Pecky uplynulého týdne – Hašek žije! Na kafeečko s Benešem (Sabou tma) a Hradec slaví

Reprezentace si k přáteláku pozvala Saudskou Arábii (asi proto, že trenér Hašek tamní prostředí dobře zná) a hořce (za)litovala. Podle výsledku i předvedené (ne)hry to vypadá na další úplně zbytečný zápas roku. Tak ještě že se nikdo nezranil a trenér tu nekreativní nudu přežil.

V Hradci plály emoce. Zlí jazykové tvrdí, že pláli i jiní. Třeba sportovní ředitel tamního klubu Jiří Sabou. Jindy distingovaný (alespoň navenek) pán středních let údajně řádil při zápase i po něm jako černá ruka (opět zlí jazykové: jako smyslů zbavený). Jenže na druhou stranu, co vedlo Briana Priskeho třást si pravicí s arbitrem Benešem v kabině rozhodčích? Jeho skvělý výkon? To se pak nedivme, že měl Sabou tmu před očima.

Sparta v lize poprvé padla a nebrala v Hradci ani bod. Ano, šlo o již osmé kolo, to už má jeden nárok na nějakou tu minelu a „nejsme kapela, abychom stále vyhrávali“. Ovšem možná má fanoušek letenský déjavu, neboť takhle nějak začal sparťanský zmar minulé sezóny. Nejprve jedna (prý) nevýznamná ztráta, z které se nestřílelo. Poté z toho byla černá série měsíce října a finále už na Letné znají: čtvrté místo a EKL. Historie se opakuje?

Výhrou v Černé Hoře brala reprezentace důležité tři body a významně se tak přiblížila baráži o MS (byť mnozí mají ještě vlhké sny o přímém postupu). No neberte to, v konkurenci takových velikánů jako je Chorvatsko (výjimka, ale prý jsou Chorvati přestárlí), Faery, Černá Hora a Gibraltar. To už by se muselo hodně stát, aby se alespoň ona vzývaná baráž nehrála.

Čili potud jde všechno skoro jako po drátkách. A když se případný soupeř v baráži nepotká s životní formou, měli bychom mít své jisté. Proč si tedy Ivan Hašek sám nabíhá na „kudlu“ a hraje jakýsi zbytečný přátelák, po němž notabene ještě více zesílí hlasy volající po jeho odvolání.

Kdo viděl, má jasno. To co předvedli naši borci proti exotickému soupeři ze Saudské Arábie, by v baráži nestačilo ani na tým s podprůměrnou formou. A ještě z toho bolely oči. A jak. Samozřejmě, byl to přátelák, který nic neřešil. Šlo spíše o to, vidět v akci i jiné borce, než jen terminátora Součka a jeho věrné z řad současných i bývalých slávistů. Jestli šlo vážně o tohle, pak uspěl stoprocentně jen Beran (a na Letné teď možná hořce litují). Zbytek? Asi slabota/mastnota. A na konec malé popíchnutí pro trenéra (asi nechtěné) od Šulce v pozápasovém rozhovoru.

,,Asi to všichni viděli, nevím, jestli má cenu k tomu něco říkat. Bylo to prostě hrozné. Upřímně, od nás tam nebylo nic, oni nás přehrávali celý zápas. Tak to na mě působilo. Nevím, čím to bylo. Musíme si to vyhodnotit v kabině, já nejsem trenér“.

Už minule jsem v Peckách psal, že se trenér Hašek pohybuje v minovém poli. S každým dalším zápasem riskuje svou pozici a „velcí hoši ze Strahova“ po něm těžce jdou. To se nemění ani po tom, co propadák s Araby přežil a dál se může pyšnit titulem reprezentačního trenéra. Ti „velcí kluci“ ho zatím podrželi. Podrželi, ale….asi jenom proto, že není žádný plán B. Ovšem už po blamáži se Saudskou Arábií údajně padala některá jména možných nástupců. Je asi jedno, co si přeje, či co říká svazový šéf David Trunda. Důležité je, co chtějí oni „velcí hoši“ v čele s Pavlem Nedvědem. A až ukují onen plán B, pak je zřejmě s Haškem ámen.

Zároveň si svazový boss David Trunda a spol. dávají čas, aby vymysleli nejlepší variantu pro případ, že by se za pár týdnů dostavila další bída. V zákulisí zní i hlasy, že Hašek bude po příštím dvojzápase odvolán tak nebo tak, protože „velcí kluci“ nevěří, že by zvládl složitou březnovou baráž… ( zdroj Deník Sport)

Mě napadá jen jedno. Vlastně jedna věta z legendárního filmu Jiřího Menzla Postřižiny: „Musíte se snažit pane správče“.

Zajímavou dohru má nedělní zápas mezi Hradcem a Spartou. To, že „rudí boys“ rupli už asi není potřeba skrývat (před realitou neutečeš), ale mnohem zajímavější je, co se dělo mezi lavičkami a hlavně po zápase. Krátce, smyslů zbavený Sabou a návštěva Priskeho v kabině rozhodčích.

Nedělní mač byl plný emocí. A bodejď by ne, když domácí slavili výročí dne, kdy v Hradci poprvé viděli merunu (míč, neplést s Verunou) a ještě si k tomu pozvali Spartu (tedy los jim ji přisoudil). Motivace jako hrom, těm rudým páskům ukázat, jak se hraje fotbal. A ukázali, což o to (viz níže).

Jenže někteří jedinci ono slavné a vousaté výročí založení klubu v Hradci Králové zřejmě slavili už od rána. Jinak si nelze vysvětlit, proč sportovní ředitel Jirka Sabou už v poločasové přestávce (sic!) vyzýval sparťanského brankáře Vindahla na pěstní souboj. Borec z Letné rozhodně nechytal tak jako hradecký „Bůh“ Zadražil, takže asi nebylo potřeba dánského gólmana nějak vykolejovat. Přesto se tento postavou nijak nevyčnívající a jindy opravdu klidný a sympatický Jiří Sabou (mnozí ho ještě pamatujeme jako slušného, byť zarputilého obránce) na Petera sápal.

Ovšem to sportovnímu řediteli Hradce nestačilo. Po zápase, už v útrobách stadiónu, měl pravděpodobně potřebu zdokonalovat se v angličtině (chvályhodná snaha, v dnešní kosmopolitní době) a jal se zuřivě štěkat nevybíravá sprostá slova směrem k Brianu Priskemu. Všichni doufáme, že Jiří Sabou neudělal Hradci ostudu a správně skloňoval tak, aby dánský trenér jeho slovům rozuměl. Ono je to s tou anglickou gramatikou těžké.

Ale (a tady se musíme Jiřího Saboua zastat) on měl pro svou slovní eskapádu náležitý důvod. Brian Priske se totiž po skončení zápasu (prý po třičtvrtě hodině) vydal do kabiny rozhodčích za hlavním Benešem a jal se mu gratulovat ke skvělému výkonu, jaký se prý jen tak nevidí. Což pan Beneš (a kdo ne) rád slyší a srdečně si s Dánem ve sparťanských službách (rýpalové se ptají jak dlouho ještě) potřásal pravicí. A to asi není úplně košer.

A tak se probral i svazový šéf David Trunda a rozhodl se konat, aby snad veřejnosti ukázal, že je akceschopný a jediný pravý šéf českého fotbalu (ačkoliv si mnozí myslí, že faktickými vládci jsou ti, jenž Davida do funkce prosadili).

První to slízl (slízne) rozhodčí Beneš. Pan Trunda jej požene před etickou komisi a ta se s nadějným arbitrem zřejmě párat nebude (ve hře jsou i tresty vpravdě drakonické). No a na počin páně Trundy se rozhodla konat i LFA (i Komise disciplinární). Ta bude pro změnu řešit pohnutky Briana Priskeho, proč si chtěl mermomocí třást pravicí s rozhodčím za zavřenými dveřmi.

Prostě v Česku nemáte šanci se nudit. Howg a jdeme na výkon Sparty v Hradci, který předčil i „výkon“ sportovního ředitele Saboua (který bude jistě po zásluze vyhozen, tak jak to udělala Sparta se svým lékařem, když napadl hráče hostí. Ale asi se mýlím, že?)

Letenský fanda musí mít retrospektivní vidění. Kdysi dávno (loni), na začátku podzimu byla Sparta na vrcholu blaha. Hrála LM, porazila v ní jasně Salzburg 3:0, následně remizovala se Stuttgartem a i v ligové tabulce to vypadalo na potržené jedničky. Sice se začala „nabalovat“ stále častěji zranění (a pár borců poztrácelo formu), ale „my jsme Sparta!“ (taky řešení). No a pak přišly měsíce (říjen a listopad) hrůzy, letenský klub poztrácel v lize spoustu bodů, v LM také už také žádný bod nepřidal, zranění přibývala a formu klub hledal marně do konce sezóny. Výsledek známe všichni: čtvrté místo v ligové tabulce, do posledního kola nadstavby strach alespoň o účast v kvalifikaci EKL a propastný bodový rozdíl na ty z „Mordoru“ (pardon, z Edenu). O finále poháru FAČR ani nemluvě. To Sparta také projela.

Tahle hrůza, z níž se Sparta nevzpamatovala do konce sezóny (naopak, byla stále trapnější a trapnější, až vyhodila trenéra Friise), měla někde svůj počátek. Ten byl zřejmě nejen v bobtnající marodce, ale v domácí prohře s Olomoucí (2:3), kterou čekal jen málokdo. Po ní se sice ještě letenští semkli s fanoušky v jeden šik a hlásali, ve zkratce, „nejsme kapela, abychom stále vyhrávali“. Stane se, máme náročný program, pár zranění atd. Že si tehdy všichni, fanoušci i Sparta, lhali do vlastní kapsy, už dnes bezpečně víme.

No a čas trhl oponou a máme tu podzim sezóny 2025/26. Shodou okolností opět závěr září. A Sparta připisuje první ligovou porážku na hřišti Hradce Králové. Její hodně nepovedený výkon ze začátku prvního poločasu (který rozhodl o výsledku) sleduje z tribuny hned sedm jejích hráčů (včetně kapitána), toho času na marodce. Vidíte ty paralely?

Její největší konkurent (a nebo jeden ze dvou) Slavia své utkání vyhrála (ačkoliv prý nijak přesvědčivě) a usadila se na prvním místě ligové tabulky, s náskokem (zatím?) jednoho bodu na letenské. Příští soupeř Sparty, neoblíbená Viktoria Plzeň (s trenérem Koubkem, který na Sparťany umí), také brala tři body a naladila se na sobotní šlágr kola tím nejlepším způsobem. A když se podíváme na další rozlosování Sparty, plus přičteme její marodku, musíte mi dát za pravdu, že podobnost s loňským podzimem je do očí bijící.

Přesto není potřeba stahovat kalhoty, brod je ještě daleko. Sparta má zpět svého „božského“ Briana Priskeho a právě i zkušenosti z loňské, navýsost nepovedené, sezóny (její závěr vše přebil), dávají naději, že se situace (snad) nebude opakovat. Ovšem stejně tak stojí za zauvažování, zda už je Sparta natolik silná, že odolá i rozmarům počasí, převeliké marodky, náročného podzimního programu a rozlosování nadcházejících kol, které jí „přihrává“ jednoho těžkého soupeře za druhým (Plzeň, Slavia, Baník). Protože pokud Sparta klopýtne, může se stát, že už bude „bycha“ do konce sezóny marně honit. Paralely by tu byly. A výkon z Hradce, i přes výrazné zlepšení ve druhém poločase, jistě mnohým přivodil pár vrásek na čele.

A takhle jsem to viděl já. Mějte pohodový týden (plný fotbalu).

Autor textu: Petr Horký