Pecky uplynulého týdne – kdo (ne)stojí o Haška, těžké váhy versus Deník Sport a rozhodčí se neškrtí

Po vítězství v Hoře Černé je Česko už jednou nohou na příštím MS(?), nebo minimálně v baráži o něj. Přesto se se nám množí pochybovači o kompetenci Ivana Haška kvalifikaci zdárně dokončit. Má sice (očekávané) výsledky a odmyslíme-li nechytatelné Chorvatsko, pak zatím i plní zadání svazu postoupit na MS (ačkoliv nikdo ještě neví, jak baráž dopadne). Co je tedy špatně? Hra? Ano, to jistě, ale s takovým materiálem má tým hrát jako Barcelona?

Největší váhy českého fotbalu (samozvané i faktické) vytáhli do spravedlivého boje proti hate speech. Jaroslav Tvrdík a Adolf Šádek už mají dost údajných lží a polopravd bulvárního Deníku Sport (slovy oněch vah), pohrozili soudem a preventivně zakázali vstup novinářům z tohoto média na domácí zápasy svých týmů. Z nějakých neznámých důvodů (aha, planoucí boj proti hate speech) se k oběma vahám přidal i Baník Ostrava. Tak jo, kdo tedy určuje co je nepravda, polopravda a co spekulace? Samozřejmě, vždycky to byli ti mocní. Tak vo co go?

V zápase krajské soutěže (1. A třídy) Ústeckého kraje se to hromadně popralo. Počastovalo se to nevybíravými slovy a vyvrcholením bylo škrcení rozhodčího v přímém přenosu přímo na hrací ploše. Rozhodčí přežil, sláva a hurá. Všichni normální teď doufají ve spravedlivé udílení „cen“, podle mustru padni komu padni (už jsme zrušili trest smrti?). Viníci se však nekají, nýbrž na svou obranu mávají vlajkou rasismu.

Ve čtvrtek Česko zvítězilo v kvalifikaci o MS nad Černou Horou na jejím hřišti 2:0. Spokojenost zavládla s výsledkem a výkonem Staňka v bráně. Punkt a toť vše. S předváděnou hrou (zejména v obraně, ale i v záloze) však nemůže být spokojen asi nikdo, kdo občas sleduje přenosy z LM (zejména ty z vyřazovací fáze).

Česká jedenáctka je běhavá, disciplinovaná a poslouchá trenérovy taktické pokyny. To jí jde většinou skvěle a když proti ní nestojí nějací famózní fotbaloví kouzelníci, většinou dokáže jít za svými cíly (i pod trenérem Haškem). Fotbalového zážitku však zůstávají naši borci (hrdí lvi) dlužni. Ale ano, i s tím se dá žít. Jakoby tomu někdy u nás bylo jinak (čest výjimečným generacím).

Pak může být malinko s podivem, proč se po vítězném mači (notabene na soupeřově hřišti) v médiích spekuluje nad jepičím životem Ivana Haška ve funkci. S podivem ano, protože Hašek pokračuje v tom, co už dělali jeho „padlí“ (případně odvolaní) předchůdci – tedy nějakým způsobem dostat Česko se stávajícím hráčským materiálem na jakoukoli významnou fotbalovou událost. Někomu se to dařilo méně (ti odvolaní), jinému lépe (později padlí), ale na významných fotbalových událostech minulých let jsme většinou nechyběli (bavme se teď o ME). Hra sice nebyla povětšinou ke koukání (opět, někdy méně, jindy více), ale momentální hráčská generace kolem Tomáše Součka není zřejmě nějakých technických lahůdek schopna (čest výjimkám). Ostatně účel světí prostředky. (Sám bych byl zvědavý na to, jak by dopadl trenér, který by hrál s týmem fotbal alá Barcelona, ale neměl by výsledky.)

Takže důvod spekulací o pádu Ivana Haška bude zřejmě ležet jinde. V těch „akceschopných, velkých klucích“, jak momentální váhy na FAČRu nazval Radek Špryňar ve svém komentáři. Ti Ivana Haška do funkce neinstalovali (protože nebyli ještě u vesla), pouze ho po bývalém vedení FAČRu „zdědili“. A tihle boys (v čele s Pavlem Nedvědem, faktickým šéfem reprezentace) mají jiné představy o tom, jak by reprezentace měla vypadat. Nejen herně a výsledkově, ale zřejmě i personálně. Třeba agitace Slavie (pana Tvrdíka) pro českou fotbalovou legendu Pavla Nedvěda měla něco znamenat. Možná. A možná také ne, ona hra týmu pod trenérem Haškem opravdu ku plesání není.

Ovšem na druhou stranu, Ivan Hašek se pohybuje v minovém poli, obklopen kritiky (zde zvanými oponenty). Vždyť třeba sama legenda Pavel Nedvěd okamžitě po instalování do funkce manažera repre (a vlastně faktického šéfa) vyhlásila, že po Ivanovi „půjde“ a bude jeho nejsilnějším kritikem (oponentem). Nejen ve věcech herních, ale i personálních. Sice to může být ku prospěchu věci, o tom žádná, ale jeden si to také může vykládat jako hledání pověstné hole na vyhnání Ivana Haška z reprezentační lavičky. A kde by se poté hledala náhrada nechám na bujné konspirační fantazii laskavého čtenáře.

Faktem však je, že Ivan Hašek byl hodně dlouho mimo český fotbal a vrátil se do něj mírně profesně opotřebován a bez potřebného elánu. A tak ani úspěšná kvalifikace (baráž) nemusí být Haškovým vítezstvím. Nebo ano, Pyrrhovým.

Jaroslav Tvrdík a Adolf Šádek, toho času neoficiální vládci českého fotbalu, se rozhodli vyrazit do boje za pravdu a lásku (jenž vždy musí zvítězit nad lží a nenávistí). V žaludku jim leží novináři z Deníku Sport, kteří (údajně) kolem sebe dští síru polopravd a mlhu lží o jejich klubech. Novináři se zase brání, že tomu tak není a že spekulace není legrace (a už vůbec ne lež či polopravda) a zákaz vstupu mezi novináře při utkáních Slavie a Plzně (tedy nevydání akreditace) je pokus přimět ostatní novináře, aby o zmíněných klubech psali jenom hezky, vzletně a optimisticky.

Jako vždy v takových situacích si každá strana povídá to své. Oni si začli, volá jedna. Děláme jenom svou práci, brání se ta druhá. A každá ze stran má svou pravdu potud, pokud se nedopouští oficiální lži. Jaroslav Tvrdík chtěl (chce?) hnát novináře (Deník Sport) dokonce před soud (ale možná mu zákaz vstupu na stadión stačí). Nelíbí se mu (prý mimo jiné) spekulativní (podle něj lživé) články redaktorů Deníku Sport o přestupu Zafeirise. Mezi námi, ona to opravdu byla velice legrační historie i bez novinářů zmíněného periodika. Přestup nepřestup (vlk se nažral a koza zůstala celá).

Takže to bychom měli, Tvrdík se ohrazuje proti referování o přestupu zmíněného hráče do řecké ligy. Marně jsem však pátral proč se k slávistickému „generálovi“ přidal i Adolf Šádek. Že by to byly články o jeho bodyguardech na stadionu či jeho přítomnost při utkáních Plzně mezi lavičkami? Nebo jaké nepravdy o něm novináři šířili? A vůbec, proč se k těm dvěma přidal se zákazem i Baník Ostrava?

Možná je za tím něco jiného. Jaroslav Tvrdík si otevřeně postěžoval, že další (a vlastně jediný) boss českého fotbalu Daniel Křetínský (a ejhle, majitel Sparty Praha), vlastní médium, kde může vyjadřovat své názory a psát o jeho bohulibé činnosti pro český fotbal (pro Spartu). A že on, jakožto šéf Slavie takovou možnost nemá. A nepřímo možná naznačil (alespoň já to tak mezi řádky čtu), že prostřednictvím svého média může ovlivňovat něčí mínění (protože noviny a média obecně slouží k utváření mínění). A stejného názoru je zřejmě i Adolf Šádek s Baníkem Ostrava. Výsledkem pak zákazy vstupu pro dotčené novináře.

Osobně si však myslím, že obě strany dříve nebo později „upustí“ páru a zklidní se. Vždyť nám jde o fotbal. Nebo ne?

Občas se v českém fotbale dějí věci, nad kterými zůstavá rozum stát. A netýká se to jen profesionálů. Dokonce bych řekl, že mezi amatéry zažijete mnohem více nefalšované „srandy“. Ovšem pokud se můžete tvářit jako nestranný divák.

Při utkání dorostenecké 1. A třídy Ústeckého kraje se věci měly tak, že kromě bitky mezi fanoušky a hráči hostujícího týmu (dorostenci!), došlo i na škrcení rozhodčího jejich trenérem! Nakonec musela zasahovat i policie, protože vášně se stále nedařilo zkrotit.

To, že se to někde při zápase nebo po něm popere, je mezi amatéry celkem všední záležitost (a čím nižší soutěž, tím větší pravděpodobnost, že dojde na ruční argumentování), jenž se sem tam stavá. Že se do ruční výměny názorů zamíchají i fanoušci také není mezi amatéry nic výjimečného, neboť na rozdíl od „velkých stadiónů“ je na venkovském hřišti dělí od hrací plochy jen zábradlí, tělesně zchátralý pořadatel (pokud možno střízlivý) a ve vstupu na trávník jim nebrání statní sekuriťáci. Ani u napadení rozhodčího asi nebude nikdo rozporovat, že se by se to u amatérů stávalo jednou za tisíc let. Nadávky, polívání pivem nebo nějaký ten žďuchanec při odchodu kabin, je asi taková obvyklá „norma“ útoků na rozhodčí v amatérských soutěžích. Ale škrcení? Hm, tam bychom překročili bájný Rubikon i mezi amatéry.

Záměrně píši „bychom“, protože druhá strana (tedy hostující celek a jejich trenér) to vidí malinko jinak a brání se plamennými slovy. Třeba těmi o údajném rasismu domácích fanoušků i hráčů. Kdoví. Já věřím, že skutečnost, jak to celé bylo, časem vyplave na povrch, protože určitě byl na stadiónu (hřišti) někdo „normální“ a vyjeví orgánům jak svazovým, tak činným v trestném řízení, celou pravdu.

A takhle jsem to viděl já. Mějte krásný týden a nezapomeňte, po repre si jdeme chuť zase na ligu!

Autor textu: Petr Horký