Otloukánek míří střemhlav do druhé ligy. Teplice si zvedly sebevědomí

Po domácí remíze s Libercem tak mohl celek z Českých Budějovic vyrazit na sever Čech s vidinou zisku prvního vítězství v sezóně. Pravdou je, že jedna série skutečně prolomena byla. Jihočeši totiž poprvé v sezóně vstřelili dvě branky. Jejich nedorazy v soubojích a žalostné bránění standardních situací však rozhodly o tom, že si ze Stínadel odvezli pověstného bůra.

Teplice na rozdíl od zápasu v Jablonci naskočily ve čtyřobráncovém systému. Rozebírám to často. Zkrátil bych to tedy konstatováním, že vypadaly velmi dobře. Do základní sestavy se dostal i mnou v týdnu před zápasem vychvalovaný Michal Bílek. Ten předvedl přesně to, co jsem dříve popisoval. Dvě asistence na góly, výborně zahrávané standardní situace, přehled ve hře, průniky kolem hráčů soupeře… Snad jediné negativum vidím v tom, že střídal už v 58. minutě. Bylo to ve chvíli, kdy byl evidentně ještě plný sil a v laufu, protože si zrovna připsal svou druhou asistenci. Moc jsem tenhle tah nepochopil.

Ve druhém poločase dostal prostor i Jakub Emmer. Nemyslím, že to od něj byl nějak oslnivý výkon. Nicméně v závěru zápasu skvěle po výborné přihrávce Tadeáše Vachouška, zakončoval protiútok a zvyšoval na konečných 5:2.

Poměrně překvapivě od začátku zápasu nefiguroval v sestavě Budějovic Quadri Adediran. Jeho místo převzal Zdeněk Ondrášek. Trenér domácích Zdenko Frťala po zápase přiznal, že také v sestavě spíše očekával Adedirana.

Musím říct, že celá sestava a herní styl Jihočechů mě dost zarazil. Dnes už snad všichni trenéři v lize vědí, že na teplickou obranu platí rychlí hráči a pasy za obranu. Už je to natolik známý fakt, že se ho opakovaně netají přiznat ani domácí kouč. Ten se k tomuto tématu vrátil i na pozápasové tiskové konferenci.

„Nechci, aby měli hráči nějakou depresi z toho, že každý míč za naši obranu je problém. Ono to je sice pravda, ale…“

Proto bych od Českých Budějovic čekal vepředu to nejrychlejší, co mají k dispozici a jednoduché balóny na hráče jako Adediran, Ogiomade, Osmančík, Ekpai či Šigut. První tři jmenovaní ale v základní sestavě nefigurovali. Nutno dodat, že Ondrášek odehrál z jeho pohledu dobrý zápas. Vyhrál obrovské množství soubojů, bohužel pro Jihočechy to však k ničemu nevedlo.

Po zranění Vincenta Trummera se ve 38. minutě dostal na hřiště Adediran. Je dobré doplnit, že do té chvíle byly Budějovice směrem dopředu naprosto nulové. Nula střel, očekávané branky 0.00. V nastavení prvního poločasu přišel jednoduchý nákop do souboje mezi Lukášem Marečkem a Adediranem. Souboj se vlastně ani neodehrál, míč dopadl za oba hráče a budějovický útočník rázem pelášil sám na branku.

Hned na začátku druhého poločasu už se na hřišti objevili i Ogiomade s Osmančíkem. První jmenovaný jen nakopl balón obloučkem za výše zmíněnou dvojici z prvního poločasu. Výsledek byl stejný. Druhý solo únik Adedirana, druhá střela na branku a vyrovnání stavu na 2:2.

Z pohodového vedení 2:0 pro Teplice nezbylo nic. Když se ještě v dobré pozici ocitl Marcel Čermák, který mohl zvyšovat na 3:2 z pohledu Budějovic, stadionem se začal ozývat nesmělý pískot a nadávky. Tohle byl naprosto zlomový moment utkání, kdy Dynamo mohlo dorazit překvapeného soupeře. Opak byl však pravdou. Hráči Teplic se nezlomili. Bylo vidět, že si na svého soupeře věří.

Vývoj utkání zvrátili dvěma rychlými brankami a po hodině hry už zase mohli klidně dýchat. Konečný výsledek v poměru 5:2 vypadá jednoznačně. Kdo však zápas viděl, musí uznat, že za stavu 2:2 varianta tříbodového zisku pro Budějovice reálně visela ve vzduchu. Mentální síla, kterou hráči v zápase ukázali, mě velmi mile překvapila.

Jestli například v zápase na Dukle inkasovaly Budějovice několikrát po dlouhých autových vhazováních, Teplice zasadily hned tři rány po standardkách. Skláři v minulé sezóně oplývali kádrem čítajícím mnoho hráčů s výškou přes 190 centimetrů. Přesto se jim ze standardních situací mnoho gólů vstřelit nepodařilo. Nejinak je tomu letos, ovšem i vlivem přestupů a zranění na hřišti Teplic zdaleka tolik dobrých hlavičkářů nenajdeme. Naopak výškovou převahu mělo na hřišti mužstvo z jihu Čech.

Standardní situace pod taktovkou levonohého Alberta Labíka a praváka Bílka byly skvěle zahrávané a často i velmi dobře zakončené. Budějovice inkasovaly dvakrát po rohovém kopu, jednou ze standardky před vápnem. Gól na 3:2 padl po dlouhém centru do vápna od Ondřeje Kričfalušiho. Obrana Budějovic působila nekoncentrovaně a nedůrazně. Hráčů mělo Dynamo ve vápně mnoho, přesto tam vždy někdo vyplaval sám a nikým nebráněn z bezprostřední blízkosti zakončoval.

Rozdíly v kvalitě některých hráčů Budějovic jsou naprosto propastné. I přes vysokou prohru mělo Dynamo na hřišti hráče, kteří ukázali svou kvalitu. Na druhou stranu defenzíva Jihočechů mi přišla naprosto žalostná a je obžalobou libereckého Slovanu, že se proti ní nedokázal ani jednou gólově prosadit. Pokud se nestane zázrak, Budějovice v příští sezóně v prvoligové tabulce nenajdeme.

Autor článku: Daniel Dolejší