Pecky uplynulého týdne – v Hoffenheimu budou litovat, loučení legend a koho ještě zajímá Sparta?

Po deseti letech výborných služeb se z Pavla Kadeřábka stala v Hoffenheimu legenda. Věrný, oblíbený, spolehlivý. Ve fotbalovém světě se však už dávno na věrnost a zásluhy nehraje: bundesligové TSG českému hráči nenabídlo novou smlouvu, a tak se Pavel bude stěhovat. Kam? To je otázka, ovšem na Letné prý zastříhali ušima.

Neloučil se jen Pavel Kadeřábek. V české „bundeslize“ své adié, auf wiedersehen řekly hned dvě místní legendy: Marek Matějovský v Mladé Boleslavi a David Pavelka ve Spartě. Takže borci, ať se daří i nadále. I bez fotbalu, jen o něm život není.

Na Letné se prý bude slavit jako loni při mistrovských oslavách. Sparta nakonec kvaldu o „soutěž útěchy“ EKL hrát bude, povedlo se jí totiž uhájit čtvrté místo před dotírajícím Jabloncem. O pověstný chlup a díky lepšímu postavení v tabulce po základní části. Poděkování a písnička také letí do Plzně (porazila Jablonec) a možná i do Olomouce, která Spartu šetřila a nenapínala ji dlouho.

Bylo to velmi emotivní loučení. Po deseti letech vynikajících služeb nedostal bývalý Sparťan Pavel Kadeřábek v německém Hoffenheimu novou smlouvu a stal se volným hráčem. Jeden ze služebně nejstarších hráčů bundesligového celku, opora, spolehlivost sama. V době, kdy se něco jako klubová věrnost pomalu považuje za archaický přežitek, se „Kadeř“ nelehko vzdával naděje na prodloužení smlouvy. Hoffenheim se mu stal druhým domovem. Jemu i rodině. Cítil se tu dobře a nikdy neměl potřebu se drát o jiná angažmá, a to ani v době, kdy mu v „jeho“ TSG nekvetla pšenka a i díky zraněním seděl na lavičce.

Vždy se však dokázal vrátit do základní sestavy a bez pocitu křivdy odevzdával na hřišti ze sebe to nejlepší pro bílomodré klubové barvy. Pro svou přiznanou věrnost Hoffenheimu ho měli fanoušci za jednoho z nejoblíbenějších hráčů. Kadeřábkův charakter a jeho klubové statistiky z něj udělaly legendu. Ale teď už jen pá a šáteček. Bez jakékoli sentimentality, fotbalový život si na ni nehraje.

33 let není na Bundesligu žádný věk. Ani na klub v dolní polovině tabulky. Ale Hoffenheim si to prostě vyhodnotil tak, že Pavel už pro ně nebude přínosem, respektive že chtějí jeho post obsadit někým perspektivnějším.

Nové vedení TSG Hoffenheim však nemá u fanoušků na růžích ustláno. Nejdříve propustilo oblíbeného sportovního ředitele, trenéři u mančaftu se točili jako „bajadery“, kupovali se drazí hráči (jeden z nich byl i Adam Hložek), ale klub stále mířil do podprůměru k sestupovým vodám. Strategie nového vedení, vše překopat co fungovalo, plus cesta drahých nákupů, vedla dokonce k vyhlášení války mezi klubem a fanoušky. A i teď, když se na sociálních sítích s poděkováním zbavuje Kadeřábka, to od fanoušků klub schytává ze všech stran. Takový kredit u nich Pavel má. Kdo se tím může pochlubit?

Možná se však mohou radovat na Letné (zejména TR), prakticky zadara je k mání wingback, které ty letenské stále hravě strčí do kapsy.

Co byl Kadeřábek pro Hoffenheim, to byl Marek Matějovský pro Mladou Boleslav. Tedy legenda par excelance. Žádný jiný hráč Bolky nemá takový kredit a respekt i u soupeřů jako „Mára“. Ve svých 43 letech si stále dokázal povodit daleko mladší hráče. S fotbalovou technikou, kterou mu mnozí jeho spoluhráči i protihráči musí závidět, protože sami umí sice dobře lítat nahoru a dolů, okopávat soupeřům kotníky, ale s míčem se místo tykání vykají. Matějovského myšlení při hře bude Boleslavi chybět. Ostatně, během jeho zranění v jarní části ligy se mužstvo z města škodovek propadlo jak výsledkově, tak herně. Jo, hoši, legendu hned nenahradíte.

I na Letné se loučila jedna legenda. David Pavelka se rozhodl pro coming out (kopačky na hřebíku) o devět let dříve než Marek Matějovský. Podle svých slov (volně parafrázováno) „v nejlepším se musí přestat“. Ano, pod to se lze podepsat. David dotáhl na jaře béčko k záchraně ve druhé lize a teď už tedy sbohem. Příští sezónu ať si béčko z bryndy tahá zase nějaká jiná legenda. Za tu záchranu, i za ostatní sparťanská léta, patří Pavelkovi poděkování a palec nahoru. Jeho kariéra sice nebyla tak „průpisná“ jako třeba u bývalého kapitána Bořka Dočkala (řečeno jednoduše, nejlepší léta strávil David mimo Spartu), ale komu čest, tomu čest. I on bude chybět. Nejen Spartě, ale i lize. Přitom kdekoliv v tabulce směrem od první čtyřky dolů, by po něm jistě rádi ještě sáhli. Ale David už toho má asi dost.

Tak hoši (vlastně oba Sparťani – jeden za 18 a druhý bez dvou za dvacet), ať se daří. A až vám potáhne na osmdesát, vyzvu vás na bago. Teď si ještě netroufám.

Mise „hlavně ne bez pohárů“ splněna, zapomeňte! Tak nějak by se možná dal charakterizovat stav na Letné po posledním kole nadstavby, kdy ubráněná remíza s Olomoucí (a prohra Jablonce v Plzni) vynesla Spartě čtvrté místo s právem účasti v kvalifikaci EKL. Jediný cíl, který Letenským po zřejmě nejhorší sezóně posledních let (bohužel, ani Stramaccioni nemůže konkurovat) ještě zbyl. Přitom před sezónou se o něm ani na chvilku neuvažovalo. To se halekalo do světa něco o nastávajících letech sparťanské dominance, pravidelné účasti v LM a trofejích, kam se jen podíváš. TR se usmíval, TS se usmíval, LF se řechtal na celé kolo a hráči si lebedili v obdivném zájmu médií. Ale kdeže loňské sněhy…..roztály, kde by byly.

Koho dnes zajímá Sparta? Když, tak jen pokud chce někdo poukázat na to, jak lze během pár měsíců „domrvit“ všechno, co fungovalo. Jak rozbít celkem fungující mašinu. Jako odstrašující příklad toho, že pýcha (a dost možná i diletanství) předchází pořádnému držkopádu. Slavia je o světelné roky před „rudými“ (a podle současných jejích kroků soudě, se náskok bude jen navyšovat), kdysi odepisovaná Plzeň je o několik parníků před letenskými (i s na Letné „opovrhovanou“ českou cestou). Spartu i s jejím megarozpočtem, zahraničními trenéry, drahými hráči (také zahraničními, ovšem zcela zbytečnými) už dohnal i Baník, Jablonec a věřím, že pár dalších klubů v závěsu (Liberec? Hradec?) se na to příští sezónu chystá. Tak hluboko Sparta klesla.

Po remíze s Olomoucí (připomínám trapně ubráněné, na domácím stadiónu) mi můj kamarád napsal, že se za Spartu ještě nikdy takhle nestyděl. On, umírněný fanoušek, který vždy věci posuzuje s rozvahou! I to svědčí o letenském úpadku. Alespoň pro mě.

Budoucnost notně zrezivělé, spíše polorozpadlé fotbalové značky je stále nejistá. Když fanoušek vidí, jak v takové bezprecedentní krizi sparťanské vedení (ne)jedná, musí mít rudo před očima. A nebo spíše černo. Jak musí být Zuřivcovi, když v zahraničí zní: Slavia je pro nás vzorem. Takhle to chceme dělat. To je skličující, když po dvou titulových sezónách a účasti v LM si za hranicemi všímají stále jen sparťanského úhlavního rivala. Jenže ruku na srdce Sparťani, zaslouženě. A nechci malovat Slávistu na zeď, něco mi říká, tomu tak bude i následujících sezónách. Nevím proč. Možná kvůli neodbytnému pocitu, že se na Letné vůbec z ničeho nepoučili. Howg!

A takhle jsem to viděl já. Chleba levnější nebude (ale permanentky budou dražší), přesto, mějte krásný týden!

Autor článku: Petr Horký