Pecky uplynulého týdne – Spráskaní vládci Prahy, Pulpit od pultu a Hybš je zpět

Minulý týden se hřáli na výsluní obdivu. V nejslavnějším zápase českého fotbalu, v derby pražských S, porazila Sparta svého odvěkého rivala rozdílem dvou branek a cítila se opět báječně. Ale pak přišel Liberec…

Nedávno byly Pecky o nedůstojném odcházení jedné trenérské persony Pavla Vrby, jehož se v Líšni zbavili způsobem přímo partyzánským a neuctivým. Teď se něco podobného stalo jinému, ještě nedávno celkem protěžovanému kouči – Martinu Pulpitovi. Velvary, hrající 3. ligu, ho vykoply už po jediném soutěžním zápase (to se Vrbovi v Brně ani nepoštěstilo, letěl ještě v průběhu přípravy). Soumrak bývalých trenérských Bohů?

Takovéhle Pecky se píší samy. Obránce Bohemians (a kdysi i Sparty) Matěj Hybš is back! Po prodělání zákeřné nemoci (která si nevybírá) se hlásí zpět do fotbalové rachoty. Takovéhle zprávy chcete číst každý den.

O víkendu se v Edenu jásalo, juchalo a řehtalo. Bože jak moc se řehtalo, až se za břich popadalo. Po minulé sobotě, po pražském derby, se sice smála a juchala celá Letná, plkalo se dokonce něco o titulu (jakože to ještě zkusíme), ale po Liberci Sparťanům úsměvy zmrzly. Svou porážkou (v kombinaci se ztrátou Plzně) udělali červenobílým předčasné Vánoce – my vám ten titul dáme bez boje!

Lars Friis se v sobotu nechal slyšet, že cosi tušil. Že v týdnu neběželo vše tak, jak by mělo. Sice se fanoušci nedozvěděli co a jak neběhalo jako obvykle a čí je to „zásluha“, ale čert to vem. Prostě trenér dal na svá tušení, mnul si bradu a čučel na to, jak jediný gól (mírně šťastný) rozhodl o tom, že Sparta rupla v Liberci. Silácké řeči o titulu (respektive o tom, že Sparťané se nikdy nevzdávají) jsou nadále už jen mlácením prázdné slámy.

Spartu (a ezoterického Friise) by měl výkon, navýsost impotentní a v obraně chaotický, strašit ve snech. Povinně by si měli v kabině pouštět záznam, aby na Letné tušili, jak se nemá bránit. Možná by si měl bývalý „development kouč“ (a nynější zodpovědný za obranu) Michal Vávra zajet někam na okres na stáž, aby se mohl dále rozvíjet a v obraně Sparty nepanoval pravidelný chaos. Jenže ono by toho bylo více ve hře Sparty ke zlepšování. Například, kde byl v sobotu (opět) slibovaný presink a represink? Ale to už je obehraná deska, moderní prvky se ve hře Sparty uchycují velmi těžce (asi se klukům nechce běhat).

Už vůbec se tu nechci strefovat do letenské marodky, která funguje na pricipu spojených nádob (jeden hráč se uzdraví, jiný na marodku ulehne), nechci se ptát proč hráč z italské Serie A není štont se prosadit v české lize (a už 180 minut leští lávku). Nebo proč si Rosický pořizuje hráče za 100 mega, který možná udělá pár krásných žonglů, ale pro naši ligu je prakticky nepoužitelný (nepřehraje své soupeře – české chasníky, co sice udělají těch žonglů mnohem méně, ale Rrahmaniho do ničeho nepustí). Či proč musí Uchenna (v sobotu jeden z nejslabších na place) hrát wingbacka, když je to stoper. Suma sumárum, titul v háji, ale co druhé místo? Po sobotě spíše to třetí….je mi líto.

Nedávno to potkalo jinou trenérskou osobnost z dob už mírně zaprášených. Pavla Vrbu vylili z Líšně, aniž by si zakaučoval jediný soutěžní zápas. Něco podobného teď potkalo i jinou (pohříchu už také bývalou) trenérskou personu – Martina Pulpita, jehož se po jediném soutěžním utkání zbavily třetiligové Velvary.

Jako důvod uvedly špatnou komunikaci trenéra, která se vůbec nezamlouvala sponzorovi. Vše mělo vyvrcholit „bouchnutím Pulpitových sazí“ po zápase s Chomutovem (Velvary vyhrály), když seřval bývalého ligistu Zemana přímo na place. A údajně dosti nevybíravě.

Kdo hrál fotbal ví, že to není zrovínka prostředí nedělního školy pro cnostné panny. Dost často se tu řve, nadává (a to dost na hvězdičku), občas se to pere a vůbec, fotbal není pro slabé povahy. Trenéři jsou někdy raplové, na hráče ječí jako smyslů zbavení a ani pro urážku nejdou daleko. A to se neděje jen v nižších soutěžních pralesech. Stačí se mrknout na derby a víte, že první rande budete mít raději cirka 100 kilometrů od stadiónu, než byste svou vyvolenou pozvali na takový zápas.

Holt fotbal jsou emoce. Bez nich to nejde. Ale bez peněz také ne (a to i v amatérských soutěžích – trochu na hlavu ne?), takže platí koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A pokud se sponzor z jakéhokoliv důvodu chtěl Martina Pulpita zbavit, pak použil staré osvědčené – kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

To ovšem neznamená, že by v tom měl být Martin Pulpit nevinně. On tenhle týpek nikdy pro ostrá slova nešel daleko. Ale přece jenom, od dob, co naposledy trénoval ligu, se mnohé změnilo. Jedno je však jisté, z fotbalu nedělní školu pro křesťanské panny neudělá žádný sponzor. Takže za mě, Pulpit byl nežádoucí, jen nevěděli jak mu to mají říci.

Obránce Bohemians Matěj Hybš byl dlouho nemocný. Nic k popukání, kulantně se tomu říká onkologické onemocnění, na plnou hubu rakovina. A zrovna z Hybšova příkladu je vidět, že se tenhle prevít nevyhýbá ani sportovcům.

Matěj Hybš si naposledy do kopačáku kopl 20. října loňského roku. Od té doby se léčil a – tramtadá - je zpět na na zeleném trávníku. Jasně, ještě musí hodně potrénovat, než se opět postaví do lítých ligových bojů. Ovšem ten zásadní, přímo kruciální souboj už vybojoval. A my všichni jsme za to rádi!

Ve světle této zákeřné nemoci blednou všechny vášně. Matěj Hybš dostával (a jistě nadále dostává) podporu nejen od svých nejbližších, ale i napříč celým fotbalovým rybníkem. A je jedno za koho Hybš kope. Proti tomuhle prevítovi (pro upřesnění míněna nemoc) jsme všichni zajedno! Matěji, hodně zdaru a vítej zpět!

A takhle jsem to viděl já. Mějte hezký týden!

Autor textu: Petr Horký