Článek
Pecka číslo jedna: Sparťanská „demolice“ Salzburgu
Byl to zážitek z rodu nirvánotvorných. Správný Zuřivec nepodléhá mediálnímu plkání o těžkých soupeřích v nově vytuněné LM. Neposlouchá (alespoň ne na obě uši) varování „znalců“ o možné nedostatečné kvalitě letenského týmu na měření se s takovými soupeři. Nepodléhá a neposlouchá, ovšem červíčci se občas kousnou. Čili napětí před výkopem jako u prvničky, zvědavost na úrovni neplnoleté jiskry (mileniálové si najdou na internetu, kdo nebo co to byla jiskra). A pak přijde rozuzlení na úrovni fotbalového orgasmu.
Zápas proti RB Salzburg zvládla Sparta na deset podtržených jednušek. Zvládla ho především skvěle takticky a s produktivitou nájemného zabijáka. Co bylo platné Rakušanům větší držení míče nebo větší počet přihrávek. V rozhodujících ukazatelích se letenským nerovnali. Sparta byla lepší v počtu střel na branku a měla i více rohů. A jak známo, když nevystřelíš (nebo se o to alespoň častěji nepokoušíš), když nemáš standardky (viz ony rohy), nemůžeš vyhrát. Sparta tedy vyhrála díky precizně dodržené taktice. Salzburg sice letenský val obehrával tu zleva, tu zprava, ale bylo mu to houby platné. Val se elasticky přesouval spolu s míčem, nepouštěl marné Rakušany do pražádné šance a jakoukoliv příležitost k ohrožení soupeřovy branky domácí lačně využívali. No a proměňovali. To je důležité.
Oproti sparťanskému vystoupení v utkáních EL proti Liverpoolu bylo znatelné, jak se na Letné poučili z přídělů od týmu z anglické Premier League. Žádná naivní kočkovaná s otevřeným hledím, ale stoprocentní dodržování taktiky zataženého týmu, který má ovšem vynikající kvalitu v poslední třetině hřiště. V Rakousku na to čučeli s otevřenou pusou. Doma se ovšem Sparta dostala „do řečí“, že těžké váhy teprve přijdou. Inu přijdou, co by ne. Salzburg také před zápasem mluvil o letenských jako o nejslabším soupeři. Pro všechny kverulanty, zajíci se počítají po honu. Ovšem kverulantství si stejně neodpustím: bože co zase ta marodka? Aby vás to nemrzelo!
Pecka číslo dvě: Šádkovo ponížení v Edenu
Opravdu Slávii nemusím, ale s jakou kvalitou přebila Viktorii Plzeň v domácím zápase posledního ligového kola, mě zarazila. Ne, že by se to od „těch z Edenu“ neočekávalo, že by mohli soka z Plzně skolit, ale s nad slunce jasným výsledkem? Vzdyť „šádkovci“ nejsou žádná ořezávátka na úrovni třeba Budějovic (Franta Straka promine, holt realita).
Pod trenérem Koubkem mají kvalitu jako dlouho ne, dělají zajímavé hráče, umí je rozvíjet a jsou úspěšní i v mezinárodním měřítku. Z tohoto pohledu jde asi o překvápko. Ale možná utrpěl plzeňský kádr v posledních měsících větší ztráty, než si jsou v Plzni ochotní připustit (Chorý do Slávie a Hranáč do Hoffenheimu) a bude chvilku trvat, než se s tím srovnají. Na každý pád, Viktorka odjela z Edenu ztrapněná a „Herr“ Šádek se zdržel jakýchkoliv komentářů. Asi z leknutí. Třešničkou na dortu (a ranou do jeho zad) byl gól od Tomáše Chorého. Jo, asi karma. Ještě že se Chorý uměl zdržet oslav, vědom si toho, jak svou kariéru zabil jiný „hanebný“ přeběhlík Krmenčík.
Autor textu: Petr Horký
