Pecky minulého týdne: asistent mistrem bez zásluh, Česko v pohárech a peripetie kolem letenské formy

Asistentík se dočkal. Jaroslav Köstl povede osiřelou českou reprezentaci v následujících celých dvou utkáních proti San Marinu a Gibraltaru. Všechna čest a good luck, pane Jaroslave. Nad jeho angažováním kroutí však mnozí hlavou (čím si to vysloužil), nad jeho nekolegiálností si mnozí odplivnou. Třeba jako Ladislav Vízek, jinak velký kamarád Ivana Haška.

Inter Milán, to je třída. Ale AS Řím? Či Atalanta Bergamo? Proti českým týmům v evropských pohárech nemají ani výsledky, a zřejmě ani chuť hnout zadnicí, aby je přehráli. Favorité na entou (prý) si s našimi chrabrými týmy (Viktoria Plzeň a Slavia Praha) uřízli ostudu. Jeden bez bodu, druhý za bod. A co Sparta v Rijece? Prohra ve vodním pólu. Zato Olomouc bere bod.

Sparta si zahrává s osudem. Jak v české lize, tak v té konferenční. Zatímco její konkurenti si cítí nové nakopnutí (a jejich některé poslední výkony tomu napovídají), rudá skvadra nevyhrála už třetí zápas za sebou. Ovšem komedie kolem jejich utkání v Rijece (hřiště na vodní pólo, ale rozhodčí chtěl, aby se tam hrál fotbal), pěkně rozkouskovaná do dvou dnů, jí malinko poskytuje alibi. Ale body chybět budou a jakékoliv výmluvy konkurenty asi neobměkčí. Že by krizička?

Byť dočasným (jak všichni doufají?) koučem, přece jen koučem. Už ne tedy asistentem, který sice dobře staví kužely, ovšem na jeho radu dá jen málokdo, ale tím hlavním u reprezentačního týmu bude Jaroslav Köstl. Což mnohé jen utvrdilo v tom, že to s českými národními fotbalisty jde zřejmě z kopce, když už je může trénovat i taková „osobnost“, jakou je bývalý profesionální asistent skutečných person našeho fotbalu (Jindřich Trpišovský nechá pozdravovat).

Byť padala jména jako třeba Miroslav Koubek, volba našeho váženého svazu nakonec padla právě na asistenta Köstla. Jako slova zdůvodnění zazněla slova o zachování kontinuity a podobné „berličky“. Docela by mě zajímalo, o jaké kontinuitě se tady hovořilo. O té z posledního kvalifikačního zápasu reprezentace proti Faerským ostrovům? Při té byl Jaroslav Köstl také přítomen a zúčastnil se i přípravy na zápas s borci z ostrovů ovcí. A dost možná stavěl kužely nakřivo, že naše fotbalové hvězdy nenašly recept na obranu „ovčáků“ ze severu Evropy.

Svaz a Pavel Nedvěd však ujišťují, že cílí mnohem výše a bývalý asistent trenéra Trpišovského je jen dočasným lodivodem, který má naši utrápenou jedenáctku provést podzimem, vybojovat chrabré bitvy se San Marinem a Gibraltarem a předat „klíče“ světově uznávané kapacitě (že by Klinsmann?). Kapacita sice nebude vládnout řečí naší rodnou, ale zato možná bude mít kosmické požadavky (plat, servis, sbor asistentů?). Ale co, svaz si pro korunu koleno vrtat nenechá. Však erár případné díry v rozpočtu dosype.

Ladislav Vízek celou situaci kolem dočasného trenéra reprezentace vidí po svém (zde) a dští na FAČR i Jaroslava Köstla síru. Na druhou stranu, je asi úplně jedno, kdo reprezentační podzim „dojede“. Pokud jde jen o dva zápasy, může to odkoučovat i paní Blažková. Více ostudy už asi neudělá (viz soupeři) a Jaroslav Köstl si vylepší svůj kádrový profil o položku: trenér české reprezentace. To za trochu nekolegiálnosti a amatérštiny asi stojí.

Apropos, podržíme Köstla když se něco nepovede ve dvou zápasech s outsidery? Bizáru se meze nekladou.

Pohárový minulý týden nabídl fanouškovi kompletní a výživný program. Tedy spíše fanouškovi Slavie či Plzně. Jeho kluby si zahrály proti zvučným soupeřům z Apeninského poloostrova a kromě bodových (skoro) žní mohl jejich fanoušek jásat i nad vpravdě nevídaným výkonem českých zástupců v evropských pohárových soutěží číslo jedna a dva (LM, EL).

Své zápasy sice hrály i Sigma a Sparta, ovšem v pohárové hierarchii je jejich EKL až na posledním místě a tudíž ani soupeři (alespoň podle aktuálního losu) nejsou tak atraktivní jako ti, které přitrefili Slavii či Viktorii. Ostatně „skandál pure“ kolem zápasu Sparty v Rijece by úroveň soutěže mohl jen potrhovat. Nehledě na to, že oba naši zástupci v „soutěži útěchy“ měli do výkonu Plzně či Slavie rozhodně dál, než je z Prahy do Prčic. Sparta by mohla vyprávět (ale o tom níže).

Trpišovského parta i Hyského „obrozenci“ měli opravdu slovutné protivníky. AS Řím i Atalanta Bergamo mají ten nejlepší zvuk. Byť si myslím, že zejména římský klub je hodně přeceňován a žije spíše z podstaty svého slavného jména, než že by vyučoval fotbalovou modernu. To však nemění nic na tom, že si Plzeň Italy namazala na chleba po perfektně zvládnutém výkonu. A bere tři body. Zaslouženě. Efekt Hyský zřejmě funguje, protože i v ligové soutěži Viktorka vítězí a pomalu, ale jistě, stahuje náskok pražských S.

Atalantu Bergamo si mnozí sice ještě pamatují jako evropského „otloukánka“, ale časy se mění a klub udělal v posledních letech výrazný krok do evropské špičky. Vítězství v EL v sezóně 2023/24 je toho nejlepším důkazem.

Slavia rozhodně nebyla v utkání favoritem. I vzhledem k tomu, že se trenéru Trpišovskému zřejmě ještě nepovedlo probudit loňského mistra z mistrovské kocoviny. Kdo netuší o čem je řeč, ať se podívá na slávistické výsledky z ligové soutěže a bude mít jasno. Ovšem LM je určitě jiná soutěž a Atalanta Bergamo zcela jiná motivace, než třeba Zlín (nepodceňovat Ševce!). Výborný výkon červenobílých a bod z venkovního utkání s megafavoritem je toho důkazem. Ačkoliv Slávka měla i pořádnou porci štěstí. Ale to, jak známo, přeje připraveným.

To Olomouc, po atraktivním prvním kole (Fiorentina a porážka) měla v polském celku Raków Čenstochová relativně přijatelného soupeře. A výhodu domácího prostředí. Jenže ona relativnost je mrcha a všichni víme, že fotbal v zemi našeho severního souseda penězi rozhodně nestrádá. Což sice Olomouc nově také ne, ale přece jenom vybudovat něco smysluplného, když je kasa zdánlivě bezedná, chce kumšt, čas a trpělivost. Takže i bod proti Rakówu (mimochodem vůbec ne špatný mančaft) je v současné době pro Sigmu asi úspěchem. Jenž ovšem nic neřeší. Ale vzhledem k dalšímu rozlosování (na první pohled hratelnému) je možné, že si Sigma polepší a třeba přežije do jara. Nutnost to však zřejmě není. Sigma je teprve na začátku své „milionářské“ cesty k českému špičkovému klubu.

To Sparta hraje EKL za „trest“. Po katastrofě minulé sezóny je určitě ráda, že vůbec něco evropského hraje. Také nemusela a na rok by zmizela z povědomí fotbalové Evropy. Ovšem EKL, byť to na Letné „píárkují“ pomalu jako LM, má svá specifika. Komedie kolem utkání v Chorvatsku, či cestování až do Asie, to potvrzují.

Na los si Sparta stěžovat rozhodně nemůže. Byl k ní vlídný jako už dlouho nikdo. Pár polských (ovšem kvalitních!) klubů, Aberdeen, Universitatea Craiova a chorvatská Rijeka jistě nepředstavují nerozbitelný atom. Při ambicích a možnostech Sparty určitě ne. Tak jak letenští fanouškovi vysvětlí blamáž (jiné slovo mě nenapadá) v Rijece? Po „vodní“ prohře v Chorvatsku její šance na jarní účast v pohárech dostaly malinko jiný ráz. S body (bodem) se odtud najisto počítalo. Ty (ten) teď chybí a Sparta musí (měla by) bodovat třeba v Polsku. A hyn se hukáže, jak na tom její rozpoložení skutečně je.

Tři zápasy bez výhry. Tři bez vstřeleného gólu. To je aktuální bilance letenských (psáno před dohrávkou s Bohemians). Ze soupeřů, s kterými i bod může být považován za úspěch, to byla jen Slavia, jenž snesla výraznější kvalitativní měřítko. Pak to bylo ještě v lize aktuálně poslední Slovácko, které Spartu obralo o body (a bylo i výkonem lepší), a naposledy v EKL vcelku podprůměrná chorvatská Rijeka, která ji dokonce porazila (byť za okolností jaké svět neviděl). Ve všech těchto zápasech sice Sparta úplně nepropadla, ale výkony hodně zaostala za výborným (výkony i výsledky) zářím.

Zejména prohra s Rijekou musí Spartě ležet v žaludku. Nejenom předvedenou hrou, ale i okolnostmi, které utkání doprovázely. A je to ostuda nejen „rudých“, ale především UEFY, že takovéto „pořádky“ v Evropě dopustí.

Ale asi je příliš přehnané brát porážku s průměrem chorvatské ligy (letos určitě Rijeka průměrná je) jako ostudu, když uvážíme, že Sparta momentálně nemá úplně excelentní formu. A zatím možná nezná ani cestu, jak ji znovu naleznout. Brian Priske je všechno možné, jenom ne příznivec velkých změn. Ty by třeba pomohly, když se některým hráčům základní sestavy zrovna nedaří. Ryneš, Kuchta, ale i Rrahmnani a Vydra zrovna nějakou repre formou neoplývají. Ne, fotbal nezapomněli, ale jejich řešení některých situací na hřišti se dost často rovná špatnému rozhodnutí, případně provedení. A možná by pomohlo je občas vynechat a nechat zahrát například Enemeho. Toho si Sparta pořídila v létě, ale asi se přitom nezeptala Briana Priskeho, zda takového borce vůbec potřebuje.

Na fotbalovost Sparta soupeře (stejně jako v září) stále přehrává, ale ze hry se vytratila hladovost po „zadupání“ soupeře do trávníku a naopak se do ní dostala pohodlná „profesůra“. Tedy pomalé obehrávání soupeřova vápna bez potřebné dynamiky pohybu a rychlých řešení. Místo toho se začínají množit alibistické nahrávky do stran či do obrany. S takovou hrou už Sparta narazila v minulé sezóně. A právě někdy v průběhu loňského podzimu (října) umožnila takovým projevem Slavii vybudovat pohodlný a na konci sezóny až drtivý náskok v tabulce. Věřím, že Brian Priske nechce něco takového dopustit (ale možná ani v Edenu, neboť už minimálně dvakrát dali Spartě šanci vybudovat si náskok. Ta toho však zatím nevyužila). Na krásu se neumírá, ale tým potřebuje opět najít střeleckou produktivitu. Ta se nenápadně ze hry Sparty vytratila.

Nechci tu však malovat čerta na letenskou zeď, neboť je jasné, že pod Brianem Priskem je spousta věcí jinak než v minulé sezóně. Ale špička české ligy se nečekaně rozrostla a nic už není v domácí soutěži jednoduché k smíchu.

P.S. Dohrávku Sparta zvládla a je opět v čele ligy. Ale o tom zase příště.

A takhle jsem to viděl já. Hezký a pohodový týden všem fanouškům dobré vůle.

Autor článku: Petr Horký