Plzeň neprobudila ani Evropská liga, ani návrat strůjce posledního titulu

Tři inkasované branky, žádná vstřelená a chabá koncovka znamenaly v konečném součtu třígólovou porážku. Z tribuny vše sledoval nečekaný navrátilec.

Florian Wiegele čaroval. V prvním poločase chytil několik tutovek soupeře a jen díky němu neodcházeli Viktoriáni do šaten s ostudným výsledkem již po první půli. Inkasované góly nejdou na jeho vrub. Wiegeleho vynikající výkon je jediným pozitivem tohoto zápasu z pohledu Plzně. Snad mu dnešní zápas pomůže upevnit sebevědomí, protože v neděli si v Edenu zachytá více než dost.

Radoslav Kováč nasadil překvapivě do hry Karla Spáčila namísto Sampsona Dweha. Za prvé proto, že nechtěl mít na levé straně hráče, který hraje tzv. přes nohu. Druhý důvod byl, že se Dwehovi nevydařily poslední zápasy, zvláště nedělní proti Olomouci. Za třetí chtěl Kováč rozložit síly s ohledem na nedělní zápas v Edenu.

Spáčilovi, který nastoupil po třítýdenní pauze, se zápas hrubě nepovedl. Před prvním gólem odehrál míč nemotorně hlavou tak, že jej naservíroval Mofokengovi přímo do běhu. Malinký, ale rychlý útočník přesprintoval o třicet centimetrů vyššího Vavra a precizním zakončením otevřel skóre.  Od té doby se do hry Spáčila vkradla nejistota a diváci na tribunách trnuli pokaždé, když se potkal s balónem.

Původní plán pošetřit Dweha vzal za své již po první půli. S ohledem na zjevnou psychickou nepohodu Spáčila jej trenér Kováč po přestávce poslal do hry. Dweh odehrál svůj part s jistotou a s motivací odčinit své chyby z předchozích utkání. Situaci mu usnadnil fakt, že po gólu Kričfalušiho v devětapadesáté minutě Royal Union viditelně zvolnil.

Radoslav Kováč nechal kromě již zmíněného Dweha na lavičce Merchase Doskiho, Tomáše Ladru, Lukáše Červa a Adama Gabriela. V útoku dle očekávání nastoupil Prince Adu, ale poprvé se dostal do zakončení až po půlhodině hry. Po pauze se na hřišti objevil Salim Fago Lawal. Bohužel se opakovala stará bolest a sice neschopnost dostat útočníky do šancí.

Trenér Kováč pochválil na tiskové konferenci Stefana Pirgiče. Patrik Hrošovský několikrát prošel ekvilibristicky přes dva hráče. Po jeho odchodu zhasly naděje na alespoň čestný úspěch v podobě jednoho gólu. Soupeř si poslední půlhodinu zápasu pohlídal. Téměř dvoumetroví obránci v čele s vynikajícím Massirem Syllou nepustili Viktoriány k ničemu.

Očekával jsem, že s ohledem na relativně malý vzrůst gólmana Hervea Koffiho (v porovnání s většinou brankářů je jeho 186 cm podprůměrem) uvidíme od Plzně více střeleckých pokusů mimo jeho dosah. Bohužel opak byl pravdou. Do stavu 0:3 zaznamenali domácí pouze dvě střely na bránu, které Koffi pohodlně chytil. Poté, co hosté zvolnili na intenzitě, si Plzeňáci připsali další tři rány do prostoru branky, ty však byly pro Koffiho lahůdkou.

Je mně jasné, že do raněných se nejlépe kope ruku v ruce s českou povahou, kdy po nevydařeném zápase má obrovská masa lidí potřebu negativního projevu na sociálních sítích. Co ale nepochopím, je nezájem o zápas Evropské ligy. Dnešní návštěva 8211 diváků je velkou ostudou. Co kdo chce víc, než vidět na vlastní oči přední tým belgické ligy se smrtícím útokem?  O podpoře týmu, kterému fandím se není třeba bavit, to je naprostý základ.

Není nic horšího než v pohárovém zápase vidět tribuny, jejichž kapacita je naplněná sotva ze 3/4. Hrdí, když se vítězí, věrní, když se nedaří. To platilo pouze pro Sektor P. Argument vysokých cen vstupenek je zcestný, protože s ohledem na atraktivitu Evropské ligy se nejedná o závratné sumy. Jenže proč platit vstupné, když se Viktoria brodí v bahně, navíc nepřiletěl Real Madrid, ale „jen nějaký“ Royal Union SG.

Myslím to samozřejmě sarkasticky. Bohužel přesně takto zdůvodňují rádoby příznivci svoji neochotu navštívit zápas a podpořit hráče. Kolik stojí lístky jsem nikdy neřešil i když to znamenalo utáhnutí si opasku na x dalších dnů. Mávat šálou po vstřeleném gólu a radostně křepčit po vítězném zápase je snadné. Otočit se zády a plivat na klub v případě, že prochází krizí je ještě snazší. Být věrný a podpořit tým v době největší strasti jsou činy, které oddělují opravdové fanoušky od tzv. fanoušků úspěchu.

V poledních hodinách oznámilo vedení klubu návrat Jeana Davida Beauguela. V tiskové zprávě se píše, že přichází s amatérským statusem a bude hrát za béčko. Že měl jeho fyzický stav do ideálu na míle daleko se vědělo. V jakém rozpoložení se nachází právě teď je velkou neznámou. Rozhodně však bude mít větší motivaci, než za doby působení v Saudské Arábii kam si přišel jen pro tučný balík peněz. To samé platí o Artisu Brno, zde zaměním balík peněz za „lepší než drátem do oka“.

Ve Viktorii je situace jiná. Právě zde zažil nejlepší sezónu, zároveň největší herní a týmový úspěch ve své kariéře. Adolf Šádek s ním má nadstandadrtní vztah, logicky, protože v opačném případě ho do klubu nevzal. Je reálná šance, že se časem objeví v A týmu? V případě že se dostane do potřebné kondice, nezraní se a bude chtít, proč by ne. Zabijácký instinkt střelce mu jistě nezmizel. Záleží pouze na jeho ochotě pracovat a hlavně aby mu vydrželo zdraví. O jeho možném budoucím začlenění do áčka nepadlo ani slovo. Ale že by se francouzský útočník vrátil do Plzně jen proto, že se mu tady líbí a že si s Janem Kopicem začutá v Luční ulici, tomu nevěřím.

Autor textu: Tomáš Zelenka

Zdroj statistických informací: Livesport