Pecky uplynulého týdne. Borci nakonec, Sparta naplno na dně a na oranžovou, prosím

Dva borci, na nichž by měla stát reprezentace. Borci, kteří mají mít všechny atributy českých hvězd. Přesto se jejich výkonnost spíše než hvězd v poslední době dotýkala průměru. A nebo je Česko neumí pochopit? Každopádně o víkendu jak Hložek, tak Patrik Schick ukázali, že fotbalisti to jsou. A že takových nemáme přehršel.

Nejen Lars Friis s Tomáši (Rosickým a Sivokem), ale ani fanoušci nevědí co s týmem Sparty provést. Sešup na dno pokračuje bez brzdy, na Letné se jen nevěřícně rozhazuje rukama a nespokojeně píská. Teplicím v posledním ligovém kole stačilo jen dobře bránit a vezou si ze Sparty bod. A letenští proti tomu nic, ale vůbec nic neudělali.

Volat černokněžníkům a jezdit na oranžovou není v českém fotbale trestné. A ještě aby, když proti vám stojí moloch jménem Slavia Praha! Po osvobození sporťáka Bílka, jenž má číslo na černokněžníka Rogoze a důvěrně si s ním tyká (ale lístky na Dortmund neumí), i další rádoby „prohřešíček“ nějakým způsobem týkající se momentálně výkonnostně nedostižného českého klubu, tedy Nezmar a jeho jízda na oranžovou (s nějakým tím údajným miliónem pro taťku Berbra), je jen kachna a punkt!

Jeden za dva, druhý za tři. Tak by se dala popsat bilance dvou českých fotbalových reprezentantů v posledním kole Bundesligy. Adam Hložek dvěma góly a skvělou hrou přispěl k výhře Hoffenheimu nad Lipskem, Patrick Schick v základní sestavě Leverkusenu roztřílel hatrickem Heidenheim. Wau, dme se český fanda pýchou. Ten kritičtější možná jen s úlevou připodotkne: no konečně!

Oba borci z Bundesligy byli dlouhodobě veřejně i neveřejně kritizováni za jejich výkony na hřišti. Nejen ve svých klubech, ale i na reprezentační úrovni. A zatímco se to „Hlóža“ snaží v repre zlomit a neúnavně objíždí srazy národního mužstva, „Páťa“ to na dobu neurčitou (doufejme, že ne navždy) vzdal a věnuje se jen Leverkusenu.

Už proti Gruzii Adam Hložek naznačil, že se konečně reprezentačně ubírá tím správným směrem. Svého času patřil mezi top talenty českého fotbalu, ale po přestupu do Leverkusenu šlápl řádně na brzdu. Důvodů může být více, ale dost možná nebyl ještě na takové úrovni, aby se prosadil. Přestup do menšího klubu Hoffenheimu mu však zjevně prospěl. Tak jen houšť, říká si fanda. A vzkaz pro trenéra Haška: využít toho, ne to zabít (třeba vysedáváním na lavici).

Patrick Schick je trochu jiná kapitola. Jeho zásluhy v reprezentaci jsou nezpochybnitelné. V Leverkusenu však pomalu začal ztrácet na jistotě (trenér Alonso se zhlédl v Bonifacem), možná tak trochu počal ztrácet i půdu pod nohama a to se podepsalo na jeho repre výkonech. S odstupem času však fanoušek spíše nabývá dojmu, že Patrikovi tak úplně nesedí současná atmosféra u národního týmu. A dost možná došlo i na ješitnost.

Bohužel ani on sám (a už vůbec ne někdo zodpovědný z reprezentace) dostatečně nevysvětlili důvody, proč Schick chybí na srazech národního týmu. Údajně jde o džentlmenskou dohodu mezi trenérem Haškem a borcem Leverkusenu. Ale možná je v tom právě ona ješitnost a Haškova sázka na borce ze Slavie. Spekulovat povoleno, nikdo nic nevysvětlil. Ale škoda to je. Jen si představte útok, ve kterém vám nastoupí Schick s Hložkem v plné polní (formě pochopitelně).

Kdo si myslí, že čtrnáct dní na změnu je dostatečně dlouhá doba, pak asi nezná Spartu Praha. Dva týdny jí stačily jen k tomu, aby se utvrdila v tom, že jí nic, ale vůbec nic nefunguje. V sobotu plichtila s dobře bránícími Teplicemi (ty ovšem rezignovaly na útok, ačkoliv branku daly). Kdo zápas viděl, musel nabýt dojmu, že se na Letné zbláznili, když pokračují i nadále ve vlastní sebedestrukci.

Mdlý výkon bez emocí, stále stejné chyby v obraně, kreativita v záloze nula, „hvězdy“ bez formy (Haraslínovi čest, čest, čest!) a marodka jak nemocnice v Motole. Trenér Lars Friis si mne bradu (protože zřejmě neví co s tím), Rosa to z tribuny sleduje načuřeným pohledem (ale asi také netuší, co s tím) a Sivok je raději (asi) bůhví kde.

Už v listopadu 2024 je rozhodnuto o tom, že Sparta titul neobhájí. Ale nejen to. S rozpadajícím se kádrem (třeba Kairinen už nechce za Spartu hrát), nedobře poskládaným, neokysličeným, s věčně opakujícími se zraněními klíčových hráčů a jejich navýsost kolísavou formou (Haraslínovi čest, čest, čest!), se nemusí probojovat ani do Konferenční ligy. Stále si ještě na Letné myslí, že stačí znovu ukázat sparťanskou DNA? (A soupeř se podělá už na D1 u Průhonic). Nene, tak jednoduché to není. Ačkoli, ono už je to asi jedno…

Minule jsem tu psal o „osvobození“ slávistického sporťáka Bílka, který si černokněžníkovi číslo dva českého fotbalu Rogozovi stěžoval na rozhodčího Grímma a dožadoval se jakési nápravy. Nic z toho se odvolačce nezdálo natolik podezřelé, aby pohrozila alespoň prstem. Asi to je jedno, Fevoluce, (ne)Fevoluce.

A hned v následujícím týdnu slaví v Edenu další „vítězství nad bezprávím“. Etická komise osvobodila Jana Nezmara v případě podezření, že jako slávistický sportovní ředitel měl ovlivnit výsledek zápasu sešívaných s Olomoucí. Že si volal s Zloberbrem? Útržky rozhovorů, které nejsou relevantní. Jízda na oranžovou? Kdo v době Mordoru nejezdil? A ten milión pro Zloberbra za titul? O čem to tady blábolíte, proboha?

Sice mě napadá šproch, kde není soudce, není žalobce, ale na druhou stranu – nic se neprokázalo (jako kdyby se někdy v českém fotbale někdy něco prokázalo na sto procent). Jan Nezmar si s mohl se Zloberbrem telefonovat až do alelůja, to není trestné (když může i Bílek s Rogozem). Milión za titul se v účetnictví nikde nenašel a osočování někoho bez důkazů je fůj a hnůj.

Aby bylo jasno, nestraním tu nikomu. O Janu Nezmarovi jsem pevně přesvědčen, že není člověk, který se dobrovolně paktuje s černokněžníky. A jsem si celkem jistý i tím, že Slavia neměla potřebu si titul „kupovat“. Ale uznejte sami, vysvětlení v českém fotbale dost často pokulhávají.

Autor textu: Petr Horký