Pecky uplynulého týdne – tak nám to začalo, Šulc (konečně) sesadil Součka a Laci po žních k Turkovi

Tak se fanda dočkal. Fotbalové okurky jsou ty tam a ligová soutěž se rozjela. Hned v prvním kole šlo o hodně. Třeba o to, jak si povede Sparta pod staronovým trenérem Priskem. Či jak bude válcovat miliony nabitá Slavia. A co Plzeň, stačí s dechem pražským luxusním financím?

Zlatý míč v rukou (kohokoliv jiného) Šulce? Plzeňský (věčně zatím neprodaný) kasovní trhák Pavel Šulc vyhrál Zlatý míč (honosný název pro anketu o nejlepšího českého fotbalistu) a sesadil kapitána Tomáše Součka. Co se to děje? Konec kultu osobnosti reprezentačního kapitána? Ale kde, jen reflexe současné formy a tu měl reprezentační, nepostradatelný hrdina v uplynulé sezóně mírně kolísavou.

Miláček tribun, láska na první pohled, srandista a pochopitelně fotbalista. Qazim Laci odchází ze Sparty! To, co se (ne)čekalo, se stalo skutečností. Novou sezónu začne technický záložník u Turka, v Rizesporu (zdraví Václav Jurečka). Koho bude více „bolet“ Albáncův odchod, zda Spartu či hráče (Turecko je na lásku vrtkavé), se teprve ukáže. Nicméně podle herního projevu letenské záložní řady v Jablonci to zatím vypadá na to, že si více pobrečí TR10 (případně se bude muset pochlapit a někoho na místo Laciho přivést).

Fanoušek se dočkal a počínaje minulým víkendem pro něj skončila doba nudných zahradních grilovaček a ještě nudnějších rodinných dovolených (notabene s tchyní a tchánem, brr). Česká ligová soutěž měla výkop a řádný fanda musí být u toho. Ne na pláži v Hurgádě.

Hned první kolo skýtalo množství námětů ke koukání. Tak třeba co Slávka. Nabitá jako kvér amerického mariňáka, s kádrem na pět soutěží a nekonečnými miliony z prodejů i od zapáleného kapitalisty Tykače. Bude válcovat? Po prvním kole je jasno, že je nejasno. Remíza i výkon proti sebevědomému Hradci (s vynikajícím Daridou) nic nenaznačily. Český fotbalový rybník (míněni novináři a experti) je stále přesvědčen o slávistické dominanci a do zblbnutí (sparťanského fandy) omílá oslavné ódy na „ty z Edenu“. Minimálně v prvním ligovém kole je však suverénně „vychytali“ ti od Hradce. Bez Tykače a milionů z prodejů.

A co třeba Sparta? Českým fotbalovým rybníkem sledovaná možná ještě mnohem více než Slavia. Ne však pro neuvěřitelně skvělý herní projev, ale spíše kvůli tomu, jak se (a jestli se) dokáží na Letné pod staronovým trenérem Priskem zvednout a budou hrát alespoň malinko důstojnější roli v boji o titul (ten je pochopitelně ve sparťanských sezónních cílech zahrnut, asi ze setrvačnosti). Co tedy naznačila remíza v Jablonci? Řekl bych zatím nemastno neslano, ovšem s optimistickým výhledem do dáli.

Ano, Sparta pod Brianem Priskem ožila. Kluci rudí nebyli v „Peltově“ (kdy že má Čáp nástup?) líní na krok a místy domácí zamkli na jejich polovině. Vytvářeli si šance a pozor déjà vu, neproměňovali je. Krasniqi i Kuchta hrubě v koncovce zklamávali (tedy opakovaně). Stejně jako v minulé sezóně potřebuje sparťanský snajpr (jakýkoli – čest výjimkám) na jeden gól tunu šancí. To je skoro letenská pata Achilova. Ačkoliv se nakonec Kuchtič trefil, byl to jen odpustek za předchozí zahozené loženky. Jiný útočník (alespoň malinko produktivní) nebyl k mání (na Haraslína zřejmě dolehla tíha kapitánské pásky) a tak brala Sparta v Jablonci bod. K němuž přispěl svým (ne)zákrokem Peter Vindahl, zřejmě nejvíce zpochybňovaná brankářská jednička v lize. Jawo ho dokázal prostřelit prakticky z nulového úhlu.

Celkově se na hře Sparty v Jablonci ukazovalo, že posilování kádru není (nemělo by být) ukončeno. Například střed zálohy byl nekreativní. Bez Laciho (přestup do Turecka), s možná zapšklým (zase bez přestupu?), ale hlavně pomalým Kairinenem, se stínem Vydrou, byl letenský střed lehce přehráván tím jabloneckým. V tom vynikal zejména Beran. (Že by námět pro Rosického? Alespoň fanoušci mají jasno).

Je nutné však poznamenat, že nikdo z letenského kádru v sobotu v Jablonci vyloženě nepropadl (Vindahl si odpustek vysloužil dalšími spolehlivými zákroky) a zlepšení na hře bylo vidět. Stejně tak spolehlivá hra posily z bundesligy Pavla Kadeřábka (asistence). Některé otazníky však zůstaly, stejně jako skoro až palčivá nutnost na některých postech kádr „oživit“. Na prohánění Slavie či Plzně (neřkuli na myšlenky na titul) je to však zatím hodně málo. Takže fandové, slézt dolů z té hrušky! A navnímat realitu. Ačkoliv to vypadá, že bude zase lépe.

A abych nezapomněl, třetí do party, Viktoria Plzeň. Jediný suverén prvního kola s jasným venkovním výsledkem a demolicí Pardubic (zdravíme Davida Střihavku a ptáme se, do kdy?). Nenápadně, nenabubřele budovaný tým s až (na české poměry) neuvěřitelnou mentální silou a spojením Koubek + Šádek, které stále funguje. Byť mu mnozí prorokovali konec. Ačkoliv se Plzeň mění za pochodu (omlazování kádru započalo), na jejím projevu to stále není znát. Odešla například duše zálohy Kalvach, ale zato se naplno prosadila osobnost Matěje Vydry. To ze Sparty odešel Ladislav Krejčí a bylo zle nedobře (alespoň se to na to svádělo). Stejně tak zatím zůstává důležitý Pavel Šulc, momentálně zřejmě nejlépe hodnocený český fotbalový export, a vůbec mu to nevadí. Ve Spartě „zatrhli“ několik přestupů svým top hráčům a jejich výkonnost šla následně rapidně dolů. A to si vezměte, že při mnohem nižším rozpočtu než mají pražská S, jsou v Plzni schopni zachovávat kontinuitu výkonů. Co by za to na Letné dali…že?

Čeští sportovní novináři se probrali z okouzlení Tomášem Součkem? Nebo chtěli udělat anketu „Zlatý míč“ (pro nejlepšího českého hráče) opět mírně zajímavou? A nebo jen prostě ukázali na Pavla Šulce jakožto muže s nejstabilnější formou? Tak jako tak, anketu opravdu tentokrát nevyhrál rek čacký (co nevynechá ani přátelské utkání reprezentace) Tomáš Souček, hráč z věhlasné Premier League, ale hráč ze soubojové ligy české. Panečku to je průlom.

Ano, Pavel Šulc si ocenění zasloužil. Nejen stabilní formou, kterou se prezentuje ve svém klubu, Viktorii Plzeň, kde patří k základním kamenům Koubkovy tlupy (pochopitelně, ukažte mi jednoho náhradníka, který anketu vyhrál), ale i líbivým fotbalovým projevem. K tomu je na záložníka velice produktivní při střílení důležitých branek. A důležitou roli počal hrát i v reprezentaci.

Šulcovo zvolení je celkem zřídka viděným jevem (od dob, kdy padl komunista a fotbalista si může na chléb vezdejší vydělávat v cizině). Přesně po deseti letech se zraky novinářstva opět obrátily směrem k české lize a nechaly zvítězit borce, který se neprohání po zahraničních trávnících (naposledy David Lafata). Ovšem jinak (od roku 1997) se mezi klubovými příslušnostmi vítězů ankety objevují taková jména jako FC Chelsea, Juventus Turín, FC Schalke 04, FC Arsenal, SS Lazio, FC Liverpool, FC Sevila, Borussia Dortmund či Bayer Leverkusen. Jen dvakrát (od roku 1997) se mezi tyto evropské pojmy „vmáčkly“ české kluby – Sparta Praha (jo, to bývávalo) a teď tedy Viktoria Plzeň.

Znamená to něco zásadního? Jako že jde český fotbal nahoru a borci z jeho „umrněné“ ligové soutěže přehrávají ty, co oblékají dres týmu z prestižní evropské ligy? Pochopitelně to ocenění je, Pavel Šulc táhne Viktorku (viz první ligové kolo a gól do sítě nebohých Pardubek) a prosazuje se i v repre. Ale na nějaký zásadní průlom českých borců z ligy to nevidím. Ani na to, že by byl český fotbal už na takové úrovni a liga byla skvělou adresou pro fotbalisty.

I Šulc totiž čeká na zahraniční angažmá. Možná až nezvykle dlouho (na to, jaký věhlas hráč má, ale znáte Šádka, zadarmo to nebude), ale jistě už v dohledné době zmizí v nějaké té zahraniční, věhlasné soutěži. A pak se ukáže, jak na tom Pavel je. Zlí jazykové totiž tvrdí, že skvěle zahrát dokáže jen proti průměru. V těch „velkých“ zápasech, že je neviditelný. Ale jsou to jazykové zlí, já se na Šulce třeba v bundeslize těším. Páč, hyn sa hukáže, co v něm je.

Miláček tribun. Smíšek, srandista. Sympaťák každým coulem. Bravurní technik, pohyblivý záložník, jenž v každém zápase ukazoval emoce. Pravý opak ledově klidného parťáka (studeného „psího čumáka“) ze záložní řady Sparty, Kaana Kairinena. Vzájemně se doplňovali, ačkoli třeba Brian Priske sázel spíše na (herně) klidnějšího Fina. Přesto se Qazim Laci dokázal naplno prosadit i v prostředí soubojové české ligy a patřil neodmyslitelně k základním stavebním kamenům letenského tažení za tituly.

A teď se Albánec loučí. Po dvou letech v rudém dresu (no, ony ty dresy spíše hrály všemi barvami) odchází do tureckého Rizesporu. Sice lehce průměrného týmu, ovšem s ambicemi. Budiž mu tedy přáno. Pro Spartu toho Qazim odvedl více než dost a teď tedy nastal čas loučení.

Jak moc bude Laci Spartě chybět (která se údajně zachovala gentlemansky a podle vzájemné dohody nijak přestup neztěžovala) ukáže čas. Momentálně to vypadá tak (alespoň podle hry v Jablonci), že záložník jeho kvalit a temperamentu ve sparťanském kádru chybí. Zápas na severu Čech naznačil, že Qazim by měl, při momentálním rozpoložení Kaana Kairinena, stejně důležitou roli ve hře Sparty, jako třeba při jejich loňských zápasech v LM. A to už vůbec nemluvím o tom, že Laci, ač skoro typický fotbalový světoběžník (od klubu ke klubu), opravdu dokázal absorbovat sparťanskou „DNA“ a ukázat „rudé“ srdce. To se mnohým cizincům v českých klubech nepovede. O důvod více, aby se zodpovědní na Letné pochlapili a přivedli (peněz se utržilo, i za Laciho, více než dost) na jeho post hráče podobných kvalit. Nejlépe i podobného sympaťáka. To by bylo terno. Tak ať se daří Qazime!

Autor článku: Petr Horký