Pane Fousku, už včera bylo pozdě! Jaký by měl být trenér reprezentace?

To je po výbuchu v Tiraně asi to jediné, co můžeme v současném rozpoložení národního týmu dělat. Jen vzácně panuje v našem národě shoda u důležitých témat. U jednoho takového, jakým pozice hlavního trenéra fotbalového elitního výběru bezesporu je, však celá země společnou řeč najde: Trenérovi Šilhavému by se mělo poděkovat a opratí by se měl chopit někdo jiný. Už příští týden se sejde výkonný výbor FAČR, aby o tomto tématu rokoval. Pojďme tedy panu Fouskovi a spol. trochu napovědět, jaký by měl nový trenér být.

Ne, že bychom si snad nevážili starších a zkušených trenérů v letech, kteří mají v minulosti něco odkopáno a v našich luzích a hájích mají, ať více či méně zaslouženě, status legend. Je ale koloritem, že ve chvíli, kdy se začne výměna kouče řešit, okamžitě se z osudí trenérské loterie tahají jména jako Hašek, Bílek, Chovanec, Ščasný, Rada. Přitom střední a nastupující mladá generace trenérů určitě má co nabídnout a i v naší lize dokazuje, že to jde. Zajímavých jmen najdeme po tuzemské i zahraniční cestě celou řadu. V moderním fotbale vidíme, že zkušenosti nemusí být nutně všechno. Mnohem důležitější bude najít s hráči společnou řeč a přimět je věřit ve fotbal jaký hrají. Což je aktuálně asi největší problém, v Albánii nároďák působil místy až amatérsky.

Asi nejtěžší Fouskův úkol. Polknout ego a najít člověka, který bude makat ve prospěch týmu a nebude stavět tým dle doporučení a agentů a různých šíbrů motajících se v českém fotbalovém prostředí. Není pochyb o tom, že týmy ze špičky tabulky rozhodně disponují hráčským materiálem, který by v českém exkluzivním výběru uplatnění našel. Asi ale není nutné stavět čtyři, pět hráčů jednoho klubu na úkor zajímavých plejerů, byť nejsou tolik na očích. Pokud se tak stane, trenér by si měl umět svou nominaci a svou práci obhájit. Je totiž strašně bolestivé sledovat na hřišti stále stejná jména bez ohledu na jejich formu nebo aktuální přínos týmu. Repre je odměnou za výkony, ne za jméno. Nový trenér tohle musí změnit.

Pokud se bavíme o trenérovi pro budoucnost, základním požadavkem na potenciální uchazeče by mělo být portfolio herních stylů. Hráči na reprezentační úrovni jistě zvládnou vstřebat více taktických pokynů, nebo by alespoň rozhodně měli. Jelikož hrají ve kvalitních klubech doma i v zahraničí, nebude to pro ně vůbec nic nového. Na mezinárodní úrovni je schopnost přepínání mezi herními styly naprosto klíčová. A její absence nás dost možná v Albánii stála přímý postup na nadcházející EURO. Ale ruku na srdce, v Tiraně to nebylo poprvé.

Možná upozaděná, ale také důležitá stránka. Povahové rysy nového trenéra mohou výrazně promluvit do výkonnosti jednotlivců i týmu jako celku. Pracujete s lidmi, s daty, jste pod tlakem. Zvládáte tiskovky, sledujete hráče. Práce máte dost a musí vygradovat v určitém časovém okně. Někdy jste kámoš, psycholog, řečník, motivátor. Zároveň musíte umět prásknout do stolu, zařvat. V hráčích je třeba vzbudit emoce a dostat je na svou stranu. Na reprezentaci je teď vidět spíše nesoulad, chaos, nervozita. Může tomu být ale jinak, když se člověk podívá jak se současný trenér loudá kolem lajny jako tělo bez duše? Korunu všemu Jaroslav Šilhavý nasazuje právě na tiskovkách, ze kterých posluchač nabývá dojmu, že k němu promlouvá strašně hodný pán, který nechce nikoho urazit. Toto nastavení bohužel přenáší i na hráče. Nebo budeme věřit jeho obhajobě z Tirany, že hráči do zápasu dali všechno? Pokud ano, je to o důvod víc se Šilhavým rozloučit.

Jaroslav Šilhavý si stejně jako my vůbec nepředstavoval, že by se až nečekaně příznivý rozjezd kvalifikace mohl zvrtnout ve zřejmě neodvratný konec pětileté éry. Bohužel čtvrtfinálovým úspěchem na EURU 2020 jako by se vyčerpal. Nebylo v jeho silách ani přístupu leklé ryby rozpadající se mozaiku fungujícího týmu slepit zpátky dohromady. Na respektu si nepřidal ani „řešením“ neshod s Antonínem Barákem. Coby klíčový prvek konstrukce hry jej vyřadil z týmu, „nového Baráka“ už ale týmu nenašel. Těžko se bude hráčům hledat motivace jezdit na srazy když v trenéra ztratí důvěru. Respekt se dá budovat i jinak. Je čas aby národní tým převzal náročný kouč, schopný problémy řešit a ne se jich zbavovat. Tím vším Jaroslav Šilhavý hodil Petru Fouskovi rukavici, kterou on a výkonný výbor musí jednoznačně zvednout. Na něm a jeho spolupracovnících teď bude extrémní odpovědnost do toho říznout a přijít se smysluplnou variantou.