Článek
Pecka číslo jedna: Nachytaná Sparta!
Bezesporu největší pecka uplynulého týdne. Poprvé v probíhající sezóně Sparta prohrála, dokonce na domácím hřišti! A nebylo to utkání Ligy mistrů s nějakým opěvovaným soupeřem, z něhož by šel strach už před výkopem. Kdepak! Letenské vyškolila „prachobyčejná“ Olomouc v páteční předehrávce ligového kola. To co se nepovedlo Salzburgu a předtím třeba Malmö či FCSB z Bukurešti, dokázala Sigma. A to způsobem, který musí v útrobách letenského stadiónu a hlavách všech zodpovědných budit přinejmenším neklid v duši.
I přes všechny libové kecy o tom, že jsme Sparta a jde se dál (za titulem, za úspěchem v LM), či šprochy z fanouškovských chatů o tom, že nejsme kapela, abychom stále vyhrávali, přece by zodpovědní měli zvednout minimálně obočí. Sigma, při vší úctě (zdravím rodinu na úrodnó Hanó), by neměla porážet Spartu, alespoň ne na Letné. Koneckonců, nemusela pro to ani tak moc udělat. Stačilo obětavě bránit (to se jí celkem vedlo, ač šla Sparta do vedení) a čekat na triviální chyby sparťanských obránců. A ty se vážně dostavily, ač tomu jeden nemohl ani věřit, že sleduje obránce účastníka LM. Reprezentanty a ne borce z okresu, jenž se jdou jednou týdně vyprdět na hřiště.
Vitík ani Zelený si jistě záznam z utkání sami přehrávat nebudou (takoví masochisté asi nejsou), ale doufám, že to za ně udělají jiní. Oba patří k tomu nejlepšímu, čím Sparta v kádru disponuje a takové lapsy si prostě nemohou dovolit. Nemohou, ani kdyby čert na koze rajtoval! Chtějí-li někdy pomýšlet na dobré zahraniční angažmá a nedopadnout jako Hranáč v Hoffenheimu, tak by se vedle jazyků měli učit i koncentraci na zápas.
Ale není to tak černobílé, že za průšvih s Olomoucí mohou Vitík se Zeleným. Celý tým nese zodpovědnost, to známá fráze. A Sparta holt ligu jaksi „nepreferuje“, alespoň co se nasazení týká. Možná si to hráči ani nepřipouští, že podvědomě ligu odehrávají. Zatím ani jedno ligové utkání, které v této sezóně odehráli, nebylo výkonem k sežrání, ačkoliv je Sparta vždy dotáhla do vítězného konce (vyjma Slovácka). Většinou fanoušek sledoval dvacet minut „mistrovského“ hry, gól v síti soupeře (většinou) a pak už jen něco mezi údržbou a ležérností.
Do tohoto rozpoložení mysli se často zapojovali i střídající hráči. Zatím to vycházelo, až na Letnou dorazila Sigma. Ač trenér Lars Friis postavil skoro nejsilnější sestavu, nedokázala Sparta v ještě dobrém prvním poločase udělat více, než jednou do štrikovaného od Olatunjiho. Další gólové parády se nekonaly, i když třeba Lukáš Haraslín nějaké šance měl. Ovšem ten by potřeboval malinko sepsout za svou „nenažranost“, s kterou pravidelně nastřeloval olomoucké obránce, místo toho, aby nahrál lépe postavenému kolegovi.
V úterý jede Sparta do Stuttgartu k utkání LM, což bude samozřejmě jiný level než domácí liga. Letenští mají tak šanci potvrdit mou teorii o tom, že ligu jen „odehrávají“, aby se mohli blýsknout v lize milionářů. Ale jen tak mezi námi, Stuttgart je úplně jiný level než Sigma (promiň strejdo). Tak aby má teorie neshořela jako papír. Martine, Jardo! Pozor, blíží se Undav! Soustředit se!
Pecka číslo dvě: Viktorka ve Frankfurtu přepsala sázky
Že by Viktoria Plzeň v EL na stadiónu Eintrachtu udělala nějakou velkou díru do světa, asi nikdo nečekal. Při domácí formě mužstva z Hessenska se spíše daly čekat variace na boj kočky s myší. Ne, že bych Plzeňáky podceňoval, v lize jim do až do utkání v Edenu šlapalo, předchozí utkání v evropských kvalifikacích také zvládli. Ale holt Eintracht má v nové sezóně opět výbornou formu a pohybuje se na špičce Bundesligy.
I když měl německý tým už v prvním poločase celkem jasnou převahu, vyjádřenou statistikami i jednogólovým vedením, přece jen to nebyl úplný boj hlodavce s kočkovitou šelmou (i když malou). A když borec nakonec (konečně i reprezentant!) Šulc krátce před koncem poločasu srovnal skóre, vypadal plzeňský výkon mnohem lépe, než si byli němečtí komentátoři ochotní připustit. A s nimi ani po střechu naprdnutý Waldstadion, v němž se domácí fanoušci zřejmě stále bavili jen o tom, kolik jich Viktorka ve druhé půli schytá. Ó, jak se mýlili. Ačkoliv musíme připustit, že to zprvu tak nevypadalo.
Zhruba po hodině hry byl stav 3:1 po domácí a opravdu nic nenasvědčovalo tomu, že by to plzeňáci byli ochotní (schopní) zvrátit. Jenže oni zřejmě výborně klamou tělem a trpělivě čekají na svou příležitost. V závěrečné půlhodině zápasu pak Plzeň přepsala sázky všem, kdo věřili Eintrachtu. A v nastavení pak Jemelka dokonale spařil Waldstadion, včetně trenéra Toppmöllera! Prostě dokonalý obrat k remíze. Plzeň ve Frankfurtu dokázala, že do Evropy patří. A jde to i bez „zrádce“ Chorého. Ovšem domácí liga, stejně jako u Sparty, to bude zřejmě jiná písnička.
Autor textu: Petr Horký
