Pecky uplynulého týdne – Sparta bez poháru hledá dno (i trenéra) a finále ve středu (to nevymyslíš)

Že by Sparta rupla ve finále poháru s Olomoucí (v Olomouci), to si jistě nepřipouštěli fanoušci, letenské trenérstvo, Rosa (a Sivok) a možná ani velký boss Křéťa (jestli o tom vůbec věděl, že se hraje finále). Jenže, ono to je kulaté, Sparta v nesnázích a tak se playoff o EL zúčastní Hanáci.

Po prohře (zasloužené a trapné) ve finále poháru, hledá Sparta i nadále své dno. A po prohře v Ostravě se zdá, že stále ještě nenašla. Sice mezi středou a nedělí poslala na dovču Larse Friise (pozdě, tvrdí zlí jazykové), efekt to však nepřineslo veskrze žádný. Jeden zápas před koncem nadstavby patří letenským nepohárové páté místo, kam je odsunul Jablonec po výhře nad Slávií. A je toto už dno, nebo má Sparta připravené pokračování skoro televizní ságy?

Apropos, pohárové finále v Čechách hráváme tradičně uprostřed pracovního týdne, což sice není úplná evropská rarita, ale docela dobrý nesmysl. Mluvčí LKA Pavel Jahoda však tvrdí, že to je v Evropě běžná praxe. Zuřivec tvrdí, že určitě ne. Alespoň v zemích našich sousedů, které mají stejný ligový herní systém jako my. A finále na hřišti jednoho z účastníků finále? Tak to už je slušná rarita, ta česká!

Nevěřím ani na minutu, že si někdo ze Sparty (kdokoliv) vůbec jen připustil, že by finále poháru FAČR nemuseli zvládnout. Ačkoliv se (dle českého pohárového nesmyslu) hrálo na hřišti Sigmy (ano, to byl druhý účastník finále), přece jen měla být Sparta favoritem. Rozpočet, kádr nabitý drahými hráči, zahraniční trenér a Rosa jako sporťák – to zavazuje. A hlavně, jednalo se o poslední možnost, jak se dostat do důstojnější evropské soutěže. Když ne napřímo do LM (jasno už na podzim), když ne do kvaldy o LM (jasno po prvním kole nadstavby), tak alespoň do „stříbrné“ EL. Stačilo zabrat v jednom jediném zápase a poté už se hráči Sparty mohli jít „pást“. Úkol (byť náhradní) by byl splněn.

Jenže, kdo sleduje výkony Sparty delší dobu, dokáže si poskládat střípky informací okolo klubu, rozumí řeči těla, tak i při stoprocentním bobříku mlčení ze strany sparťanského vedení umí odhadnout, že tahle sezóna se musí „vyžrat“ až do úplného hořkého konce. To znamená bez titulu, bez poháru a možná i bez EKL. To už volá po nějakém řešení. Jenže na Letné? Jako když hrách na stěnu házíš. Bobřík mlčení…

Ale ne, přece jen se na Letné k něčemu odhodlali. Po výbuchu (ovšem řízeném) ve finále FAČR už nechtělo vedení Sparty „na nic čekat“ a nebohého Larse Friise odvolalo (komentář zde). Úleva pro všechny strany. Sympaťák Friis si teď může užívat zápasy béčka (možná se měl na naděje koukat častěji) a Rosa má odškrtnutého dalšího trenéra, kterého poslal světem. Ona trenérská „úmrtnost“ pod Tomášem Rosickým se na Letné pomalu blíží úmrtnosti za koronavirových časů (autorův sarkasmus), žádný kouč se dlouho (rozuměj koncepčně) neohřeje. A nejenom mě napadá, zda je to opravdu jen trenéry samotnými, nebo i jejich výběrem. Ale za ten je přece na Letné zodpovědný především sportovní ředitel a tím je právě Rosa. Aha, takže kvadratura kruhu, kruh se uzavírá a jedeme dál. Já jen, že na sociálkách se stále častěji volá po Tomášově kapitulaci. Nemyslitelné? Ale jděte, on ji může podat. Ovšem až se Dan vrátí z cest a zjistí, že má mezi svými „hračkami“ i Spartu, rychle Rosovu demisi zamítne. A pak zase odfrčí dělat byznys.

Akci „odvoláme Friise a ono to možná půjde“ zaštituje svým tělem trenér béčka Luboš Loučka. Jestli je z toho nadšený, ví jen Bůh. Po navýsost ubohém prvním poločase ve Vítkovicích mu však muselo být jasno, že je to mise hodná Harryho Pottera; tedy že by to spíše chtělo kouzelníka než Loučku. A rozčarován musel i být i jeho zaměstnavatel Rosický. Možná si naivně myslel, „Friis pryč, problémy pryč“. Kdepak holenku, takhle jednoduché to nebude. Co však bylo v neděli naopak jednoduše nad slunce jasné, totiž že Baník je momentálně lepší Sparty: ve hře, v kvalitě kádru, v trenérovi a že by i na postu sportovního ředitele? Nechám na uváženou.

Ještě jednou pohár FAČR. Mluvčí LFA Pavel Jahoda v tisku prezentoval pořádání finále ve středu málem jako evropskou tradici, které se Česko přizpůsobilo. A užívají si jí všichni: kluby, hráči, fanoušci (ti především, protože pro ně se to dělá) i FAČR s LFA (protože mají o mnoho starostí méně). Ano, tradice se musí dodržovat. Tak je to správné!

Nechci sahat panu Jahodovi do svědomí, ale spíše než o tradici tu jde o termíny. Ovšem hlavně se jedná o pozůstatek „starého myšlení“, které současné fotbalové úřednictvo ochotně převzalo od těch minulých bafuňářů. Je to relikt z dob, kdy se „nějakému poháru“ nepřikládal žádný význam. Nepřikládaly mu ho kluby, které často do soutěžních utkání nasazovaly hráče druhého sledu (památné je utkání poháru mezi Spartou a Jabloncem, kdy Letná nasadila proti soupeři B tým, protože jí šlo o titul). Nepřikládali mu ho ovšem ani fanoušci, které (stejně jako kluby) zajímal pouze titul, případně druhé místo. Z této „tradice“ pak profitovaly „malé kluby“, které tušily šanci na evropské poháry. Krátce, pohár FAČR byla dlouho soutěž opomíjená.

To se však dávno změnilo. Přispěl k tomu i vznik EKL, čímž se EL stala premiérovou soutěží hned po LM. A točí se v ní nezanedbatelné peníze, takže i česká špička začala brát pohár vážně. Kdo ji však i nadále zřejmě vážně nebere jsou samotné FAČR a LFA. Jen tím si lze vysvětlit finálová utkání ve všední dny a českou raritu ve výhodě domácího stadiónu pro jednoho z účastníků finále. Tedy žádná tradice, ale tak trochu česká lenost cosi měnit.

Info pro pana Jahodu o termínech konání finálových utkání v některých zemích Evropy v roce 2025: Německo finále o víkendu 24. 5., Polsko 1. 5. (svátek), Rakousko finále 1. 5. (svátek), Španělsko víkend 26. 4., Francie sobota 24. 5., Slovensko svátek 8. 5. Takže tradice, ale ta česká. Howg.

A takhle jsem to viděl já. Mějte hezký týden.

Autor textu: Petr Horký