Článek
Pecka číslo jedna: Reprezentace v sedmém nebi
Stačily tři zápasy za sedm bodů a reprezentační áčko se opět vyhřívá na výsluní obdivu. Vše zapomenuto (ME, Gruzie) a tým kráčí neochvějně ke kýženému cíli, postupu do elitní množiny A Ligy národů. Od potupné prohry v Tbilisi 4:1 v září, se reprezentace „odpíchla“ k prvnímu místu své skupiny! Příběh jako Brno!? Mág Ivan Hašek a česká parta bojovníků za ním? Jsme hodni takové pocty?
Jistě, čas trhl oponou a reprezentace napsala několik neobyčejných příběhů. Třeba ten o Červovi nebo o Šulcovi. Srdceryvnou (a následováníhodnou) historii návratu velkého bojovníka Bořila či snad už definitivní zabydlení se Martina Vitíka v základní sestavě (no uvidíme). Chorého zarputilost a bojovnost vytlačila technickou (a v poslední době neúčelnou) hru Patrika Schicka do nenominace (dříve nemyslitelné!). Stejně jako hra sedmdesátiminutového Černého, hráče ještě nedávno opomíjeného. Lavička pro tahouna Hoffenheimu Hložka (sám si za to může) a Součkův neochvějný štít s „bratrem“ Provodem. Tyto příběhy tvoří „novou“ a lepší reprezentaci. Ačkoliv. Pohled na rozložení sil v naší skupině jedna možná našemu postupu nahrává. Řečeno slovy laika, „z týhle skupiny by nepostoupil jenom blbec“.
Máme tu však ještě jednu (záložní) reprezentaci, která se pomalu škrábe z černého dna na světlo boží – tým U21. Ten se trochu nejistým krokem nakonec prodral ke kýžené baráži o účast na ME této věkové kategorie. Nakonec o tom rozhodly vzájemné zápasy s Walesem, ve kterých naše U21 získala více bodů a při totální rovnosti všech ostatních ukazatelů obou týmů v tabulce (skóre i body) tak postupuje náš heroický tým. To nevymyslíš! Ale ruku na srdce, žádný success to nebyl a není. Hoši z jednadvacítky jsou v evropském porovnání zřejmě dost průměrní borci, kteří občas mají štěstí. A teď ho budou potřebovat plné hrsti: los baráže jim přisoudil silnou Belgii. To nevymyslíš!
Pecka číslo dvě: Nadávky a bitka na vesnickém fotbalu. Sedm červených jako v Sarajevu
Znáte týmy Sokola Údlice a Duchcova? Pokud nejste vážně zarytý fanda fotbalu, který o víkendech objíždí hřiště a stadióny po celé republice (jasně, to se nedá zvládnout), pak pochybuji. Ovšem po tom, co se vzájemný zápas těchto týmů v krajské I.B. třídě (Ústecký kraj, kdyby někdo tápal) dostal do médií, jsem si však jistý, že minimálně tým Duchcova budete znát.
Poklidná selanka nejnižší krajské soutěže, kde se spíše hraje o žízeň a dobrý pocit ze zdravého pohybu, byla poskvrněna hromadnou bitkou, sedmi červenými kartami a rozhodčími v nemocnici. Podle svědků to byl tým Duchcova, který neudržel nervy na uzdě a rozpoutal všeobecné orgie násilí (ehm, to ale na stadióny přece nepatří). Jeho hráči vypleskali asistenty rozhodčího, pouráželi domácí (a také jich pár vypleskali) a vůbec se údajně chovali jako divá zvěř. Duchcováci to pochopitelně popírají. Tedy až na pár nevynucených přiznání. Ano, strkačka tam byla, ale nemocnice? To je prý malinko přehnané (no, oni tam asistenti skutečně byli, dokonce ošetřeni a sami postovali z návštěvy okamžitá selfie) a i jinak se vše odehrálo údajně trochu jinak.
My, co jsme hráli fotbal mimo záře reflektorů velkých stadiónů, víme svoje. Rozhodčí jsou na této úrovni skutečnými feudály na hřišti. Budou-li mít „svůj“ den, nepřelezete půlící čáru. Ať už z neumětelství či s jasným úmyslem, se kterým za nimi před zápasem přišel místní vlivný podnikatel. Tím ale nechci naznačit, že by v utkání Údlic s Duchcovem o něco takového šlo. Údajně to všechno způsobil blbě odmávaný aut, tedy momentální neumětelství. A Duchcovákům ruply nervy…..
Pecka číslo tři: Sparta opět vítězně
Sparta po dvou ligových porážkách v řadě potřebovala v zápase proti Liberci zabrat za tři body. Za prvé, aby se naladila na středeční utkání LM proti Manchesteru City (chápete správně, to je joke) a za druhé, aby jí Slávia v čele tabulky nezdrhla o další bodíky. Podařilo se a výhra 2:1 se počítá. Ale že by se jásalo a pilo, o tom nemůže být ani řeči. Vyjma prvních dvaceti minut fanoušek sledoval jen útrpnou, jalovou a nezajímavou hru (podotknu obou týmů). Opět a znovu nedoraz v letenské obraně za gól a trápení se ofenzívních hráčů.
Trenér Friis šetřil některé opory (aby nakonec stejně musely do boje a vyhrát ty tři body), ale jejich náhradníci žádnou díru do světa neudělali. Jeden se při tom zranil (Tuci), jiný hrál jalově a kazil (Krasniqi), další se nepotkal s pořádným balónem (Rrahmani) a nebýt dlouhých autů, člověk by ani netušil, že je na hřišti i Sadílek. Snad jen Wiesner svou parádní trefou mohl u fanoušků malinko bodovat. A protože se Slovan nechtěl porazit sám, musely opory na plac. Haraslín rozhodl a zachránil tak Spartě reputaci (ale nenahrála mu na gól opora, nýbrž Suchomel, parádně!). Jinak byla v sobotu na Letné vidět jen utrápená nuda.
Lars Friis stále tvrdí, že se dál jede podle plánu (no co má také jiného tvrdit) a mančaft je silný. Ale i na něm byla v sobotu vidět „malá dušička“, že by to nemuselo vyjít za tři body. Nebo se mýlím? Ok, ukáže Plzeň (a ne ManCity, jak možná mnozí myslí).
Autor: Petr Horký
