Pecky uplynulého týdne. Sparta ve Stuttgartu, pád na ústa a víkend plný derby

Sparťanský fanoušek úspěchu to má momentálně jednoduché. Stačí odvrátit zrak od domácí ligové soutěže a soustředit se na LM. Sparta v této unikátní soutěži milionářů dělá zatím svým věrným ohromnou radost, zlým jazykům navzdory. Ti stále dokola opakují svou mantru, že tým z Letné ještě nenarazil na opravdu „milionářskou“ kvalitu a co je to Salzburg proti Manchester City. Tak on je opravdu rozdíl mezi týmem nadpozemsky bohatých šejků a klubem méně bohatého výrobce energetických nápojů, co vám dávají křídla. Ovšem každý bod v LM se počítá a kromě koeficientu posiluje i finanční soběstačnost Sparty.

Zlí jazykové tedy vzali vítězství nad Salzburgem v potaz, ale Stuttgart už měl být opravdovým prubířským kamenem. Tým z hlavního města spolkové země Bádensko-Würtembersko má za sebou velmi úspěšnou minulou sezónu (vícemistr Bundesligy v konkurenci třeba Bayernu Mnichov či RB Lipska) a v té právě probíhající opět atakuje v bundesligové soutěži příčky nejvyšší. Jazykové tedy potměšile očekávali možná nejasnou, ale přece jen prohru Sparty. V Německu byla situace malinko jiná. Už před zápasem trenér Stuttgartu Sebastian Hoeneß před týmem z Letné varoval a připomínal její úspěchy v minulých sezónách. A ačkoliv německá média také brala výhru VfB jako hotovou věc, určitě Spartu nedehonestovala. Spíše upozorňovala na to, že tým z „Landeshauptstadt“ by měl s letenskými bodovat, pokud chce pomýšlet na další setrvání v LM. Zvláště hraje-li na domácím stadiónu.

Sparta tedy remízou u soupeře ze Švábska naplnila Hoeneßova slova, který varoval před jejími úspěchy. Letenští byli hlavně v prvním poločase nebezpečnější než soupeř, ačkoliv ve statistikách zaostávali a po gólu Enza Millota ze sedmé minuty dokonce prohrávali. Což sice nebylo v plánu, ale jinak se sparťané prezentovali obdobným výkonem jako v zápase proti Salzburgu: tedy důsledností v obranné fázi, stoprocentním dodržováním taktiky i trpělivým čekáním na svou příležitost. Ta přišla v podobě orgasmicky povedeném trestném kopu Kaana Kairinena z říše fotbalových snů. I když pak už ve zbytku zápasu tahala Sparta za hodně kratší konec, výsledek udržela a v tabulce LM je o hodně míst výše než Stuttgart. Wau!

O víkendu se hrálo podještědské derby mezi Libercem a Jabloncem. Mnozí fanoušci z hlavního města (nebo třeba i z Ostravy) tento prestižní zápas možná jen stěží berou na vědomí. Tentokrát mělo však „severské“ derby o celý zásobník nábojů postaráno. Jablonec vede trenér Kozel, kterého podle mnohých nové liberecké vedení nevybíravě vypoklonkovalo právě ze stadiónu U Nisy. Předhazovalo mu, že by nebyl sto pochopit kam chtějí mladí, krásní a úspěšní borci v čele s novým majitelem panem Kaniou tým Liberce směřovat. Zřejmě nemá trenér Kozel hudební sluch a tak by nebyl schopen broukat si znělku LM, což bylo také jedno z „velkohubých“ prohlášení pana Kanii (tedy slyšet v dohledné době inkriminovanou znělku na stadiónu U Nisy). Podobných prohlášení však Ondřej Kania udělal mnohem více. Zřejmě bez konzultace s odpovědným PR oddělením klubu, protože po trapné prohře 0:5 na domácím stadiónu vypadala ona prohlášení (třeba že Jablonec není pro Kaniu soupeř), včetně oné znělky LM, přinejmenším směšně. Ale hlavně velkohubě.

Ondřej Kania je jistě mladý, hezký a sympatický. A ve svých 32 letech je již velmi úspěšným podnikatelem. Zřejmě mu ke štěstí ještě chybělo vlastnictví fotbalového klubu a tak si pořídil (on nebo jeho firma) liberecký Slovan. Od okamžiku koupě zásoboval (a zásobuje) média svými myšlenkami a cíli, jak budou fotbal v Liberci pod jeho vedením dělat jinak (jistě skvěle a úspěšně). Což o to, svěží vítr český fotbal potřebuje, ovšem být hrrr a mít dojem, že všichni na okolo to dělají naprd (zvláště, když je Liberec Kaniova první fotbalová „hračka“) však klubu spíše škodí. Po derby je Slovan publiku pro smích a sám pan majitel k tomu přispěl měrou vrchovatou. A nutno říci, že ani jeho „modla“ (a podle mnohých trenér všech trenérů budoucnosti) Radoslav Kováč také zatím neodvádí nějakou extra práci, nad kterou by fanoušek Liberce plesal. Nevěřící odkazuji na ligovou tabulku. Zkrátka, někdy se holt vyplatí držet hubu a krok.

Každý zápas mezi pražskými „S“ se odehrává podle stejného mustru: Slavia na Spartu vlétne, chtíc ji zadupat do země nejlépe během prvních deseti minut. Když se jí to podaří (tedy vstřelí vedoucí branku), jen zřídka kdy pustí otěže zápasu z rukou. Na Letné to vědí (a nebo měli by vědět), ale až na výjimky na hru „těch z Edenu“ přistoupí. Pokud tedy Sparta nepřevezme inciativu a kontrolu nad derby zápasem hned od začátku, tahá za kratší konec. A je potom jen na dalším vývoji hry, jak dalece se s tím dokáže vypořádat. V minulých derby se jí to většinou dařilo, ačkoliv jednoznačně se říci nedá, že by je nějak s jistotou kontrolovala. A to ani v době, kdy měla nad sešívanými fotbalově navrch.

I v neděli měla znít Friisova mantra: vyrovnat se domácím v aktivitě, nenechat se zatlačit do pouhé defenzívy, aktivně hrát míčem i bez něj a nezmatkovat před vlastní brankou. Jenže už ve 2. minutě se trefil Chytil a ráz derby se úplně změnil. Sparta musela soupeře nahánět, což ji v extrémně vypjatém, fyzicky náročném zápase, stálo spoustu sil. Aktivní domácí ji nenechali ani na chvilku vydechnout, k čemuž přispívaly i sparťanské chyby a ztráty. Slavia v tu dobu tušila, že může být blízko druhé brance. Zafeiris ji pak skutečně vstřelil a posléze to už byl přímo sysifovský úkol pro Spartu v Edenu uspět. Stuttgart se tentokrát neopakoval, třeba i proto, že tam sparťané sehráli mnohem lépe první poločas.

Je pravda, že se letenští ve druhé půli významně přiblížili tomu, co měli a chtěli zřejmě hrát už od začátku. Jistě k tomu přispěla i střídání. Tedy zejména ta Rrahmaniho a Haraslína. Až jednoho napadne, zda oba neměli být na hřišti od začátku (vzhledem k očekávanému způsobu slávistické hry). Jen Lars Friis ví proč nebyli a ten nepoví (případně řekne, že liga je dlouhá). Nicméně startovací jedenáctka i bez nich by měla slávistické hře čelit mnohem lépe než čelila. Ačkoliv na konci nevycházejí statistiky zápasu pro Spartu nikterak tragicky (ve spoustě ukazatelů byla mírně lepší než domácí), důležitý je výsledek. Slavia má teď hodně pohodlný náskok, který ji (při formě kterou momentálně má) opravňuje myslet na mistrovský titul. Oba své nejúhlavnější soupeře o pohár pro vítěze ligy totiž porazila a před letenskými má šestibodový náskok.

Na Letné by se teď neměli kolébat tvrzeními, že liga je ještě dlouhá (což je sice pravda) nebo fanouškovskými hesly nejsme kapela, abychom stále vyhrávali. A že se nic neděje, prohra v derby a ještě v Edenu není žádná ostuda. Jistě není, ale sami sparťané (a Lars Friis) vědí, že Slávistům měli více vzdorovat a hlavně, aby „relativizování“ prohry v derby bylo uvěření hodné, nesmí Sparta ztrácet body třeba s Olomoucí. A vypadá to, že teď už ani s Plzní.