Pecky uplynulého týdne – dóbro došli, letenská příprava bez hráčů a lvíčata na ME dohrála

Reprezentace si udělala výlet do Chorvatska, aby si poměřila síly s domácími „veterány“. Ti ji nijak nešetřili a navzdory údajně nejskvěleji rozjeté kvalifikaci na MS (Česko je průběžně dokonce na prvním místě ve skupině) ji vykázali zpět místo mezi (pod)průměrnými. Překvapení? A víte, že ne?

Jednu letní „bombu“ už Sparta nechala vybuchnout. To když si plácla (opět) s Brianem Priskem a usadila ho (opět) do místa hlavního kouče na Letné. Na přestupovou trhavinu (dle mínění jazyků zlých velice nutnou) to však zatím nevypadá. Spíše na pár bouchacích kuliček. A přípravu začíná staronový trenér s torzem kádru. Že by tedy Letná popojížděla ku světlým zítřkům po slepé koleji?

Hodně si od nich slibovali. Hodně nadějí do nich vkládali. Klukům z české jednadvacítky to jistě lichotilo, a mnozí se možná viděli v hledáčku renomovaných evropských klubů. Jen to nepokazit, tedy ME. Jenže to se právě stalo. Dva zápasy, dvě porážky a zápas se Slovinskem už je jen „pro fanoušky,“ jak se nechalo slyšet jedno z lvíčat. Tak ať si tu rozlučku s Evropou hoši užijí.

Když české reprezentační áčko mělo po třech kvalifikačních utkáních o MS plný počet bodů, první místo (průběžné) ve skupině a v zádech skoro jistotu případného opravného pokusu o postup na tuto prestižní akci v podobě baráže, byl leckterý fanda, ale i novinář, až nekriticky nadšený. Vrací se zlaté časy českého fotbalu? Nastává čas borců kolem kapitána Tomáše Součka? Ale ne, to jen „slabší“ soupeři a nový kvalifikační systém přihráli českému týmu takovou šanci.

A za tím si stojím. Česko mělo neuvěřitelnou kliku při losování své kvalifikační skupiny: Faery, Gibraltar i Černá Hora, to jsou celky, které by si přál snad každý reprezentační trenér na kontinentě. Nic osobního proti těmto týmům, jednou budou jistě také „velkými“. Realita je však momentálně taková, že neobsadit místo v tabulce před nimi by v leckteré „horkokrevné“ zemi vedlo k vraždě trenéra a dost možná i hráčů. Takže zbývá jen to Chorvatsko.

Ano, dle mínění mnohých přestárlé. Mnoho třicátníků a hlavní hvězda Luka Modrič má dokonce skoro 40 let. Takže ano, respekt je na místě, ale pardón, ze zásluh se výsledky nedělají. I proto „bůr“ od Chorvatů vyvolal v české kotlině přímo frustrační orgie. Parta třicátníků (ale oni tam mají i mladíky) zbořila český sen o přímém postupu na MS. Najednou se novináři dívají na českou jedenáctku kritickýma očima a všímají si, že její výkon možná stačí na Černou Horu, ale opravdová kvalita, byť údajně „přestárlá“, českým borcům stále s přehledem vypráší kožich, kdy si vzpomene.

Ale proč tolik pesimismu. Doufal-li někdo v úspěch v Chorvatsku, pak tušil, že jedině tak z povedeného rychlého protiútoku, dobře sehrané standardky (a jedna se opravdu povedla), či z fotbalové šikovnosti Patrika Schicka nebo Václava Černého. Jinak se vše musí ubojovat, utaktizovat a bezchybně odbránit. Jen tak lze doufat v dobrý výsledek s takovým týmem jako je Chorvatsko. A nic z toho se v Osijeku nepodařilo.

Českému týmu chybí kreativita v záložní řadě, to se všeobecně ví. Kult Tomáše Součka „nese“ své ovoce. Ale to není jeho vina, že není kreativec, a přesto se na něj stále sází. Česko momentálně středního záložníka (technického, s přehledem ve hře à la Luka Modrič) nemá. A troufnu si říci, že nikdo z borců, kteří v Osijeku nastoupili, nic neošidil. Hráli na co měli, a nestačilo to. Punkt, to není ostuda. To jen my jsme si mysleli, že jsme mnohem dále. Nejsme, na opravdové zlaté časy českého fotbalu stále čekáme.

Po uplynulé bídné sezóně vyhlížejí na Letné návrat starých časů. První návrat se podařil, novým koučem se po krátkém čase „bezvládí“ stal Brian Priske. Sice se nechal kdysi slyšet, že Spartu už nechce a nebude trénovat, ale ono se toho ve fotbalovém světě naplká. Momentálně je to pro obě strany nejlepší řešení. Fanoušek tak dostal naději, kterou se ještě bude nějaký čásek tetelit, než se ukáže realita.

Další věci na Letné se už odehrávají podle „obvyklého“ scénáře. Mnozí fanoušci očekávali, že kromě Friise poletí také podstatná část hráčského kádru. Tedy, že poletí a zároveň se na Letné budou hlásit nové, nejlépe zvučné posily. Což o to, ony se hlásí (zatím celé tři, z toho jedna staronová), ale že by to vypadalo na radikální říznutí do živého, jak bylo slibováno (vágně a v náznacích), či že by se na Letnou přivedl dlouhodobě chybějící kvalitní wingback, to spíše ne. Posily se zatím jen tak trousí. A ti hlavní, tedy sporťák (vítej zpět Tomáši Rosický) a trenér, se dokonce nechali slyšet, že revoluce je vážné slovo a kádr je v podstatě kvalitní. Tohle asi těžce zkoušený fanoušek nechce slyšet.

Můžeme zůstat u premisy, že kádr je kvalitní, tedy spíše, že nějaké kvality má. V minulé sezóně taktak stačily na čtvrté místo (a tedy na „pouťáky“ v EKL). Jde spíše o to, jaké cíle na Letné vyhlásí. Například čtvrtého místa bych se nebál (vtip, Sparta musí mít ty největší cíle).

Kádr se tuží v přípravě, to je známá věc. Ovšem v té sparťanské hned zkraje v ní z různých důvodů chybí osmnáct hráčů! Povinnosti u reprezentací, ale i (a už je to tu zase) zdravotní důvody. „Zdraví hráčů“ Spartě už odepsalo nejednu trofej. Že by tedy i letos ve stejném módu? „Přípravu začal XY později, musíme ho šetřit (není ještě dokonale připraven), na hráči XY se projevilo, že neabsolvoval celou letní přípravu, musíme být trpěliví…..Dokonce ani posily (ty nové, Jana Kuchty se to netýká) se na Letné, ani v jejím okolí, zatím nevyskytují. Tak uvidíme. Apropos, Ekvádor má reprezentační sraz? Nebo je Angel opět zraněn…..

Na Slovensku probíhá „malé Euro“, tedy závěrečný turnaj fotbalových nadějí do jednadvaceti let. Ačkoliv nadějí, to možná platí v našem případě. Opravdu velcí hráči letošního Eura U21 vysílají do boje ostřílené borce ze svých vrcholných soutěží, v nichž tito nehrají nějaké druhé housle. Stačí se podívat na soupisky Anglie či Německa. Takovou kvalitou v Česku nedisponujeme. A nedivte se, tak to prostě je.

Přesto byla před turnajem patrná jakási všeobecná euforie, že to tentokrát rozsvítíme. Po dvou porážkách však balíme (pardon, zapomněl jsem na zápas útěchy proti podobnému otloukánkovi Slovinsku) a žádný ze Sucháparkových borců na turnaji nezanechal nezapomenutelný dojem. Spíše jen náznaky. Ale to je v této kategorii už málo. Nejlepší týmy mají v sestavách borce, kteří ve svých klubech tvrdí muziku. My máme stále jen ty naděje.

V této souvislosti mě napadá vyjádření jistého trenéra (a vážně teď po mě nechtějte, který to byl, článek už nemohu najít), že jestli chceme postoupit ze skupiny, tak spíše přes Němce než přes Angličany. Doufám, že se v neděli onen odborník koukal. Třeba na akce Woldemadeho (seznamte se, základní jedenáctka VfB Stuttgart). Tak asi tak.

Autor článku: Petr Horký