Pecky uplynulého týdne – (ne)přestup Krejčího, sparťanský lazaret a provokace není vždy legrace

Bývalý letenský kapitán (a legenda jedna mladá) je dáván do souvislosti s přestupem do Premier League. Podle některých je hotovo, jiní tvrdí, že se ještě uvidí a já říkám: po víkendovém výprasku Girony od Villarealu bych raději sklopil uši a nikam se nehnal. Neb i u Wolverhamptonu (tam by měl totiž kapitán přestoupit) platí: z louže pod okap.

Sparta v minulém týdnu dvakrát zvítězila (což se asi čekalo ne?), je krůček od základní části EKL a opět v čele ligové tabulky (zdravíme Eden). Obě vítězství se však nerodila lehce, to proti Dukle dokonce přímo v porodních bolestech. Ale zrodilo, zaplať letenský Bůh. Ovšem na dveře letenského lazaretu zaklepali další dva borci ze zadních řad Sparty (Sörensen tam už je od minulého týdne) a fanoušek se oprávněně ptá: koho ve středu proti Rize Brian Priske postaví? Hashtag – volej Chovancovi.

Provokace někdy není legrace. Cissé z Dukly si na Letné zaprovokoval před sparťanskými fanoušky staženými trenkami. Tak doufejme, že mu jeho rychlé nohy budou, co k čemu, až ho v potemnělém pražském parku vyzvou sparťanští rowdies k podání vysvětlení.

Mnozí to mají za tutovku: bývalý letenský kapitán Ladislav Krejčí přestupuje do Wolverhampton Wanderes! Přestupová částka z něj má udělat nejdražšího českého obránce všech dob a zkrátka nemá přijít ani Sparta (halelůja, tak snad by si mohla pořídit nějakého neskleněného obránce).

Skutečnost však, zdá se, ještě není až tak zralá. Počáteční mediální „nadšení“ ze neokurkové zprávy bylo už mírně zkroceno, neboť situace s přestupem reprezentačního obránce nemusí být úplně žhavá. Byť tragická Girona (po dvou ligových kolech stále bez bodu, se skóre 1:8) údajně potřebuje prašule jako sůl (Krejda dokonce není jediný z hráčů na prodej) a s anglickým celkem je už na podmínkách domluvena.

Ačkoliv byl Krejčí na sociálkách už posílán do Anglie na zdravotní prohlídku, během víkendu se objevily zprávy, že dokonce sám hráč váhá nad přestupem a vzal si několik dní na rozmyšlenou. Jestliže jeho současný klub je „tragický“, pak Wolverhampton je skoro tragický (tedy vlastně nemlich to samé): předposlední místo v tabulce po dvou kolech a skóre 0:5. Co takový přestup Krejčímu přinese? Vcelku nic, jen se místo španělsky bude učit anglicky.

Ve fotbale, stejně jako na bojišti, se však situace mění každou minutu. Je docela možné, že než dopíši poslední písmenko tohoto komentáře, bude přestup upečen. Tedy jestli se činovníci Wolverhamptonu nekoukali na nedělní zápas Girony s Villarealem…..

Sparta v minulém týdnu dvakrát zvítězila a dál si plní své sny o naplnění předsezónních cílů (apropos, slyšel jste je někdo oficiálně vyhlásit?). Nutno však jízlivě poznamenat, že obě utkání (proti Rize v EKL a proti Dukle v lize) měla vyhrát. Asi jen zarytí slávističtí fanoušci si mysleli opak; žádný ze soupeřů nebyl z ranku evropské extratřídy. Že Sparta byla v obou utkáních úspěšná, ačkoliv se obě nevyvíjela úplně parádně (zejména proti Dukle to pěkně nahlas skřípalo – zejména v obranné fázi), je však také úspěch a příspěvek k pohodě letenské kabiny.

Co však k pohodě rozhodně nepřispívá a dělá hluboké vrásky na přemýšlivém čele Briana Priskeho, je (opět) rozsáhlý letenský lazaret. Po Dukle do něj počítá sparťanský realizák další dva „přírůstky“, Ševínského a Kadeřábka (zranil se i Kofod Andersen, ale údajně ne vážně), což spolu se Sörensenem (opět a znovu), Cobbautem (opět a znovu), Zeleným a vlastně i Panákem (má být sice už zdráv, ale je potřeba ho šetřit) dělá situaci v obraně před důležitým utkáním v Rize docela nezáviděníhodnou. Jediným držákem z obranných řad je pouze a jedině Uchenna.

Ten už dostává přezdívky jako „železný muž“, „terminátor“ apod. A je pravdou, že jeho výkony rostou s jeho stoprocentním využitím. Jak na place, tak na místě, které je mu nejbližší, tedy na stoperu. Dukle vstřelil dva fíky, a i jinak je na něj spolehnutí. Třeba v tom, že nepadne hned po prvním ostřejším zákroku soupeře do marodkových peřin. Přesně to, co se děje jeho spoluhráčům z obrany (případně se nezraní sami, z leknutí či jiných svalových problémů).

O Panákovi víme své. A lepší už to nebude. Stejně jako jeho následné „rekonvalescenční“ šetření ve hře. Sörensen také už není tím držákem z první sparťanské sezóny. Vedle Preciada, Cobbauta je i on marodkovým „štamgastem“, ačkoli jeho výkony (když je zdravý) jsou stále na úrovni. To platí i pro Preciada (jeho výkony jsou občas dokonce excelentní), ale i on se až nápadně často „rád nechá zneschopnit“. Ovšem po zranění Kadeřábka (slovy BP, nevypadá to s ním dobře) na něj bude muset Sparta spoléhat a doufat, že se hned zase nezraní, či nenechá vyloučit za nějaký zbytečný kriminální zákrok (třeba po nedělním zápase se spekulovalo o červené kartě pro něj). Na kraje pak Brianovi Priskemu zbývá (při doléčování Zeleného) už jenom Suchomel a ten toho doposud moc světoborného nepředvedl.

Pomalu tedy Spartu znovu dohání její letitý neduh, který ji stál už mnohé – tedy rozsáhlá marodka v důležité části sezóny. Ta pak vede k různým improvizacím v sestavě, nasazování sotva doléčených hráčů a nebo dokonce těch, kteří si to kvůli své formě ani nezaslouží. Momentálně je to obrana, jenž dělá Spartě starosti (tedy její zdravotní stav, hra se už zlepšila), ale nikde není psáno, že podobný osud může potkat i jiné letenské řady. Ono to už ke Spartě tak nějak patří. Ale dost možná má zapeklitá situace s obránci jednoduché řešení: prostě koupit někoho, kdo se nezraní při prvním silnějším poryvu větru. Říkají něco TR10 jména Martinec nebo Tekijaški? Určitě ano! Možná je potřeba jednat. Peníze jsou…

V jedné české filmové komedii se zrodila nesmrtelná hláška: „oslavuj, ale prací!“. Ta by se dala volně parafrázovat na vcelku maloduché počínání útočníka Dukly Namory Cissého, který vstřelenou branku do sítě Sparty oslavoval před jejími fanoušky. K tomu si stáhl trenýrky. Tak tedy oslavuj, ale s mírou a vkusem.

Jeho počínání bylo v zápase oceněno žlutou kartou, a nejen trenér Holoubek (trenér Dukly) neměl pro jeho chování slova chvály. Jakkoli člověk chápe euforii (dát gól Spartě, to už je asi terno), jenž potlačuje racionální jednání, přece jen se lze zdržet pochybných gest, která nemají znamenat nic jiného než prachsprostou provokaci. Byť se Cissé po utkání nechápavě rozhlížel kolem sebe a tvrdil, že přece neudělal nic hrozného. Že nechápe a že netuší. Měl jen radost ze vstřelené branky.

Jistě, že Cissé neudělal nic hrozného. Jen se nechal ovládnout euforií. To se stává. Někteří fotbalisté před příchodem na trávník odkládají mozek v šatně (zdraví třeba Řepka blahé paměti) spolu se spodním prádlem. A také se mu nemohlo nic stát. Kdyby bylo nejhůře, zavřel by se před rozlíceným davem fanoušků do šatny a chráněn kordonem security by vyčkal příjezdu policie.

Emoce však neplanou jenom na hřišti, ale (a možná především) v hledišti. Byl bych zvědavý na to, co by se dělo a jak by reagoval Cissé, kdyby od naštvaných fanoušků Sparty směrem k němu, jako reakce na jeho provokaci, létaly hanebné rasistické pokřiky. Což se jistě mohlo stát. Holt lidé jsou různí. Zřejmě by se pak mluvilo do médií něco o zlých a ošklivých rasistech (a že to na stadióny a do naší společnosti nepatří) a volalo by se po exemplárních trestech. Cissé by se cítil lidsky ponížen a Sparta by se musela omlouvat na všechny strany za chování jednotlivce. I to by mohla způsobit jedna neuvážená (a zbytečná) provokace. Tak příště raději oslavovat prací (tedy dalšími góly a skvělými výkony).

A takhle jsem to viděl já. Mějte pohodový týden.

Autor textu: Petr Horký