Pecky uplynulého týdne. Nominační (ne)překvapení, Chorý svět a ta karta nebyla

Zdá se, že reprezentanční trenér Hašek už pochopil, kudy běží zajíc. V základní jedenáctce by měli vždy nastupovat ti, kteří se potkávají s formou, ve svých klubech pravidelně hrají a neřeší momentálně jakékoliv trable (zdravotní či rodinné). Hlavu mají čistou, plnou fotbalu a sebevědomí na škále od 1 do 10 alespoň na stupni 10,5. To je základní předpoklad úspěchu. Plus to pověstné štěstíčko pochopitelně (a tataráček).

Nominace k zápasu Nations League proti Albánii a Ukrajině tedy nikoho nemohla naštvat či urazit. Po dřevních, neúspěšných začátcích páně Haška u týmu a sázce na známá, leč momentálně vyčpělá jména, se jeho nominační úvahy už ubíraly tím správným směrem. Tedy: nominuj slávistickou jedenáctku (současnou i bývalou), přidej k tomu krapet plzeňáků, neuraž Černým, Hložkem a Kuchtou (na lavičce) a nezapomeň na Vitíka (aby ti to neomlátili o hlavu). V médiích se zmiň, že Panáka pozorně sleduješ (a doufáš, že už brzy nastoupí jako stavěč kuželů) a je hotovo. Česko ti bude ležet u nohou.

Když si pravověrný fanoušek Sparty přečetl nominaci (potažmo základní jedenáctku k zápasu s Albánií), musel ho trefit šlak. Tolik slávistů aby jeden pohledal. Skoro jako by se vracely časy Jardy Šilhavého (nebo dokonce snad Woldemorta Karla Jarolíma), kdy se (jistě konspiračně) šuškalo, že se nominuje podle zákulisních tlaků. Takže temné časy zákulisních praktik (pochopitelně těch slávistických) opět na scéně!? Pomóóc, já chci zpátky Romana Berbra!? (U něj alespoň jeden věděl na čem je, žádné konspirace, ale kriminální skutečnost).

Ale ne holenkové sparťanští. Prostě slávističtí borci mají momentálně nejlepší formu. Válcují ligu a na postech, kde reprezentaci tlačí bota, mají české borce s odpovídající kvalifikací a formou. A nevolalo se po tom, že mají hrát jen ti, co pravidelně čutají a mají formu. Volalo (viz první odstavec), tak vidíte! Ostatně vítězství nad Albánií je toho důkazem (sice z mého zaujatého pohledu malinko slabší důkaz, neboť Albánie „říjen 2024“ rozhodně není Albánií „červen 2024“, ale tři body se počítají). A když se my sparťané podíváme na posty, které na Letné obhospodařují cizinečkové (a výborně!), budeme rázem doma. Kdepak, nominace je v pohodě a podle pravidel.

Ačkoliv. Můžeme najít pár drobných „nesrovnalostí“, které nám „rudým“ mohou zamávat s nervy. Nominace Zmrzlého (to jako vážně)? Či dokonce Woldemorta II., Jana Bořila? No uznávám, to je na sparťanskou pováženou. Třeba Bořil je teď prezentován v médiích jako národní hrdina. Překonal těžká zranění (už skoro ve fotbalovém důchodu), nedůvěru trenérů (béčko Slavie i vysedávání na lavičce) a nakonec se vrátil ve velkém stylu přímo do reprezentace! To je na Zlatý míč! (Očekávám, že se v anketě o nejlepšího fotbalistu Česka umístí hned za Tomášem Součkem). Ale teď vážně a objektivně: Matěj Ryneš a Jaroslav Zelený se z repre omluvili (zdravotní důvody). A koho by jste nominovali vy? No jistě Bořila. Tak vidíte.

Byl z toho slušný poprask, když Slavia v létě hodila laso plzeňskému útočníkovi Tomáši Chorému. Pro mnohé to byl důkaz toho, že v Edenu po dvou letech bez titulu panikaří a opět (s novým majitelem Tykačem v zádech) budou rozhazovat nesmyslné sumy za nesmyslné hráče. Podle hesla: něco z toho se ujme, zbytek půjde na hostování. Ať to stojí co to stojí, Tykač platí!

No a koukejme, už po pár měsících slávistického angažmá se Chorý vyšplhal v žebříčku reprezentačních útočníků na první místo před Patricka Schicka i Jana Kuchtu. V lize i v repre mu to pálí a vypadá to, že není skoro k zastavení. A najednou začíná jeho sešívané angažmá dávat smysl i zatvrzelým sparťanským fanouškům.

Slavia zjevně vše vsadila na kartu titul a přímá účast v LM. I proto angažovala bezmála třicetiletého Tomáše Chorého, kterého jen těžko bude prodávat za peníze, které za něj vysolila. Ale počítat v Edenu umí: pokud jim Chorý vystřelí titul, zahojí se sešívaná kasa (Tykačova) na miliónech z LM. Tak jednoduché to je.

Ale ani plzeňský „zrádce“ nepřijde zkrátka. Už teď dělá kariérní posun jako nikdy předtím. Sice se v jeho hře nic nezměnilo (a jako fotbalista nesahá Schickovi ani po palce u nohou), je to spíše bojovník (někdy i zákeřný) než jemný technik, ale účel světí prostředky a góly střílet umí. A ruku na srdce, byl tam kde je teď (a přejme mu ať si to užívá, možná to nebude trvat tak dlouho), kdyby zůstal v Plzni? Kdyby nebyl na pražských „očích“? Troufám si říci, že ne. Ať se na mě Plzeňáci nezlobí, stále jsou (nespravedlivě) tak trochu bráni za periférii českého fotbalu. Minimálně tu nominační, reprezentační. Bohužel, tak to je. A neplatí to jenom o Plzni. Třeba Kliment (momentálně nejlepší ligový střelec) by jistě už dávno běhal po reprezentačním pažitu, kdyby hrál za Spartu či za Slavii a ne za Olomouc. A to zřejmě dobře věděli i Chorého agenti. A povedlo se!

Druhá žlutá karta pro Martina Vitíka v derby byla udělena neoprávněně, shodla se slovutná rozhodcovská komise, která po každém ligovém kole žehlí průšvihy svých kolegů. Fajn, řekne si jeden (v tomto případě sparťanský fanda), ale co dál? Může to Spartě ještě vyhrát derby? Třeba dodatečně?

Jisteže ne, ale do dalšího ligového kola (či kol) by Sparta mohla být bez svého obránce (jednoho z nejnepostradatelnějších). Koho případně za něj? Rosse? (A nezbláznili jste se?). Případně věčně zraněného Sörensena? (Už ani nepamatuji, kdy byl naposledy zdravý). Čili na Letné by měli problémeček, protože další ztráty po projetém derby si Sparta dovolit nemůže. (Ačkoliv Lars Friis říká, že se nic neděje).

Z tohoto pohledu je dobře, že disciplinární komise měla koule na to Vitíka nepotrestat. Ještě by bylo fajn potrestat asistenta Volfa, třeba před nastoupenou jednotkou. A nebo raději ne, rozhodčích je málo.

Autor textu: Petr Horký