Článek
Pecka číslo jedna: vzmužení reprezentace a plačky naší Kačky
Po výprasku v Tbilisi, který si jistě naši rekovní reprezentanti za rámeček nedali, se čekalo, s jakou vyjde reprezentace v Edenu na Ukrajinu. Mnoho se toho neočekávalo, ale další blamáž by český fanda už asi neustál. Stejně tak jako trenér Hašek. Tým stále není týmem, hraje na náhodu, a ještě pod psa. A to i borci, o kterých se mluví jako o českých superstars. Katastrofický scénář se však (zaplať pán Bůh) nenaplnil. Ačkoli byla Ukrajina fotbalovější, Češi se tentokrát kousli a urvali vítězství silou vůle. Bylo toho zapotřebí.
Měrou vrchovatou k tomu přispěli doposud opomíjení hráči. V základu tradiční stavěči kuželů, „superstars“ na lávce. Šulc dva fíky, vynikající Černý (zřejmě nejfotbalovější hráč), precizní Vitík. A s nimi třeba Červ, Zelený nebo Kušej. Chorý od začátku místo zabržděného Schicka, i to mělo hlavu patu. Ovšem na další vývoj změn k lepšímu si musíme počkat do dalších zápasů. Aby zápas s Ukrajinou nebyla jen úlitba „plebs“, by tolik nemrmlal a zklidnil se. A aby trenér Hašek nedostal, co proto od agentů hráčů, kteří se teď krčí na lavičce. Záhadou také zůstává Krejčí v základu, byť pro to jako Sparťan mám pochopení. Jeho výkony jdou sešupem, což může mít příčinu v zatím marném těšení se na minuty ve španělské lize. Nenajde trenér Hašek nějaké šalamounské řešení?
Vítězství, byť mírně upocené, však vlilo borcům z repre odvahu si postěžovat na poměry u českého fanouška. Že do Edenu nedorazil, lístky přenechal ukrajinským fandům a nepodpořil našincovi udatné reky v boji za lepší příští. Věřím, že po takovém výkonu jako proti Gruzii, by si to nedovolili. Tři body jim malinko daly křídla a trochu popustili uzdu svému pocitu z dobře dělané práce, kterou nikdo neocení. Můj vzkaz českým hráčům by zněl asi takto: pláčete na špatném hrobě, dobré dílo se chválí samo. Až budete za něco stát, přijdou na vás i fanoušci – tedy ti čeští. Howg!
Pecka číslo dvě: příděl „lvíčat“ v Dánsku
Těsnou porážkou Ukrajiny však dobré zprávy končí. Na jakou budoucnost českého fotbalu se můžeme těšit nám ukázala jednadvacítka v Dánsku. V utkání kvalifikace na ME rupla se svými vrstevníky z království krále Hamleta jasně 5:0. Aby bylo jasno. Tihle hráči mají bez výjimek všichni profesionální smlouvy, mnozí mají už zkušenosti ze zahraničních angažmá a hrají pravidelně na prvoligové úrovni. Takže nelze mluvit o nějakém nevycválaném mladí, stále ve vývinu. Ne, to jsou hotoví hráči a přesunují se postupně plynule i neplynule do reprezentačního áčka. Jistě, ne všichni, ale většina si jistě alespoň jednou za „dospělý“ nároďák zahraje. Mají být tedy potencionálními náhradníky do budoucna. No potěš koště, moc zářivé zítřky nám z toho nekynou. Něco mi našeptává, že takové zápasy jako v Tbilisi, se budou i v budoucnu opakovat.
Rozdíl mezi evropskou špičkou U21 a naším výběrem se stále prohlubuje, to si nemažme med kolem úst. Už minulé ME to ukázalo. A Dánsko potvrdilo. Otázkou nabíledni je, co týmu dává trenér Suchopárek. O jeho trenérských úspěších můžeme sáhodlouze diskutovat a zřejmě se nikam nedobereme. Nebo se už zapomnělo na jeho „brilantní“ obranářskou taktiku na minulém ME proti Izraeli, díky níž jsme mazali předčasně domů? Asi ano. Každopádně si dokáži ve funkci trenéra „nadějí“ českého fotbalu představit už dlouho někoho jiného, třeba Jürgena Sundermanna. Vtip!
Pecka číslo tři: Zbrojovka opět mění majitele
Hrátky a zákulisní pletichy novodobých zbohatlíků (alias kapitalistů, ale to bychom zřejmě urazili kapitalismus) udělaly z kdysi pyšného moravského klubu zrezivělou káru bez lesku. Mistr ligy z roku 1978, tradiční účastník ligy i evropských pohárů, s celou plejádou supr čupr borců, kteří to dotáhli až k metám reprezentačním, se momentálně krčí na dvanáctém místě druholigové tabulky. Výsledky všelijaké, trenéři se na stadiónu Srbská točí jako bajadery, fluktuace mezi hráči (přičemž ti opravdu dobří se Brnu vyhnou obloukem) i mezi majiteli. Alespoň tak se to jeví v poslední neutěšené době. Pan Bartoněk prodával klub na etapy, neprůhledně (možná lstivě), podle mustru – už? ale ne! Těžko říci co ho k tomu vedlo. Do melounu a hlavy zbohatlíka (pardon, podnikatele) nevidíš (zkus zaťukat).
Nejdříve to vypadalo na hokejového bosse Zábranského. Ten se teď však diví a majoritním vlastníkem klubu se stává, tramtadáá: Regionální hospodářská komora Brno. Ta si přivedla finanční investiční skupinu OneCap, aby jim to zřejmě pomohla „zatopit“. Finančníci z OneCap jsou mladí, krásní, úspěšní a bohatí, ovšem do jaké míry rozumí fotbalu se teprve ukáže. Zatím si instalovali „generála“, jakéhosi pana Mynáře a ten se nechal slyšet, že s „neúspěšnými“ se nepočítá. A tak se pakoval Zdeněk Psotka z postu sportovního managera. Možná jediný ve vedení, který fotbalu rozumí… Psotka si teď možná říká: kdybych to byl bývával věděl, zůstal bych ve FAČR… Jo Zdeňku, už moje babička říkávala, nechoď s pány na led!
