Pecky uplynulého týdne – sporťákův rozhovor, Sparta první zkoušku zvládla a Plzeň si (opět) stěžuje

Tomáš Rosický se snad konečně „vylízal“ z nejhoršího a vrátil se naplno do své funkce. O procesu rekonvalescence a o tom, co se mu během ní honilo v hlavě, se sporťák rozpovídal veřejnosti. I o tom, že zdraví mají jen jedno i legendy a mělo by mít pokaždé přednost přede vším. Ani slavná Sparta nestojí za infarkt a zničené nervy.

Spartě začalo období pravdy, tedy v rychlém sledu za sebou hned několik utkání se špičkou ligy (alespoň té loňské). Všichni mají ještě v živé paměti, že přesně skoro na chlup v tomto období loňské sezóny počal letenský zmar. Ten vyvrcholil čtvrtým místem, odchodem Larse Friise a zdravotními problémy TR10 (nervy a srdce, nebo jenom srdce?). Tentokrát však Sparťané první prubířský kámen zvládli a Plzeň odjela z Letné bez bodu. Další zkoušky odolnosti letenského kádru však stojí za dveřmi.

Apropos Plzeň. Jako pokaždé, i tentokrát se ve vzájemném utkání se Spartou nechali plzeňáci tahat emocemi. I v sobotu to z jejich strany bylo spíše emotivní divadelní představení, než chlapácký boj muže proti muži. Čest viktoriánským výjimkám. Takže vlastně vůbec nepřekvapuje, že ještě po utkání podala Viktoria Plzeň protest proti některým rozhodnutím arbitra zápasu Radiny. A je to marný, marný, marný….

Tomáš Rosický si zranění ve své fotbalové kariéře užil více než dost. Zejména v Arsenalu prý platilo, že ho spoluhráči raději ani nezdravili, aby se nezranil. Jasně, byl to joke, ale docela vtipně vystihoval Tomovu realitu. Jeho zraněná tělesná (ne)konstituce mu často bránila nastoupit na plac a kdoví, kdyby ho tak nesužovala zranění, nemusel být Arsenal v jeho kariéře konečnou štací.

Po kariéře profesionálního hráče (legendy) se vrhl na bafuňaření. S velkým elánem chtěl (a prý stále chce) dělat všechno jinak. Ale ouha. Na konci minulé, fakt nepovedené sezóny, ho i na kancelářské židli dohnalo zranění. Tedy vlastně onemocnění. Problémy se srdcem ho na celé léto vyřadily z „provozu“ sportovního ředitele (alternoval jiný Tom – Sivok). Teď to tedy vypadá, že jsou zdravotní problémy zažehnány a Rosa je zpět do víru dění. Ale opatrně.

Ostatně takto to zmínil v rozhovoru pro média; tedy že i po návratu do funkce už musí daleko více dbát na své zdraví. Nepřepínat se, chodit na dlouhé procházky (má legenda psa?) a vůbec si Spartu nebrat tolik k srdci (notabene pochroumanému).

K dění ve Spartě (klubu jeho srdce – zase ten kus důležitého svalu v těle) prozradil v rozhovoru asi tolik, že se vše daří jak by mělo, a když se nedaří, tak platí to první, jen to fanoušek nemusí vždy vidět. I proklínané přestupy se vydařily (sem legenda fikaně zařadila i Vydru, ačkoli ten se vrátil z hostování), jen si člověk musí dočkat času, jako husa svého klasu. Jako správnému kverulantovi mi tu však chyběla odpověď na to, co dělat proto, aby ty posily (když už jsou tak posilující) místo na marodce, byly častěji viděny na place. A přidal bych ještě pár hashtagů: Cobbaut, Hollý (?).

Dobrou zprávou pro fanoušky (kromě lepšícího se zdravotního stavu legendy) je i to, že má sporťák stále sny. Tedy sny se Spartou něco vyhrát. Údajně si už splnil mnohé (třeba titul i double), ale například vítězství v nějakém evropském poháru by bylo výzvou. Trochu se legenda zakuckala při otázce, zda je to reálné. Ale proč ne. Sny se mají snít. Jen by měl někdo Tomovi důrazně vysvětlit, že aby mohla Sparta vyhrát nějaký evropský pohár, musí se také patřičně umístit v lize. Hashtag minulá sezóna.

Z čeho je však TR10 viditelně zklamána, je prostředí českého fotbalu. Ano, hlásá, zlepšilo se, ale stále je to oproti „vyspělé“ Evropě malinko zapáchající tůňka. Například (hashtag) chování laviček při ligových utkáních. To je prý mnohdy divoký Kurdistán. A ano, tady musíte, chtíc nechtíc, s legendou souhlasit.

Možná z taktických důvodů Rosický nezmínil konkrétní jména, ale jen obecný dojem, že se mu nelíbí ani tahání politiky do fotbalu. Tedy té mocenské, aby bylo jasno. Že by měl na mysli duo Tvrdík + Šádek? Či instalování jiné legendy Pavla Nedvěda do funkce faktického šéfa reprezentace? (Apropos, ani systém napříč reprezentacemi se TR10 nelíbí). Kdoví, ale s něčím podobným se prý na onom Západě Rosický nesetkal. A nebylo to tím, že se v takovém prostředí jako hráč pohyboval jen okrajově? Možná je to všude podobné, jen v zemích od nás na západ mnohem sofistikovanější (čti méně buranské).

Každopádně Tomáš is back. Přejme mu pevného zdraví (bude ho potřebovat).

Minule jsem tu předeslal, že Spartě (stejně jako loni skoro na chlup ve stejném čase) začíná období pravdy. Porazit třeba Duklu nebo Pardubice je sice také hezké (a vůbec tu nesnižuji úroveň těchto klubů), ale o titul, případně o druhé, třetí místo (stále nevím, co chce Sparta letos získat – tedy jaký cíl, konkrétní, si vytyčila) se bude hrát s jinými. Třeba právě s Viktorií Plzeň.

Viktoria Plzeň, byť ji mnozí (přiznám se, že i já) už viděli na ligové periférii „tenkých“ časů, je stále tu a stále se drží na špičce nejen české ligy, ale i českého fotbalu. A to prosím s rozpočtem poněkud umravněnějším, než mají pražská S. Je to zásluha zejména Adolfa Šádka, šíbra tak protřelého, že lze Viktorce mnohdy i závidět, že ho má za šéfa. Ačkoliv on sám je povahy i pověsti značně kontroverzní.

Přestože si Viktoria pravidelně „pouští žilou“ a prodává bez uzardění své top borce k přímé konkurenci (Slavia nechá pozdravovat), své si pokaždé dokáže uhrát (umístění v lize, evropské poháry). A na tom má podíl i trenér ze staré školy Miroslav Koubek. Dokonce lví. Třeba na Spartu jeho „kulišárny“ dlouhodobě platí a například v loňské sezóně jej v důležitých zápasech Lars Friis (toho času trenér z Letné) nepřechytračil.

V sobotu, při prvním opravdu top mači sparťanské sezóny a právě proti Viktorii Plzeň, šlo tedy o to, jak se Brian Priske se svým týmem na Koubka a spol. připraví. Účinně připraví. A potvrdí tak naděje sparťanských fanoušků na lepší už letošní (po sezóně zmaru).

Po pár minutách sobotního utkání bylo jasné, jakou taktiku Miroslav Koubek svým svěřencům naordinoval. A nutno konstatovat, že nepříliš originální a vpravdě docela zbabělou (byť legální). Kouskováním hry nepustit Spartu do tlaku a při vhodné příležitosti balón překopnout na připraveného Matěje Vydru, Prince Adua či Rafia Durosinmiho. A světe div se (a nebo také ne, však znáte Koubka), taktika vyšla stoprocentně. Hráči Plzně se při každé příležitosti váleli po trávníku, nechávali se ošetřovat a brnkali tak na nervy jak Spartě, tak i fanouškům a při první větší příležitosti to propálili. Krásnou „trkačkou“ Matěje Vydry. Plzeň ve vedení, noční můra letenských fandů.

Ovšem, kdeže loňské (Friisovy) sněhy ve Spartě jsou. Tentokrát Koubek Priskeho nepřechytračil. Možná i proto, že plzeňský trenér zvolil taktiku jakou zvolil. Sparta dál hrála fotbal (zasvěcení tvrdí, že byla silnější na míči) a trpělivě se snažila dál o svou hru. V tom vynikali prakticky všichni hráči (zlatý Kairinen), ale já bych vyzdvihl zejména trio Birmančevič, Preciado a Mercado. Například u Birmančeviče je radost sledovat, jak se postupně probouzí z loňského „stoletého spánku“. Nechci tu sahat Larsovi Friisovi do svědomí, ale třeba zrovna opomíjení až ignorace srbského štírka v minulé sezóně se mohlo podepsat na jeho chuti a ochotě nechat na hřišti všechno. Brian Priske ho vzbudil a Birma oplácí. Něco na tom bude, že Larsi?

Možná tedy bylo logické, že rozhodující branku z penalty docílil právě Birmančevič, ačkoliv nejlepší střeleckou formu má jiný „kluk z Balkánu“, taktéž nově probuzený Albion Rahmani (Larsi!!). Ten však tentokrát ve svých příležitostech zklamal. Skoro až fatálně. A to je to, co by letenským mělo dělat vrásky na čele.

Dopusud platil za top paliče Jan Kuchta, který na jeden gól spotřebuje moře šancí. Ovšem v sobotu ho Albion zdárně napodoboval a to není dobré znamení do dalších lítých bojů, které Spartu čekají. Třeba zrovna ten příští v Ostravě (ačkoli ta je právě v podpalubí ligy, na Spartu bude připravena). Každá šance bude rozhodovat. A něco mi říká, že jich moc nebude.

Za Plzeň ovšem palec nahoru. To se letenským povedlo.

Nejen fotbal byl však v sobotu na Letné k vidění. Pochopitelně při tom plály i emoce. To už tak holt bývá, když se střetnou ti, které valná část fotbalové veřejnosti považuje za české „giganty“. Nejde jen o blahý pocit z výhry na sokem, ale i psychickou výhodu a pocit převahy. Ale do konce ligové soutěže se může stát ještě spousta věcí.

Ovšem prestiž a pochroumané ego mají také svou váhu a tak z tohoto úhlu pohledu je tedy možná i logické, že strana poražená bude hledat mouchy i mušky na své ztrátě tak, aby malinko zmírnila pocit utrpení z „ponížení“.

Krátce po utkání podala Plzeň oficiální protest proti vedení zápasu ze strany rozhodčího Radiny a v něm si stěžuje hned na čtyři jeho (ne)rozhodnutí, která je, z jejich pohledu, poškodila (alespoň však u toho, tak jako jistý trenér Janotka, nedodala, že nebýt toho, na Letné by jistě zvítězila).

Plzeň si v této sezóně na rozhodčí stěžuje už potřetí. Což není zrovínka malé číslo, při odehraných devíti kolech. Podle této statistiky (a plzeňské logiky) tedy v celé jedné třetině všech zápasů byla Viktoria rozhodčími poškozena. Že se z toho nakonec nestřílelo (tedy, že z toho nic nebylo) je asi všem jasné. A samozřejmě, ve všech inkriminovaných zápasech Plzeň ztratila body. No bodejť, přece si nebude stěžovat, když bude brát body všechny. (Ale to by určitě neudělal ani Real Madrid.)

Takže psi se vyštěkají a karavana pojede dál. I pro Viktorku mají ony stížnosti spíše demonstrativní charakter. Jen aby ukázala, že se s ní musí stále počítat jako se silnějším psem.

A takhle jsem to viděl já. Mějte hezký týden a nestěžujte si. Většinou to nic nepřinese.

Autor textu: Petr Horký