Penalta Chorého na dvakrát. Vysvětlení pro neznalé pravidel

I já se po napsání tohoto textu připravím na „hejt“, a trošku víc rozeberu situaci, která nyní rezonuje.

Samozřejmě ano, nemám na mysli nic jiného než penaltu Tomáše Chorého. Na Slavii si už musí pomalu zvykat, že v podstatě po každém zápase přijde nějaká ta kritika, proč soupeř prohrál. Přišlo to po domácí výhře nad Zbrojovkou výsledkem 4:0, kdy hosté nevystřelili na bránu. A přichází to i nyní po Plzni. Ale to je naprosto v pořádku. Fotbal jsou emoce a emoce jsou fotbal. Bylo by špatně, kdyby tomu bylo jinak. Přesto opakovaná penalta se vymyká i běžným standardům v komentování.

Takže rekapitulace je následovná. Chorý kope penaltu za faul Doskiho na Ayaosiho. Klasika, podražená noha. Naprosto souhlasím s trenérem Kováčem, který na tiskovce řekl, že hráč měl útočníka vykrokovat. Nicméně stalo se, penalta. Wiegele střelu vyráží na tyč, míč se odráží zpátky do hry a do toho vběhne znovu nešťastný hrdina utkání, reprezentant Iráku Doski. Ještě před kopnutím do míče (ne po něm, ne během něho ve smyslu, který by šel přehlédnout). Prostě vběhne do vápna dřív, než Chorý vůbec kopne. A jako by to nestačilo, aktivně zasáhne do hry. Odkopne vrácený míč, trefí jím pro mě nejlepšího hráče hostů, nestárnoucího Hrošovského. Míč se od slovenského fotbalisty odrazí trochu komicky znovu do tyče, tentokrát pravé, aby se to nepletlo. Sudí nařizuje opakování „desítky“. A máme tady víc komentářů, než po derby a po disciplinárním řízení Chorého v minulé sezóně nebo po jeho navrácení do týmu a mohl bych pokračovat. Ano, jedná se o Slavii. Kopnul jí Chorý. Jedná se o konec zápasu, máme nastavení, hraje se o titul, všechno chápu, ale prosím vás, taková jsou pravidla.

Takže ano, díky opakování má Chorý dvacátou penaltu v řadě proměněnou. Čímž vyrovnal legendu Slovácka Vlastu Daníčka. Můžeme probírat rozhodčí do nekonečna. Ze slávistického tábora jsem pro změnu zaznamenal, že Doski nedostal žlutou kartu za faul na Sadílka. Plzeňský tábor kontruje, že Markovič hrál rukou mimo vápno. Pokud se na situaci podíváte, dostal míčem do hlavy, ruce nepoužil. Ani hráči Plzně si po dohrání situace na hraní rukou nestěžovali a to byl plzeňský útočník od brankáře plus minus půl metru. Pak je tu ještě neuznaný gól Plzně. Ofsajd necelých 50 centimetrů, což ve sprintu snad není ani vteřina. Chápu rozhořčení, ale znovu. Přátelé, taková jsou pravidla. Když je hráč v době přihrávky za posledním… však to znáte, tohle pravidlo je stejné jasně napsané, jako při opakované penaltě. Jediný rozdíl je v tom, že opakovaná penalta se nestává tak často. Proto to podle mého tolik nyní rezonuje. Bohužel pro Plzeň, aktivní zapojení do hry rozhoduje.

Autor textu: Josef Volejník