrácet balóny v rozehrávce ve středu hřiště, budou hrát ve větším počtu směrem dopředu a následně doplatí na rychlý protiútok, můžeme se bavit o tom, že doplácí na změnu systému. Podívejte se ale například i na chování Josefa Švandy u lajny při čtvrtém gólu Sparty. Tohle je jen čirá nedůslednost a nekoncentrovanost. Změna stylu s tím nemá nic společného.

Máme za sebou jen pár zápasů. Ale už s tím, co momentálně pozorujeme na hřišti, se dá předpokládat, že se diváci budou u zápasů Teplic o poznání více bavit. Někdy to bude stačit i na bodový zisk, někdy nikoliv. Kdo se ovšem příliš bavit nebude, je brankář Matouš Trmal.

Ačkoliv Teplice pravidelně figurovaly na spodku tabulky, měl v průběhu sezóny i na jaře předposlední sezóny, kdy na severu Čech ještě hostoval, velmi dobré osobní statistiky. Ve vychytaných čistých kontech patřil mezi ligovou špičku. V minulé sezóně jako jediní společně s hradeckým Adamem Zadražilem překonali stovku brankářských zásahů. Soutěž zakončil s průměrem 1,2 inkasované branky na zápas.

Nikoho snad nepřekvapí, že i jeho jméno figurovalo během spekulací o možných přestupech. Pro něho osobně se určitě jednalo o podařenou sezónu. Bohužel pro něj se dá ale jen těžko předpokládat, že podobné statistiky zapíše i na konci probíhající sezóny. Myšlenkové nastavení Teplic se proměnilo. Už tolik nezáleží na tom, zda inkasujete, ale spíše na tom, že je potřeba vstřelit více branek, než soupeř. Pro fanouška určitě vítaná změna. Pro brankáře, u kterého předpokládám, že nemá ambice odchytat celou kariéru v Teplicích, ovšem podstatně hůře stravitelná.

Jestliže můžeme Teplice pochválit za to, že se v první půli snažily hrát svou hru, a dokonce to i za stavu 1:1 chvíli vypadalo, že by mohly převzít otěže zápasu na svou stranu, celé se to sesypalo po sérii zvláštních střídání. Příchod Švandy na hřiště bych pochopil, a v globálu nemyslím, že odehrál špatný poločas.

O půli ale zůstal v kabině i Auta. Jeden z hráčů, který dokáže být nebezpečný pro branku soupeře a je schopný dát gól. Bylo evidentní, že Martinu Suchomelovi jeho rychlost dělala potíže. Možná šel dolů kvůli tomu, že nechal v klidu odcentrovat jak Irvinga, tak Mercada. Z obou situací padly branky Sparty. Nebyl ovšem sám, kdo Sparťanům nechával dost prostoru. Nahradil ho Ladislav Krejčí. Nemohu tvrdit, že podal špatný výkon, dokonce vyprodukoval i velmi nebezpečnou hlavičku, ale za stavu 3:1 pro soupeře to není varianta, po které bych primárně sáhnul.

Ani šedesát minut neodehrál Marcel Čermák, kterého nahradil Matěj Náprstek. Je mi záhadou, proč větší minutáž nedostává Daniel Mareček. Hráč, který určitě patří mezi ty techničtější, kteří na lavici jsou a současně fotbalista, který dokáže střílet branky. Proti Bohemians dostal dvě minuty, v Liberci půlhodinu, a od té doby už se na hřiště nepodíval. Mimochodem, je to fotbalista, o kterém víme, že umí zahrát i levého beka. Ve chvíli, kdy prohráváte, nahrazovat Rizniče Takácsem a posouvat Večerku k lajně, mi přijde jako podstatně horší varianta. V sedmdesáté minutě odešel ze hřiště Matěj Radosta, kterého nahradil Tomáš Zlatohlávek. Tím se ze hry Teplic definitivně vytratily i poslední zbytky rychlosti.

Velmi bych se divil, kdyby Skláři přijeli hrát na Spartu něco jiného, než o co se pokouší od startu letní přípravy. Neustoupili z toho ani za nepříznivého stavu 3:0 proti Plzni. Je určitě sympatické, že se snažili hrát otevřenou partii i proti Spartě. Vstřelili sice jen jednu branku, ale šancí bylo dost na obou stranách. To nebezpečí směrem dopředu bylo znát. Teplice opět dokázaly, že i nezaujatý divák se nemusí obávat pustit si v televizi Teplice, protože ty časy, kdy nudu střídala šeď, jsou zřejmě pryč.

Překvapil mě výkon Sparty. Upřímně jsem nečekal, že hráči jako Alcócer či Irving budou hrát tak skvěle. Tohle nebyla ta Sparta, která byla snadno k poražení. Vyšší individuální kvalita tentokrát byla znát. Teplice se proto z prohry nemusí hroutit a neviděl bych ani tak černě devět inkasovaných branek ve dvou zápasech proti top týmům v naší domácí soutěži.

Co je však lehce děsivé, je dosavadní počínání hráčů v obranné fázi. Pokud nezachytí náběh hráče, nebo se ani pořádně nezúčastní hlavičkového souboje, je celkem jedno, jestli je protihráčem Guddal ze Sparty, nebo Vedral ze Zbrojovky Brno. Nedůslednost v osobních soubojích dokáže potrestat jakýkoliv tým v Chance Lize.

Autor článku: Daniel Dolejší