Hlavní obsah
Sport

Pecky uplynulého týdne. Je dobré míti svého Schicka, Vrba je zpět, a co match fixing?

Foto: Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 / Tadeáš Bednarz

Z přemíry dění v českém fotbale jsem pro vás vybral ty události, které jsou podle mého mínění lehce zapamatovatelné a stály mi za námahu se jimi zabývat. A tady jsou ty z právě uplynulého týdne.

Článek

Patrik Schick má formu, a má „koule“ na to poprat se s osudem. V létě mohl z Leverkusenu odejít a kliďánko mistrovat v nějakém „lehčím“ klubu. Ale to on ne: prohlásil, že se nevzdává a chce své místo na slunci zpět. A víte co? Má ho! Své o tom ví třeba ve Freiburgu.

Pavel Vrba je zřejmě nepoučen ze svých posledních trenérských blamáží (viz Baník a Zlín). Možná i proto hodlá nadále hazardovat se svým jménem a zkusit vyplnit sny milionáře Faita o jednom brněnském klubu, jehož sláva se hvězd dotýká. Inu, kdo chce kam….

O rezignaci etické komise jsem už psal. Pro český fotbal zřejmě no problem, ale co match fixing? To už není jiná káva? Podle vymlčení celé „kausy“ zainteresovanými (FAČR, Fevoluce) se však zdá, že je vše zalité sluncem. Komise končí až v lednu, takže času dost.

Patrik je (opět) bůh. Ten bundesligový?

O víkendu zatížil konto nebohého Freiburgu čtyřmi góly. Na webu flashscore.de dostal známku 9,8 (!) a spolu s Wirtzem byli nejlepšími hráči zápasu. Schickův gólostroj nebyly žádné šmudly z dorážek, ale opravdu plnohodnotné a nanejvýš výživné fotbalové lahůdky. Schick musel svým výkonem přesvědčit všechny pochybovače o své potřebnosti pro tým. Třeba zrovna trenéra Leverkusenu Xabiho Alonsa, který dlouho upřednostňoval útočníka Bonifaceho a v některých fázích podzimní sezóny přiřadil českému útočníkovi „podřadnou“ úlohu střídajícího hráče na pár minut. Možná i on teď ví, jak je dobré míti svého Schicka. Český útočník v soutěžních zápasech podzimní části nastřílel celkem 13 branek, a to navzdory častým zraněním a pozici střídajícího hráče. A to je přece kumšt.

Patrik Schick však možná nechtěl nikoho přesvědčovat. Prostě si věří a je na to dost mentálně silný (o fotbalových kvalitách se ani nebavme). V létě mohl odejít z Leverkusenu za „lepším“ (někam, kde by nemusel nikomu nic dokazovat). Odmítl to a prohlásil, že se chce prosadit v Bayeru. Tedy vzít si zpět pozici prvního útočníka, kterou mu „sebral“ Boniface. A splnil to do puntíku. Jen kdyby ho nebrzdila ta zranění.

S českou reprezentací je to však ošemetnější. Fotbalové veřejnosti byla předložena teorie o gentlemanské dohodě s trenérem Haškem o (údajně) dočasných nenominacích. Ovšem vzápětí se na světlo světa dostaly také zvěsti o jakési Schickově „nespokojenosti“ se svým zacházením u národního týmu. A novináři, momentálně opět opojení hrou Slávie, počali psát o tom, že by si útočník Leverkusenu měl uvědomit svou novou roli u reprezentace. Tedy pozici útočníka za Chorým a Chytilem. Vážně? Tak se mrkněte na sestřih ze zápasu Leverkusenu proti Freiburgu.

Vrba nepoučen? A nebo mu chybí adrenalin?

Už angažmá ve Spartě nebyl žádný úspěch. Po „výpovědi“ z Letné to však šlo s bývalým reprezentačním trenérem a strůjcem plzeňského „zázraku“ už jenom z kopce dolů. Alespoň co se atraktivity fotbalových adres týká. A neslavný odchod ze svého „rodného“ Baníku do tohoto sešupu také zapadá.

Pak ho čekaly už jen záchranářské práce v podprůměrném (fotbalově i funkcionářsky) Zlíně a i tam si jeho (zašlé) slávy přestali vážit. Sice už bez Pavla Vrby sestoupil Zlín do druhé ligy, ale i on měl na tom svůj nemalý podíl. Tak tedy fotbalový důchod? S vědomím toho, že časem se bude vzpomínat jen na Vrbovy úspěchy. A těch opravdu nebylo málo.

Jenže buď jsou za tím nezaplacené účty za telefon, nebo mu prostě trenéřina chybí. Každopádně se Pavel Vrba vrací do jámy lvové a z průměrné druholigové Líšně se bude snažit udělat klub prvoligových parametrů. Alespoň podle přání milionáře Faita. Ten si usmyslel, že prostě Líšeň a hotovo! Peněz asi bude dost, proto si možná pan kapitalista ani na chvilku nelámal hlavu s angažováním nějakého mladého progresivního trenéra, ale rovnou sáhl po (bývalé?) kvalitě a těžké váze. A ta mu na to kývla. Inu, sranda musí být. I ve druhé lize.

Bere někdo etickou komisi vážně? Já že skončila…

V minulých Peckách jsem už o rezignaci etické komise psal (zde). Nespokojena se svou rolí v boji proti nepravostem v českém fotbalovém „smrádku“, pardon, českém fotbale, hodila na Petra Fouska bobek a jde od válu. Ovšem vzrušení žádné. Teď její (stále ještě) předseda Eisenreich osvětlil důvody rezignace podrobněji.

V rozhovoru pro portál Seznam zprávy (zde) rozhořčeně vykládal zejména o tzv. match fixingu (ovlivňování zápasů), který se zdá být pro český fotbal velkým problémem. Alespoň podle něj. Ostatní zainteresovaní to totiž, soudě podle reakcí, vidí jinak. Respektive nevidí vůbec.

A zřejmě to není jen o známých „kauzách“, které odvolací komise (ta, která následuje po té etické) shodila promptně ze stolu s tím, že si slávistický sporťák Bílek může se ZloRogozem volat, jak chce (a stěžovat si na rozhodčího), a bývalý kancléř Mynář je osoba z čistého vinylu, kterou etická komise jen šikanuje.

Onen match fixing se zdá být, alespoň podle dosluhujícího předsedy etické komise Eisenreicha, óbr problémem fotbalu. A když předseda sedne na koně, aby v čele své armády věrných proti němu bojoval, nikdo ho nebere vážně. A já se ptám milí fevolucionáři, takhle jste si to představovali?

A takhle jsem to viděl já.

Autor článku: Petr Horký

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz