Pecky uplynulého týdne – čekané trenérské rošády, „Velkého Čápa“ nedostanou a remízy pražských S

Všichni to věděli, laici tušili a ono se to vážně stalo. Ivan Hašek skončil u reprezentace a Martin Hyský načal svou misi v Plzni. Trenérské devadesátky versus progresívní naděje. Jednoho posílají do trenérského důchodu, druhého vychvalují už jen za změnu rozestavení. Ale jedno je jisté, výsledky budou sčítat úspěch. Výhra Plzně na Bohemce je jen vlaštovička jará, proto musí Hyský dál přesvědčovat. To Hašek už zase může loupat očima po východě Blízkém. Tam mu to sedí, tam to má rád (a tam zamrzl).

Miroslav Pelta, kdysi mocný muž českého fotbalu (ovšem dost možná ještě částečně mocný je), měl jít do báně. Ale kampak holenku na šíbra „Velkého Čápa“. Do vězení nastoupil později (zdravotní důvody) a po pěti dnech jej zase opustil (protože se jeho případ malinko zamotává, nějaké to dovolání atd.). Zamířil k rodině a poté kam? No na fotbal přece.

Sparta už jásala. Možná už slavila první místo tabulce (které si v neděli uzmula zpět) a těšila se na pěkný tříbodový náskok před úhlavním sokem z Edenu. Slávisté totiž (ne)čekaně zvojtili zápas proti nováčkovi ze Zlína a brali z něj jenom bod. Jenže Sparta „má své problémy“ (slova trenéra Priskeho) a ani ona svůj zápas proti Slovácku nezvládla (bod je málo). A tak se smějí ti vzadu. S chutí a radostí.

Faery konečně daly novému svazovému vedení (a faktickému šéfovi reprezentace božskému Paolovi) pádný důvod do toho říznout. Respektive do někoho si říznout (byť pouze imaginárně). Tedy do trenéra reprezentace (teď bývalého) Ivana Haška. Prohra se zdánlivým „trpaslíkem“ kvalifikace Faerskými ostrovy byla onou pověstnou kapkou, po které pohár trpělivosti přetekl.

Však to bylo po správnosti a odůvodněno starostlivými slovy o nepěkné hře, nečitelném rukopisu (někteří hráči občas prý netušili co mají hrát) a mizerných (semo tamo) výsledcích. Fajn, podepisuji. Ivan Hašek tak dlouho pozoroval východ slunce v arabské poušti, až mu ujel evropský vlak. Jeho koučování zamrzlo v divokých devadesátkách, kdy se ještě nosily krátké trenýrky a hodně volný dres.

Kromě toho sám Ivan Hašek vypadal při koučování dost nešťastně. Jako by ho to ani nebavilo (a nebo bavilo, ale tušil že mu nové svazové vedení jde tzv. „po krku“). Charisma nula, sebevědomí na bodu mrazu.

K tomu všemu musel pracovat s asistenty, které si sám nezvolil (není to světová rarita?) a s hráči, kteří jsou všechno možné, jen ne zrovna prototypy evropské fotbalové extratřídy (ačkoli výjimky by se našly). A od nástupu nového vedení, které chtělo mermomocí nějakou váženou funkci pro někdejší fotbalovou star a bulvárovou celebritu Pavla Nedvěda (mimochodem odsouzeného v kauze Juventusu), se Haškovy chmury staly hmatatelnějšími. Držitel Zlatého fotbalového míče Nedvěd prohlásil něco v tom smyslu, že po trenérovi „půjde“ a bude mu největším (a nejtvrdším) oponentem. Slovy prostého fandy: čekám na tvou chybu Ivane!

Ta přišla a nejenom jedna. Ovšem zadání svazu (postup na MS, alespoň z baráže) zatím Ivan Hašek plnil. Ale vzhledem k předváděné hře si vedení FAČR zřejmě vyhodnotilo, že je tak baráž v ohrožení. I proto jednalo a odvolávalo, jakkoli porážka s „chovateli ovcí“ v postupové matematice mnoho neřeší. Proto tedy sbohem a šáteček pro Ivana Haška. Pavel Nedvěd se už nemůže dočkat „svého“ zahraničního trenéra (který podle pochlebovačů dává rázem smysl) a Jaroslav Köstl (doposud asistentík prostý) se může těšit na svou hvězdnou chvilku, protože než se nový, zahraniční trenér upíše (možná to bude trvat) je na forhontě on. A čím si to zasloužil? No mě se neptejte….

Jedni končí v propadlišti, druzí stoupají ke světlům ramp. Po odvolání Miroslava Koubka z lavičky plzeňské Viktorie měla fotbalová veřejnost skoro jasno: jeho nástupcem nemůže být nikdo jiný než Martin Hyský. Opěvovaný trenér o nějakou tu generaci od „staré školy“ Koubka mladší, s progresívním přístupem k fotbalu (a mládí) a načichanou evropskou modernou.

Však se také jeho předchozí štace (Vlašim a především Karviná) nesly ve znamení fotbalové, a dokonce oku lahodící, moderny. Ta sice nebyla až tak úplně podepřena výsledky (však ani Karviná titul nevyhrála a Vlašim je stále ve druhé lize), ovšem nesmíme zapomínat na rozpočty a ambice klubů. Stejně tak jako na to, že ne všem jde jen a pouze o medaile, ale hledí i směrem k budoucnosti. Ovšem třeba zrovna Karviná se pod Hyského vedením proměnila z otloukánka ligy ve kvalitní a nebezpečný tým. Všechna čest.

Teď však bude muset Martin Hyský své dovednosti potvrdit ve „velkém“ klubu. Tam sice také chtějí hrát oku lahodící fotbal, ale ještě (možná) raději počítají hotovost utrženou za účast v evropských pohárech, kterou UEFA tak marnotratně rozhazuje plnými hrstmi. Takže to bude chtít nejen fotbal ke koukání, ale i výsledky. A to není lehké splnit, zde je potřeba dělat i kompromisy. Ale hlavně mít ony výsledky, jinak po žních k Turkovi (z vesničky střediskové, neplést s politikem). Hyský Nehyský.

Miroslavovi Peltovi můžete zazlívat co chcete, ale musíte uznat, že všech oněch Zlobrů českého fotbalu, byl on tím nejvíce sympatickým. Jestli tedy přijmete za svou tezi, že i Zlobr může mít jisté sympatické rysy. Přiznejte se bez mučení; když vyslovíte dvě asi nejznámější jména z období fotbalu před „Fevolucí“, tedy Berbr a Pelta, kdo na vás na první dobrou působí sympatičtěji? Myslím, že to máte stejně jako já – Pelta.

I on se však pohyboval v šedé fotbalové zóně (tam se vážně vyznal), jezdil na červenou (tak se možná někde potkal s Nezmarem, ten však podle svých slov červenou dodržoval a jezdil, občas, na oranžovou). Miroslav Pelta zná hejbátka moci a peněz a uměl toho využívat tak, aby vždycky bylo dobře v Peltově (prostě tam, kde zrovna působil). Převážně tedy v Jablonci.

Z tohoto třetiligového klubu udělal prvoligovou stálici, která v některých sezónách sahala v tabulce hodně vysoko. Nikdo mi tu asi nebude chtít vyprávět, že všechno se dělo křišťálově čistě. Kdo zažil devadesátky či vládu šíbrů o dekádu později, si o tom myslí své. A ti nevěřící Tomášové ať mi vysvětlí, proč se Jablonci přestalo sportovně dařit (prakticky skokově) přesně v okamžiku, kdy se ucho utrhlo, Pelta byl obviněn z čachrů se státními dotacemi, skončil v čele fotbalu a začal spíše než stadióny obrážet soudy.

Pro Peltu a pro jeho Jablonec nastaly tehdy těžké časy. Ale nakonec se podařilo klubu celou předsedovu kauzu ustát a momentálně, už po jeho prodeji miliardáři Jakubu Střeštíkovi, sahá dokonce po první příčce v průběžné ligové tabulce. V konkurenci penězi naditých pražských S vpravdě hollywoodský příběh, na němž má také velkou zásluhu trenér Luboš Kozel.

A co sám Miroslav Pelta? Tomu se zdánlivě nedaří tak dobře jako jeho bývalému klubu. Byl odsouzen (pravomocně) k pěti a půl letům vězení (o chlebu a vodě?) a po krátkém odkladu ze zdravotních důvodů do něj v pátek 10. října tohoto roku nastoupil. Nastoupil a zase vystoupil, protože už ve středu se mohl opět volně pohybovat po svobodě. Stejně jako jeho „spolugangsterce“ a bývalé milence Simoně Kratochvílové (že by čeští Bonnie a Clyde?) byl výkon trestu přerušen. NS (Nejvyšší soud) tak reagoval na složitou procesní situaci, která nastala po dovolání státního zástupce Stříže proti rozhodnutí, které předcházelo odsuzujícímu verdiktu soudu.

Že tomu nerozumíte? Ani se nesnažte. Myslím, že kromě právníků, tomu ani obyčejný smrtelník rozumět nemůže. Podstatné je, že Pelta alias „Velký čáp“ netrůní v báni, ale věnuje se rodině a našel si i čas na fotbal. V neděli byl totiž spatřen na stadiónu Na Střelnici, kde jeho bývalý klub Jablonec bojoval v zápase proti Dukle o první místo v ligové tabulce! Sice se mu to nepovedlo (plichta 0:0 nestačila), ale Miroslav Pelta musel být i tak spokojený se svým dílem.

Jeho příběh tedy ještě nekončí. Sice je stále na cestě do pekla, ovšem hodně ten sešup přibrzdil. Byť je stále vedený jako odsouzený a není majitelem Jablonce, věřím že o „Velkém čápovi“ ještě hodně uslyšíme.

O víkendu se silně nedařilo prozatímní vedoucí trojce fotbalové ligy. Ani Slavia (v sobotu) a ani Sparta s Jabloncem (oba v neděli) své soupeře nepřetlačily a jejich zápasy skončily remízami. Dokonce i se stejným výsledkem 0:0.

Ovšem ono „silně nedařily“ platí spíše pro pražská S, která jsou dle mnohých o takový menší vesmír před zbytkem ligy. Jablonec po letech problémů (i kvůli soudům Miroslava Pelty) má průběžné třetí místo jako uznání a život na pohodu. To oba „Pražáci“ rozhodně od sebe čekali více, než jen „upachtěnou“ plichtu v zápasech s předpokládanými otloukánky soutěže (byť třeba Zlín se tomu označení statečně vzpírá). A ani jejich výkony nebyly k popukání. Což možná může něco znamenat, ale také šlo třeba jen o zápas blbec a Dostálův den „dneska mi ho nedáte“.

Kdo však nejvíce ztratil bude asi Sparta na Slovácku. Nejenže neutekla Slavii a remizovala podruhé v řadě, ale neukázala nic z toho, za co ji (opět) novináři vychvalují. Výkon byl na velkou pováženou a oproti nečekané porážce v Hradci, kde však ukázala ve druhém poločase obrovskou kvalitu, ale netrefila žádnou ze svých šancí, v neděli na Slovácku byla po většinu zápasu dokonce horším týmem.

Nikdo z „hvězd“ v rudém dresu nedokázal přehrát svého soupeře (a to je Slovácko jen slabým odvarem ze svědíkovských časů), vytvořila si jen jednu tutovku (a tu stejně neproměnila). Pak už jen pár pološancí a náznaků. Zato moře ztrát při rozehrávce a výstavbě hry (z toho vyjímám Kairinena, ale dštím síru zejména na Ryneše s Vydrou), stejně tak jako impotentní útok, na který bylo Slovácko dobře připraveno. Snad jen Mercado měl chuť se s obranou domácích rvát, ale chybělo mu pro změnu kvalitní řešení v poslední třetině hřiště. Panák s Uchennou také nebyli ve své obvyklé kůži a tak opravdu jen Kairinen zaslouží mírnou pochvalu. Jinak to byla docela marnost nad marnost a to včetně náhradníků (tam už by stálo za to, zamyslet se nad rolí a hrou někdejšího základního kamene sparťanské DNA Honzy Kuchty).

Trenér Priske byl po zápase rozladěný. „Profesůra“ jeho týmu bez emocí ho neuspokojila. Koho taky jo!? Sparťanům se nechtělo tvrdě makat a vyrovnat se Slovácku v nasazení a běhání bez míče. Letenská tiki-taka byla hodně pohodlná a pomalá na to, aby ji borci ze Slovácka nestíhali bránit. A Sparta do konce utkání nepřepnula na jiný rychlostní stupeň. I proto jen remíza.

Tentokrát se fanoušci na sociálkách pustili i do trenéra Priskeho za jeho střídání. Proč si třeba Sparta pořizuje poctivého dříče Martince, který je jako dělaný na takovéhle zápasy, kdy je také potřeba zaujmout „černotou“ a odbojovat to? A on nedostane ani minutu. Že na jeho místě hraje Uchenna? A co jako? Slovácko nebylo Uchennovo super představení, tak proč nezkusit bývalého jabloneckého hráče?

Nechci tu malovat čerta na letenskou zeď, ale loňský podzim byl do určitého „bodu zlomu“ také suprový a jedinečný. Pak se to však zlomilo a výsledkem byla tragická sezóna s -27 (bodů na mistrovskou Slávii). Hráči už po onom bodu zlomu nenašli tu správnou vlnu, na které se doposud vezli. A nezačalo to tehdy nějak podobně? Zbytečná ztráta (ztráty) po bezkrevném výkonu a pobídka pro Slavii, aby toho využila. A ta toho využila, jak už víme, beze zbytku. Tak tedy budliky a budliky. Už se bojíte?

A takhle jsem to viděl já. Mějte pohodový týden a o víkendu opět do ochozů!

Autor textu: Petr Horký