Článek
Kterými trenéry se inspiruje a jaký má názor na působení B-týmů ve druhé lize, nám odpověděl v krátkém rozhovoru.
Jak jste prozatím spokojený s dosavadními výsledky svého týmu?
Zatím jsme velmi spokojení a jedeme nad plán. Počet bodů, které jsme doposud získali, je určitě nad naše očekávání, protože soutěž je vyrovnaná. Náš tým prochází hráčskou obměnou a jsme v určitém procesu, takže z toho pohledu, kolik jsme do reprezentační přestávky získali bodů, jsme spokojení.
Jaký byl pro vás přechod v trenérské pozici z druhé ligy do první?
Já se snažím pracovat nějakým způsobem pořád systematicky, takže pro mě je ten přechod jenom z hlediska změny prostředí, týkající se jiných stadionů a soupeřů. V první lize je samozřejmě výrazně větší tlak na výsledky, umístění v tabulce a předváděnou hru. A-tým je vrchol pyramidy v rámci klubu, takže především vnímám tady tento rozdíl z pohledu přímé úměry toho tlaku.
Mezi váš největší hráčský úspěch patří bez pochyby vítězství v domácím poháru ze sezóny 2011/12 pod vedením legendárního trenéra Petra Uličného. Jak na tento úspěch s odstupem času vzpomínáte?
Byla to skvělá éra i skvělá sezóna, která vlastně kromě toho, že se nám podařilo se zachránit, vygradovala právě tímto triumfem. Potom ještě následovalo vítězství v následném Superpoháru. Jsou to vlastně jediné dvě trofeje, které se nám podařilo do Olomouce přivést. Ta sezóna byla výjimečná.
Jaký máte názor na působení B-týmů ve druhé lize obecně?
Já jsem na straně těch, kteří si myslí, že B-týmy tam mají svoje uplatnění, protože nikdo z nich to nedostal zadarmo. Druhou ligu si musely všechny ty týmy zasloužit a vykopat si ji na hřišti.
Vnímám tu nevoli, která se okolo toho vede, že ne pokaždé je ten tým stejný s ohledem na jeden nebo druhý týden. Je to legitimní názor a ty pochybnosti o regulérnosti soutěže, by se daly trošičku vyloučit v momentě, kdy se dá třeba nějaká třicetičlenná soupiska a z té budou prostě ti hráči vlastně použitelní.
Ale ať je to, jak je to, pokud se někdo chce zachránit, nebo postoupit, tak nemůže žehrat a brečet nad tím, že jeden zápas proti nim hrál tým, který byl posilněný o hráče z áčka. Zaprvé to jsou stejně zpravidla hráči, kteří nehrávají a zadruhé ten výsledek není garantovaný tím, že přijde někdo z áčka.
Takže si myslím, že je to dvojsečné. Vzhledem k tomu, že je to dlouhodobá soutěž, tak to, že za těch třicet kol jednou hrajete proti posilněnému B-týmu vás nemůže ovlivnit v tom, že jste nebo nejste úspěšní.
Máte nějaký trenérský vzor?
Těch vzorů je hodně a není to vyloženě jen jeden trenér. Jsem rád, že jsem poznal pestrou paletu trenérů, které jsem zažil jako hráč na vlastní kůži, ať to byl Petržela, Pulpit, Psotka, Kotal nebo Uličný. Nechtěl bych na nikoho zapomenout. Bylo jich hodně a z každého si člověk něco vzal. Stejně tak samozřejmě sleduji jako každý trenér moderní trendy, různé způsoby hry a styly nejúspěšnějších trenérů. Ať je to Guardiola, Klopp, Mourinho a tak dále. Člověk se inspiruje, ale myslím si, že stejně potom bude každý sám sebou a těžko bude někoho kopírovat.
Jste nejmladším trenérem v lize. Existuje pro vás nějaká vysněná meta, kterou byste chtěl v trenérském řemesle dosáhnout?
Já tyhle věci moc neřeším. Těžko se mi na tyhle otázky odpovídá a nechci, aby to bylo takové, jako že jsem nějakým způsobem alibistický nebo málo sebevědomý. V téhle branži ale všichni víme, jak je to pomíjivé. Člověk jde v rámci trenérské kariéry krok po kroku. Co bude po Sigmě lze jen těžko predikovat. Co se týče snu, tak není asi nic víc než trénovat reprezentaci nebo se dostat do zahraničí, ovšem z České republiky je to samozřejmě složité.
Pocházíte z Brna a odehrál jste i jednu sezónu v tamní Zbrojovce. Sledujete i aktuální dění ohledně tohoto klubu?
Tak určitě to sleduji jako asi každý, kdo sleduje fotbalové prostředí. Jako rodáka z Brna mě to samozřejmě netěší, že situace ve čtyřistatisícovém městě je taková, jaká je. Vypadá to však, že se tam blýská na lepší časy. To ovšem ale ukáže až nějaký delší časový úsek. A myslím si, že Brno jako druhé největší město v republice si zaslouží určitě víc.
