Článek
Tak se Adolf Šádek (vlastně Pavel Šulc) dočkal! Plzeňský vysněný (a pevně doufám, že i Šulcův) přestup roku nabral reálné a definitivní kontury. Už to není jen zbožná spekulace, česko-plzeňský fotbalový exportní šlágr míří do francouzské ligy, do Olympique Lyon. A co na to Viktorka? (Ta plzeňská pochopitelně.)
Že je Tomáš Chorý občas „chorý“ na hlavičku, to víme všichni. Tedy kromě pánů rozhodčích, ti byli až doposud při posuzování jeho blikanců slepí na obě oči. Ale na každého jednou dojde a kosa na kámen padne. Ať už to bylo čackou statečností rozhodčího Všetečky, či nějakým novým trendem v české čutané. Chorý byl na Slovácku (konečně) vyloučen. Věřte nebo ne, bylo to pro něj na klubové úrovni poprvé!
V nedělním utkání Sparty v Pardubicích šlo vlastně jen o to, kdy padne první fík do branky „perníkářů“. Ti platí za největšího otloukánka ligy (a adepta na padáka). Chvilku to sice trvalo, ale nakonec si Pardubky zaslouženou prohru připsaly. Ale pozor! David Střihavka to viděl jinak. Podle něj (zřejmě) prohra až tak zasloužená nebyla, neboť bývalý mistr měl silnou podporu rozhodčích, na hřišti i u VARu.
Tak už došlo i na Šulce
Neočekávaně očekávaný přestup léta konečně cinknul. Pavel Šulc míří do francouzské ligy a od následující sezóny bude v dresu Olympique Lyon prohánět třeba hvězdy PSG!
Adolf Šádek si mne ruce a v duchu se tetelí nad megadílem, který si s klidem hráče pokru vyčekal. Byť se dlouho táhly jen spekulace, kam by plzeňský klenot mohl zamířit, byť se do hry stále míchala Slávia (jenž u nás doma skoupí kde koho) a novináři pomalu začali varovat před „předržením“ přestupu, fiškus Šádek si jel stále svou linii – prodat za těžké prachy. A to se mu povedlo, 7,5 mega euráčků + dalších 2,5 na bonusech, to je panečku byznys. A o ten nám v Plzni jde především (sarkasmus autora).
Byť jsem v předchozí větě vytáhl sarkasmus z paty, musím konstatovat, že dýl je to opravdu povedený. A něco mi říká, že i Šulc si tímto přestupem splnil svůj kariérní sen. Jde do klubu, který má zvuk a úspěšné jméno v Evropě, hraje pravidelně evropské poháry. Jde do soutěže, která se pyšní takovými kluby jako jsou PSG, Lille, Monaco, Marseille a další. Většina z nich je pro české kluby nepřekonatelným levelem (čest výjimkám), pokud na ně narazí v nějaké soutěži. Takže pro Šulce určitě posun jako býk a pro Viktorku plná kasa. Možná tu někdo zmíní, že Lyon je na tom momentálně trochu všelijak (viz finanční potíže), ale stále se jedná o klub, ke kterému mnohé tuzemské vzhlížejí s obdivem. A klubové „potíže“ by mohly hrát Šulcovi spíše do karet.
Otázkou tedy jen zůstává, jak se s tím vypořádá Plzeň. V letním přestupním termínu si totiž pustila (na důležitých postech) řádně žilou (viz třeba Kalvach) a vzhledem k jejím sezónním cílům (titul, pohár, LM) se to může jevit jako velký risk. Ale to neznáte (nebo znáte) AŠ. Ten dokáže i z exkrementu uplést bič, a i ve svízelných situacích si ví rady. Za mě nejlepší šíbr široko daleko. Takže o Viktorku se určitě nemusíme bát (a já se ani nebojím, jsem Sparťan). A Šulc ať ukáže, zda na to má!
Chorého (vážně) první klubová „redka“
Jistě, nevymyslíš. I když se obecně uznává zápal do hry a povaha, která nerada prohrává, co je moc, to by mělo být příliš. Tomáš Chorý zcela úmyslně řápnul brankáře Slovácka Heču do choulostivých míst (sic!), a ačkoliv mu podobné blikance v jeho kariéře již vícekrát prošly bez ztráty květinky, tentokrát byl rozhodčí Všetečka statečný a nevymlouval se na intenzitu, neprůkazné záběry apod. a tasil (konečně) pro slávistického „rapla“ (ano, Chorého) červenou kartu. Světe div se, první v jeho ligové kariéře!
Tomáš Chorý je totiž znám svými nepochopitelnými zákroky alá Suaréz. Tedy ne těmi, které plynou právě z přílišného zaujetí pro hru, třeba fauly na hranicích únosnosti, ale především těmi, jenž my normální zoveme zákeřnými. Při vší (velmi ohraničené) úctě k Chorého výkonům na place, jeho gólům, pro neslávistického fandu je znám především jako záporák, kterému však všechno projde. Takový Asperg Sörensen by mohl vyprávět, když ho Chorý záměrně trefil hlavičkou a poté se vymlouval na oslnění prudkým světlem z právě přistávajícího ufa (Pozor autorova satira!). I tenkrát mu to celkem v pohodě prošlo. Všichni to viděli, všichni nad tím kroutili hlavou, jen páni rozhodčí a jejich komise tvrdili, že mají svázané ruce.
⚽ Tak to byl závěr zápasu jako z akčního filmu! 🤯 Tomáš Chorý nejprve v poslední minutě nastavení před vlastní bránou nesportovně udeřil Milana Heču. 🟥 Slovácko tak mohlo z penalty vyrovnat, ale Daníčka vychytal Jindřich Staněk. ❌ #chanceliga pic.twitter.com/lArEC3u7Mr
— Oneplay Sport (@oneplaysportcz) August 3, 2025
Na Slovácku praštil Heču po vzájemném souboji do slabin. Pěstí a tak, aby to bolelo (no, ono to bolí, ne že ne). Opět to viděl celý stadión, plus u toho asistovaly televizní kamery. Ovšem tentokrát ukázal rozhodčí Všetečka občanskou statečnost (na rozdíl od svých kolegů) a slávistického útočníka vyloučil. K tomu nařídil penaltu pro domácí Slovácko.
Co čeká Chorého se teprve dozvíme. Mluví se o flastru jako Brno, přímo o trestu drakonickém. Osobně si myslím, že to tak žhavé nebude. Musíme mít na paměti, že (ač je to k nevíře) je to Chorého „první“ přestupek (tedy žádná recidiva).
Ale jedno se musí nechat, tentokrát se k celé Chorého nechuťárně postavili čelem „ti z Edenu“. A jejich fanouškové, kteří nenechali na svém hráči nit suchou.
Jen si poplačte pane Střihavka. Třeba je to už naposledy
Sparta v neděli v Pardubicích zaslouženě vyhrála a připsala si další bodíky do tabulky (plus ty plusové u veřejnosti za kvalitní herní projev). Léčba Priskem zatím nese své ovoce a sparťanský fanda může i nadále snít o návratu předfriiseovských časů.
Nutno však poznamenat, že Pardubice nejsou a nemohou být pro Spartu měřítkem. Samy mají starostí více než dost a pomýšlet na body s úzkou českou špičkou může jen jejich největší fantasta (něco mi říká, že třeba David Střihavka je jeden z nich). Klub z města perníku je stále bez bodu a i herním projevem je považován za jednoho z největších adeptů na sestup.
V neděli byl průběh vzájemného mače mezi Pardubicemi a Spartou reminiscencí na známou hru na kočku a myš – bylo jen otázkou času, kdy bude domácí brankář Šerák lovit poprvé ze sítě. Že lovil až v nastavení prvního poločasu slouží ke cti jemu, ne jeho spoluhráčům či geniální taktice trenéra Střihavky. Poté už byl výsledek jasně stanovený, Pardubice byly odsouzeny k další domácí ztrátě.
Pokud má přece jen někdo nějaké pochybnosti, stačí se juknout na statistiky zápasu. Ty hovoří tak jasným jazykem, že jim budete rozumět, i kdybyste z cizích řečí ovládali jen esperanto. Kdo řeči statistik však zcela jistě nerozumí, případně nechce rozumět, je domácí trenér Střihavka. Ten po mači povídal něco o těžkém a trvalém poškození jeho týmu rozhodčími, aby snad navodil dojem, že kdyby tomu tak nebylo, roznesly by Pardubice Spartu na kopytech.
Svými „vidinami“ trenér Střihavka zřejmě pobláznil i klubové vedení, a tak Pardubky oficiálně podaly protest proti některým rozhodnutím rozhodčích. Konkrétně se jedná o „nastavení“ nastavení prvního poločasu (dojem číslo jedna: bude se hrát tak dlouho, dokud Sparta nedá gól), faul Uchenny na hranici vápna (dojem číslo dva: faul byl ve vápně a proti Spartě se penalta nepíská); další, nepotrestaný faul Uchenny na Patráka (dojem číslo tři: Spartě se hráči nevylučují, neboť Uchenna měl jít za loket do tváře ven. Ovšem tady na tom něco je) a konečně upřený roh domácím v samém závěru zápasu (dojem číslo čtyři: Sparta nesmí prohrát, hlavní rozhodčí to pohlídal, byť mu asistent roh opravdu signalizoval).
Suma sumárum, Pardubice protestem vsadily na dojmologii, že byly tak těžce v zápase poškozeny, že jen to zabránilo v rekovném vzepětí týmu a slavné porážce Sparty. Můj dojem spíše je, že jste v momentálně ve velké zádeli a záchrana pro vás bude záležitost z říše snů. A David Střihavků už zřejmě stříhá metr…
Autor článku: Petr Horký
