Pecky uplynulého týdne – poháry nám (opět) nejdou, ohlédnutí za Aktobe a slibem neurazíš

Start evropských poháru (části zvaná kvalifikace) se českým zástupcům mnoho nevyvedl. Ale zatímco u Plzně se i přes domácí prohru dál neochvějně věří v postup a u Ostravy se očekává milé překvapení (jako jediná má alespoň bod a tedy postup pade na pade), Sparta se znemožnila prohrou v Kazachstánu. Jestli prohra s Aktobe (panečku, evropský podprůměr z Asie) bude mít fatální následky na další sparťanský „přerod“, se teprve uvidí. Hrají se naštěstí odvety a všechny tři kluby slíbili, že postoupí. I Sparta.

Pršelo a trávník na stadiónu Aktobe se nacucal vodou jako houba u školní tabule. Skoro až na hranici regulérnosti. Přesto mělo jít (alespoň podle bookmakerů) o jednostrannou záležitost, Sparta měla místními nazdárky zvítězit. Nezvítězila a lepší nebyla. Trapnou prohru s outsiderem (zatím) nikdo neodnesl. Fanoušci však mají jasno: rozpustit, vyhodit. Koho? Ale koho, sparťanskou legendu přece, toho času ve funkci sportovního ředitele. Jojo, ze zásluh se nedá žít věčně (a fanoušci jsou věčně nevděční).

Sparta poprvé v novém ročníku zvítězila. Po remíze a prohře teď výhrou zkompletovala herní „trojboj“ a vyzkoušela si tak hned zkraje sezóny, jak všechny tři způsoby výsledku chutnají. Zodpovědní (včetně kinga Priskeho) jsou spokojení, vše jde podle plánu. Za Aktobe (prohra jako Brno) se zvedl prstíček (umíme hrát lépe) a po Boleslavi se už vyloženě tetelilo štěstím. Jedno však fandovi stále nejde na rozum: ostatní ligové týmy už své přestupy víceméně uskutečnily, ve Spartě se stále na něco čeká (a slibuje se). Asi až zahřmí, nebo co.

V minulém týdnu vstoupily české týmy do kvalifikace o evropské poháry (těch z Edenu se to netýká, ti mají své jisté). A skoro to vypadalo na závan starých, nedobrých časů. Z devíti možných bodů (a více než poloviční šanci na postup), uhráli Češi chrabří celý bod jeden a připsali si k tomu dvě porážky. Co se týče postupů, nelze to sice podložit jasnými ukazately, ale pochopitelně se odhodlaně věří v další kvalifikační kola (neřku-li v hlavní soutěž).

Nejvíce se věřilo Plzni, byť měla v Servette Ženeva zřejmě nejsilnějšího soupeře k překonání. Ale hrálo se ve Štruncových sadech (a tedy doma) a do zápasu s se švýcarským protivníkem to vypadalo na skvělou plzeňskou formu. Tu odnesly už Pardubky v prvním ligovém kole pětigólovým výpraskem na holou. Viktorka byla v ráži (jediná ze silné čtyřky suverénně vyhrála) a proti Švýcarům favorizovaná. Proto je domácí prohra nečekaným překvapením a částečnou komplikací (vypadnutím Viktorka riskuje daleko méně než třeba Sparta. Zkusí to holt v soutěži o level níže. Sparta by se už případně šla „pást“).

Ani průběh zápasu nijak nenaznačoval, že by se Viktoriánům nemusela povést alespoň remíza, šancí na ni (ale i na výhru) měli více než dost. Nic se však neujalo a tak se do Švýcar jede v pozice toho „druhého“, který musí. Remíza totiž nic neřeší (pro Plzeň). Je to kulaté a v Ženevě to rozbalíme, hlásá plzeňský tábor. Jenže vysvětlujte to panu Šádkovi. A třeba zrovna „jen“ domácí remíza s Jabloncem ve druhém ligovém kole něco naznačila. Co, to uvidíme ve středu hodinu před půlnocí.

Baník Ostrava si v minulé sezóně snů vybojoval právo účasti v kvalifikaci o EL. Legia Varšava, momentální překážka na cestě k evropským výšinám, se nejeví jako nepřekonatelná. „Horníci“ udrželi kádr (vyjma Ewertona) a slovy trenéra Hapala „s Poláky často hrají“, takže nejdou do ničeho neznámého (trenér měl na asi mysli přípravné zápasy – zejména ty v zimě). Přesto bych byl opatrný v soudech kdo postoupí, jestli Poláci či Ostraváci (bez krále Ewertona). Remíza z prvního mače sice řeší jen máloco (snad jen nepatrná psychická výhoda je teď na straně Legie, protože ji urvala ve Vítkovicích), ale může také lecos znamenat. Třeba že bez svého nejlepšího hráče (zase ten Ewerton – šupajdí si vydělat love do Egypta) to nemusí být v Ostravě med z Turecka. Nebo že Baník zatím není Baníkem loňské sezóny (prohra hned v prvním ligovém kole + nemastný neslaný výkon v Ďolíčku). Případně, že potvrzení statusu příslušníka k vyšší ligové „šlechtě“ není jednoduché a automatické. A nebo už vůbec, že Legia není jen tak nějaké ořezávátko. Každopádně má však Baník alespoň první bod z dvojzápasu s klubem z Varšavy (co by za to Sparta dala). A v Ostravě doufají, že ne poslední.

To nejlepší na konec? Záleží na úhlu vašeho pohledu. Pro Sparťany tělem i duší největší ponížení (našel bych však i větší, to mi věřte), pro ostatní důvod ke spokojenému úsměvu. Případně ke kroucení hlavou a zvedání obočí. Celek z Letné totiž nezvládl roli favorita (vážně, favorita?) a prohrál v Aktobe (střední Asie, mapu Evropy nepoužívejte) s místními „nazdárky“, více než podprůměrným pohárovým mužstvem FK Aktobe 2:1. Což ji zrovna nepřiblížilo k postupu do dalšího kola EKL (soutěže útěchy pro bývalé úspěšné kluby). Spíše naopak, blíže k němu mají (logicky) domácí „nazdárci“. Odveta rozhodně nebude pro „rudé“ jednoduchá (více níže).

Ačkoliv se komentářích často zmiňoval skoro neregulérní terén (údajně i bez deště byl trávník jedna pastvina), měla být Sparta v Aktobe dominátorem utkání. Nebyla (asi terén nebo co) a ještě nakupila pár obranných chyb. Takže suma sumárum, spolu s nadšeným výkonem domácího FK, z toho rezultuje více než ponižující porážka letenských. Hned na startu sezóny a krátce po vyhlášení návratu na bývalé značky (tedy úspěšný, evropsky vyspělý klub), které po odchodu Briana Priskeho Sparta tak bohapustě opustila.

Nikdo sice nepochybuje (a nebo jen málo) o tom, že odvetu Sparta zvládne (notabene v domácím prostředí a na nově položeném trávníku), ale šrámy na vývěsním štítu jednoho z nejúspěšnějších českých fotbalových klubů už zůstanou. A jsou dost hluboké.

I při vší úctě k domácímu FK Aktobe a nacucanému trávníku, měla Sparta utkání zvládnout minimálně na remízu. Sice i ta by nebyla zrovna „výstavním zbožím“ do letenské vitríny slávy, ale rozhodně by se letenským lépe usínalo. Kazaši opravdu neměli klub z Prahy výrazněji zlobit. Kdo se ale opravdu zlobí je fanoušek. Však si stačí přečíst sparťanská fóra (sociálky) a hned víte, která bije. A jestliže zodpovědní (trenér Priske) porážku v Aktobe „odbyli“ slovy, že hráči umí zahrát lépe, pak fanoušek je hrubě nespokojen a posílá do horoucích pekel legendu na postu sportovního ředitele. Spolu s ní i druhého Tomáše (Sivoka), zřejmě podle příměru jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Pokud příměr neznáte (neboť máte příliš mladou babičku a nebo žádného sourozence), pak vězte, že mezi Tomášem Rosickým a Tomášem Sivokem nedělají fanoušci, v oblasti zásluh o brutální výkonnostní propad Sparty, žádný rozdíl. A rovným dílem je do pekel posílají oba (když ne někam jinam).

Jelikož ale všichni věříme, že se ostuda opakovat nebude (hrálo se pekelně daleko od Evropy a na skoro neregulérním trávníku), přecházíme sparťanskou porážku z prvního pohárového čtvrtku s afektovanou blahovolností. Ale pozor, červíček by měl hlodat! Kdysi, v dřevních dobách letenského vzestupu, prohrála Sparta na hřišti jiného outsidera (Vikingu Stavanger) také 2:1. A také se to bralo jako nebetyčná ostuda. A také se věřilo, že se odveta v Praze zvládne. Zkrátím to, nezvládla a bylo po ptákách. Ovšem pak přišel titul…..

Sparta v neděli svou domácí premiéru v nové sezóně vyhrála, dostala za to tři body a v ligové tabulce (dvoukolové) se dále drží (ještě?) na dostřel Slávie (stejný počet bodů, horší skóre). Tak jen houšť, řekne si fanda. Chceme zapomenout na minulých „mínus sedmadvacet“.

Výkon letenských snesl už jakási měřítka. Například se neúnavně presovalo (i Rrahmani!), bojovalo i střílelo, ale výhra nakonec musela „cinknout“ z nařízené penalty za faul na (odcházejícího?) Olatunjiho. A ještě po zásahu VARu. Na place si nikdo ničehož nevšiml (tedy skoro). I proto byl boleslavský trenér Majer celý rudý vzteky, což skvěle kontrastovalo s jeho bílou košilí. Pro úplnost happyendu dodám, že vítěznou branku dosáhl Lukáš Haraslín, toho času kapitán. Suverénně provedenou penaltou v nastaveném čase tak Spartě „zachránil“ tři body a ukázal, že jako kapitán se zodpovědnosti nebojí. Respekt.

Ovšem ve Spartě to stále není na přeskoč přes fatru a fanoušek by si zřejmě představoval mnohem dominantnější výkon na hřišti (zvláště v domácím prostředí), než borci v „rudém“ předvedli. Respektive, i díky výborné hře Mladé Boleslavi, nepředvedli. V obraně opět občas malinko chaos (bránění standardek?), záloze stále chybí Kairinen v plné polní (byť podal už mnohem lepší výkon, výkonnosti z mistrovských sezón se blíží hlemýždím tempem) a tudíž, i po odchodu Laciho, není střed pole více kreativní. Křídla letenských jsou jaksi nevyrovnaná. Po příchodu Kadeřábka vyrostla pravá strana, ale na levo se stále nedaří přivést rozšiřující posilu, která by zapadla a posílila (nejenom lavičku). To je už dlouhodobý úkol, který se (zatím) sporťákovi na Letné nedaří. Stejně jako hrotovou, gólovou náhradu za zřejmě již odepsaného Olatunjiho (a jistě odškrtnutého floppa Tuciho). Někoho ve stylu alá Chorý. Takový borec Spartě také chybí.

A to všechno se ví. Vědí to i v letenských kancelářích a jistě horečně pracují na posílení. Ale opravdu horečně? Typickým znakem pro letenské posilování je váhavost (alespoň navenek), možná pro lepší dojem zvaný „přemýšlivost“ (prostě to moc dlouho trvá). V důsledku to však dost často vede k neposílení, případně k hurá akci alá Kofod Anderssen. Ovšem zdá se, že to začal vnímat i Brian Priske a právě po Boleslavi promluvil posilách. Budou, prohlásil.

Jeho slova nelze brát na lehkou váhu. Když je vysloví TR10, mnozí fanoušci už vědí své (viz ona nekonečná váhavost – hashtag jakrozhýbatpřestupovýtrh) a nic velkého nečekají. Ale slova Briana Priskeho? To už je jiný kalibr.

On je zodpovědný za „vzestup“ Sparty (toužebně očekávaný) a tudíž k tomu potřebuje i materiál, z kterého něco velkého uhněte. A zdá se, že po počátečním nadšení ze shledání se starými známými (heslo máme silný kádr), se nutnému doplnění mančaftu nebude bránit ani on. Naopak! Možná už zjistil, že z loňských sněhů nic velkého neuplete. Že někteří hráči už nejsou těmi, které před loňskou sezónou opouštěl. A že tedy posily chce, ne že ne. Což třeba zrovna Tomáši Rosickému nemusí znít moc libě. A už vůbec ne jeho posilám Hollému a Enememu. Zrovna ty si Brian Priske, jak známo, sám nevybral. Ať tak a nebo tak, trenér chce posily, co na to Tomáš Rosický? Prý je chce také. Tak se necháme překvapit.

Takhle jsem to viděl já. Mějte krásný a pohodový týden!

Autor textu: Petr Horký

Zdroj statistických údajů: Livesport