Pecky uplynulého derby: Sparta sešívané předčila, nachytaný Chytil a Slavia v nezvyklém módu

Sparta byla na Slavii přichystaná. To bylo na letenském trávníku jasné od prvních minut. Překvapivě letenský celek zvládal věci, které jsou jinak spíše typické pro Slavii: běhání, souboje i trochu té tvrdosti v nich. Plus dostal Lars Friis do hlav svých oveček myšlenku, že není důležité myslet na titul, ale porazit Slavii. A to se povedlo.

Velkou měrou k vítězství Sparty přispěl Mojmír Chytil svou červenou kartou za zbytečný faul na brankáře Vindahla. Ačkoliv faul, prostě ho kopl do hlavy, i když se tomu mohl vyhnout. Kuchtův syndrom? Po zásluze červená karta a podpis pod slávistickou prohru.

Slavia zápas prohrála, což se jí nestává v lize často (vlastně vůbec). Možná toto zjištění, že ani Slávisté nejsou neporazitelní (a komentáře v médiích, které ji favorizovaly), způsobilo, že hledali slova omluvy pro svůj výkon. Hledali všude jinde, jen ne u sebe. Králem v natahování moldánků byl zejména Tomáš Holeš. A mstitelem z frustrace (spekulace autora) pochopitelně Jan Bořil.

Myslím, že si Lars Friis koupil velký odpustek u sparťanských fanoušků. Je známo, že ti jsou schopni odpustit nějakou tu prohru v lize, jsou shovívavější, když se neudělá titul (ostatně na to byli léta zvyklí), ale prohraje-li se s Edenem, přes to u letenského fandy vlak nejede. Ano, v Edenu se můžou body ztratit (svede se to na slávistický domácí trávník a třeba i na tlak na rozhodčího), ale prohrát derby na Letné? To se neodpouští.

Lars Friis si je dobře vědom toho, že byl na podzim už jednou nohou ve sparťanském pekle zapomění. Alespoň u fanoušků; vedení klubu se za trenéra po sérii špatných podzimních výsledků (a pozbytí šance na titul) postavilo (opravdu?). Jaro už je z pohledu výsledků mnohem lepší, ačkoliv hra někdy ještě skřípe. I proto bylo důležité připravit se na derby tak, aby se pochybnosti o „nové a lepší“ jarní Spartě rozplynuly a Dán dokázal, že si flek na sparťanské lavičce zaslouží.

A zaslouží, alespoň pohledem 313. derby. Lars Friis (spolu s realizačním týmem) svůj tým na nejdůležitější zápas sezóny připravil skvěle a přehrál Slavii jejími vlastními zbraněmi. Tedy vůlí vítěznou, dravostí, bojovností a nekonečným běháním po celém hřišti. A skvěle zvládnutou obrannou fází. To je také styl, kterým se prezentuje Slavia, ale tentokrát ji v něm Sparta předčila. Naopak, sešívaní nezvládli svou parádní disciplínu (obranu) bez ztráty kytičky a často propadali při bránění ve vlastním vápně v chaos (viz Schranzovo namazání Haraslínovi na druhou branku). Jako skvělý tah se ukázalo i nasazení Uchenny na pravého wingbeka. Slávistická hvězda Diouf se tak neprojevovala jako jindy a po zranění (nešťastně způsobené právě Uchennou) musela střídat. Taktickým tahem, který Larsovi také skvěle vyšel, bylo vynechání „hračiček“ ze sestavy. Birmančevič i Rrahmani přišli na hřiště až později, na jiné (např. Krasniqi) se nedostalo vůbec. Účel holt světí prostředky.

Když v derby ukrotíte emoce a vydržíte s tím až do konce zápasu, máte jistý minimálně bod. Nenechat se vyprovokovat svou „žáhou“ na soupeře a důsledně dodržovat trenérovy pokyny. To je základ úspěchu. Zkraty přísluší nervově labilním.

Podle výše zmíněného je jasné, že Mojmír Chytil je nervový labila a nehodí se do zápasů, jako je derby. Svůj celek zcela nesmyslně oslabil už ve 27. minutě zbytečným faulem na brankáře Vindahla. Mluví se tu sice o faulu, ale kop do hlavy je spíše kriminální čin. Ano, můžeme se tu bavit o intenzitě (ale proč proboha?) či o úmyslu, nebo neúmyslu. Ovšem stále se jedná o velmi nebezpečnou hru, při které když nejde o život, tak minimálně o fatální zranění.

Trenér Trpišovský si po zápase povzdechl, že jeho týmu chybělo to správné emoční nastavení (rozuměj hráči, kteří vypnou mozek, jakmile vlezou na trávník a uvidí rudý dres). V tomto ohledu litoval zejména absence Jana Bořila. Ale Chytil dokázal, že i jiní hráči z jeho týmu za to umějí vzít. Jen by se to jejich „emoční“ nastavení mělo projevovat trošku jinak. V tom se jistě s trenérem Trpišovským shodneme.

Podobně se kdysi projevil sparťanský Jan Kuchta, když si neodpustil čutáneček do hlavy libereckého brankáře. To byl tenkrát také čin nervového labila a zcela zbytečný zákrok (stejně jako brankář Vindahl v sobotu, měl i liberecký gólman tehdy míč ve své moci). Kuchta za něj vyfasoval po právu stopku na pět zápasů. Dostane-li Mojmír Chytil menší trest, pak přestanu na Fevoluci věřit úplně. Ačkoliv trest boží jeho Slavii neminul.

Po zápase, hlavní, herní složky derby, se konala tzv. doderná – tedy tiskovka. A na ní se vyzpovídal zejména Tomáš Holeš. Ačkoliv šlo spíše o natahování moldánků než o zpověď chlapáka.

Předehru tiskovce učinil „rabiát“ Jan Bořil (ano ten, co trenérovi Trpišovskému tak chyběl). Neudržel na uzdě svou frustraci (čilá spekulace autora), při děkovačce polil sparťanského fandu vodou a rozpoutal trmu vrmu, při které zasahovali i slávističtí bodyguardi. Fanoušek měl Bořila provokovat a ten, protože je lidumil a proti násilí, použil vodu a fanouška polil. Zbytek Bořilova „happeningu“ je vidět na videu. Jeden by řekl, že by to nebyl ani Jan Bořil, kdyby se o něm po derby nemluvilo. Pohříchu většinou v souvislosti se zcela nefotbalovými věcmi.

Bořilovo (už skoro tradiční) extempore je takovým „emočním“ dokreslením derby a fanoušek emoce ve hře (ale i po ní) vidět chce. Fotbal je stále „jen“ zábava pro masy.

To tiskovka se ve slávistickém balení nesla tak trochu v duchu sebeironie. Nebo chcete-li, v duchu ztráty nejen tří bodů, ale i soudnosti. Jak jinak si vysvětlit výroky jindy umírněného Tomáše Holeše o tom, jak bylo jeho klubu ubližováno. Posuďte sami.

Pro mě to není červená karta, Mojma tam šel ve sprintu. Snažil se Vindahla přeskočit, jestli ho štrejchl zadní nohou, tak ho štrejchl, ale pro mě to není červená. Ale neviděl jsem to ještě na videu, možná se mýlím.“

Tak to určitě Tomáši. Faul jako Brno a na červenou jako Praha. Myslím, že ti to potvrdí i Jan Kuchta (ale to je Sparťan). A já bych se nebál jít ještě dál, viděl bych v tom sprostý úmysl a titul „prasák roku“ (žezlo předá opět Jan Kuchta).

„Je mi ho hrozně líto, byl v slzách, nevypadá to dobře. Nevím, jestli byl záměr na něj nasadit Uchennu, aby ho takhle zrušil.“

Takto komentoval Tomáš Holeš nešťastné zranění Dioufa, které se stalo v souboji s Uchennou. K tomu bych napsal jen krátce: když nic nevíš Tome, tak nic nekomentuj. Ačkoliv pro tebe je možná nad slunce jasné, že Sparta využila všech nezákonných prostředků k získání tří bodů. Už chybí jenom „tlak na rozhodčího“. Ale k tomu třeba dojdeme také.

,,Musím říct, že je pro mě zarážející, že někteří hráči nedohráli se žlutou kartou, zatímco nám je tam sázeli.“

Slávistický kapitán si postěžoval na fakt, že rozhodčí směrem ke Spartě kartami šetřil. Ano, konečně názor, o kterém lze diskutovat, i když tím možná chtěl slávistický obránce vytvořit dojem, že muž v černém podlehl nějakým tlakům (viz výše). Jesliže však chtěl Holeš nějak relativizovat Chytilův brutální faul, či naopak zpochybňovat neudělenou kartu pro Uchennu (ale za co?), pak je totálně mimo mísu. On sám může být rád, že nedostal kartónek za faul na Haraslína. A obecně, tohle nebyl Holešův zápas. Je skoro komické, že si na „atletický“ (rozuměj soubojový a zdravě agresívní) styl Sparty stěžují právě jeho „vynálezci“ z Edenu, kteří s ním slavili a slaví úspěchy i v Evropě.

Ale to je derby a všechna ta „emoční“ omáčka okolo k němu patří. Bez ní by to možná ani nebylo ono. Sparta v sobotu Slavii přehrála a to musí v Edenu holt spolknout. Stejně jako to musela mnohokrát udělat Sparta. Titul pro sešívané (s nejvyšší mírou pravděpodobnosti) ohrožen není a i poznání, že stromy nerostou do nebe, je pro ty z Edenu důležité. A Sparta se zase může tetelit blahem.

Takhle jsem to viděl já. Mějte nádherný týden Sparťané (vy ostatní pochopitelně také).

Autor textu: Petr Horký

Zdroj:

https://www.youtube.com/watch?v=KzNuvI394zI

https://www.youtube.com/watch?v=s331ofQODZw&t=17s