Pecky uplynulého týdne – Chorý za šest, (ne)hezký plzeňský týden a Janotka jako Střihavka

Tomáš Chorý se dočkal svého prvního trestu za pravidelná „extempore“, jichž se sem tam dopouští na hřišti. Hurá a haleluja, boží mlýny apod. Přesto se i nadále diskutuje o tom, zda je šest natvrdo málo, nebo zda se jedná o drakonický trest pro nedělní neviňátko. Buď jak buď, už jen to, že teprve úder do choulostivých míst brankáře Heči donutil rozhodčího zasáhnout a slávistického útočníka vyloučit, je na panáka rumu.

Panika není na místě, tvrdí plzeňský trenér Koubek. A pravdu má. Ačkoliv má jeho tým z minulého „anglického“ týdne pouhý jeden bodík ze dvou zápasů a v ligové tabulce nabral ztrátu na první (či druhé) místo už pět bodů (ovšem zápas k dobru), Viktorka nepropadá beznaději. Na to je příliš brzy, a EL je také dobrá soutěž.

Olomouc v neděli na Letné bojovala. Presovala a vydala se. Ani dvě vyloučení Janotkův geroj tým nezlomila, a kdyby Sigma dohrála kompletní, brali by Hanáci nejspíše tři body. Alespoň to si myslí trenér Janotka a nechce řešit „ty pány“. Já říkám: ten frajer je slepý na jedno oko! A podat si ruce se Střihavkou!

Tomáš Chorý se dozvěděl trest za své nehezké a nepěkně zákeřné (ve zkratce bezmozkové) jednání vůči brankáři Slovácka Hečovi ve vzájemném utkání Slovácka a Slavie. Jeho známý „úder“ dostal náležitého ocenění od poroty a vynesl Tomášovi „odměnu“ v podobě stopky na šest zápasů.

Na sociálkách se teď řeší, zda je šest zápasů na tvrdo málo, nebo zda snad komise hříšníka z nějakých důvodů (vše na svazu mají pod palcem Tvrdík s Šádkem – čirá autorova spekulace) šetřila. Za mě je to až dost. Šest týdnů bez fotbalu? Pro fotbalistu tělem i duší více než dost. A nebo Chorý není fotbalista až za hrob?

Jedno je jisté, konečně na něj došlo. Už mnohokrát se tento borec ukázal jako mozku zbavený. Sparťané si vzpomenou na jeho hlavindu Sörensenovi, po níž vykládal nějaké zkazky o oslnění reflektory na stadionu. Tentokrát se to obešlo bez oněch zkazek o zásahu vyšší moci. Komise disciplinární dokonce ocenila Chorého omlouvání (i Hečovi) a hodila to na stranu vah pro. My laici chceme naivně věřit, že Chorého pokání bylo upřímné, asi jako přiznání komunistických pohlavárů z osmašedesátého, že o žádném zvacím dopisu ničehož nic netušili. A Slavia sama se ukázala jako morální imperativ, když chování svého útočníka odsoudila a vyhlásila zatím blíže nespecifikovaný interní trest pro hráče. Všechna čest.

Otázkou je, co na to Ivan Hašek, toho času reprezentační trenér, jenž chce sázet na hráče, kteří ve svých klubech (bez preference vyspělosti ligy) hrají (a ne vysedávají na tribuně). To bude zřejmě malinko oříšek, Chorý totiž hraje za „ty z Edenu“ a ti jsou momentálně v kurzu. Tak uvidíme.

Panika je pro baby. Možná to měl na mysli trenér Viktorie Plzeň Koubek, když komentoval výsledkovou mizérii svého týmu. V lize jedno (byť suverénní) vítězství nad slaboučkými Pardubicemi, jeden odložený zápas (malinko srabácké, když panika není na místě) a jinak dvě remízy. V Evropě blízko vyřazení v kvalifikaci o LM (a tím pádem náhradní pokus o EL). Je to málo nebo moc?

Já tvrdím, že ani málo, ale ani moc a malinko bych se zamyslel nad fungováním týmu. Je totiž zjevné, že odchod Kalvacha a Šulce s mančaftem zamával daleko více, než si jsou v Plzni ochotní připustit. Anebo to tuší, ale dělají jako by nic (panika není na místě).

Jedno je však jistojisté, Adolf Šádek, kterého považuji za nejlepšího ligového šíbra, to tak jistě nenechá. I kdyby čert na koze rajtoval a borec Koubek se měl poroučet. To neznáte Hadimršku. Vlastně Šádka.

Sparta se v neděli na vítězství nad Sigmou nadřela. A vyloučení olomouckého brankáře jí pomohlo. O tom žádná. Hanáci bránili i presovali jako lvi, dařila se mezihra a vůbec se komentátoři z její hry rozplývali. Problém byl však v tom, že byli vcelku jaloví směrem dopředu. Krátce, v neděli na Letné Vindahlovi nezatápěli (a přitom by se možná něco i ujmulo). Takže se jenom čekalo, kdy to Sparta zlomí. A díky Rrahmanimu nakonec i zlomila (a ano, pohříchu jenom jednou). A jistě i s přispěním vyloučení (celých dvou). Ale to je fotbal, pane Janotka.

Trenér Olomouce (jinak sympaťák) se nechal slyšet, že nebýt vyloučení, brali by na Letné nejspíše bod. Ale spíše tři. Takže jalový výkon svých svěřenců v ofenzívě svedl na vyloučení (a obě vcelku jasná), která, stejně jako ony „pány“, nechce Janotka řešit, a i jinak je hrdý na výkon svého týmu. Wau, to chce už odvahu. Na takové prohlášení už musí mít jeden pořádnou kuráž.

Sigma v Praze ničím nepřekvapila, a ani jinak (kromě kvalitní a pohyblivé defenzívy) neoslnila. Sparta měla zápas pod kontrolou. Byť se jí dlouho nedařilo dostat se Olomouci na kobylku. Ovšem soudě podle statistik zápasu, se jednalo „pouze“ o otázku času, kdy to letenští rozlousknou. A vyloučení (oprávněná) jim skoro jistě hrála do not.

Že je trenér Janotka jiného názoru a rozehrává tu hru nějakého temného spiknutí proti svému týmu, je „fotbalově“ možná pochopitelné. Žádný trenér nechce prohrávat a každý vidí svou práci jako skvělou a ohodnocení hodnou. V cestě za úspěchem však stojí blíže nespecifikované temné síly. My Dušínové, oni bratrstvo kočičí pracky.

Minule to byly Pardubice (s trenérem Střihavkou), které si stěžovaly na nepřízeň osudu (a rozhodčích), kteří „ulehčili“ Spartě vítězství nad nimi. Po minulém kole skoro na vlas podobnou hru rozehrává trenér Janotka. Oba trenéři tak zpochybňují práci svého kolegy, Briana Priskeho. A to není kolegiální. Howgh!

Autor článku: Petr Horký