Policisté nacvičují zákroky proti fanouškům a dělají si na nich PR. Patří to do médií?

V tomto případě se jednalo o prostředí hokejového utkání. Nicméně, jak padlo i v jedné z reportáží, stejné principy se využívají i při rizikových fotbalových zápasech. Patří však tato sebepropagace bezpečnostních složek do médií? Zvláště bez kontextu statistických čísel. Podle nich je takový fotbalový zápas vlastně docela bezpečným prostředím…

Mediální obraz fotbalových fanoušků nikdy nebyl nejlepší, byť se to v poslední době díky některým znalým novinářům zlepšilo. Za všechny můžeme zmínit třeba Jaroslava Plašila z Českého rozhlasu, který před časem pravidelně navštěvoval venkovní sektory na ligových stadionech a následně o svých zážitcích reportoval, v drtivé většině pozitivně. A za fanouškovská témata bojuje alespoň na sociální síti X dodnes.

Přitom právě fanoušci vytvářejí na zápasech tu pravou atmosféru. Fandí, zpívají, vymýšlejí nápadité choreografie, které se často dostávají i na stránky prestižních zahraničních serverů (například v případě prezentací slávistické Tribuny Sever). Na české stadiony hlavně právě proto rádi dojíždějí i zahraniční groundhoopeři, kteří o tom referují na svých platformách a dělají tak českému fotbalu skvělou reklamu.

Pak se však v různých médiích objevují články, které pojednávají o tom, co všechno policisté proti fanouškům nacvičují, případně, že do města XY přijede Sparta (můžete dosadit jakýkoliv jiný klub s větší fanouškovskou základnou), a lidem se doporučuje v daném čase nevycházet a hospodským uzavřít své podniky. A pak tu jsou televizní reportáže, které vyjdou na světlo pár dní po neadekvátním zásahu proti příznivcům Bohemians na královéhradeckém nádraží.

Policisté si samozřejmě musejí své dovednosti udržovat a vylepšovat. O tom není sporu. Tu se může jednat o zákrok ve sportovním prostředí, jindy proti teroristům nebo proti šílenému střelci ve škole. Věřím, že policejní instruktoři připravují různá školení a tréninky zaměřené na všechny možné situace.

Nevzpomínám si však, kdy jsem v TV viděl například reportáž o nácviku zásahu proti únoscům autobusu (proti únoscům letadla z řad fotbalových fans se už nacvičovalo, což byl úplný bizár). Zato cvičení proti zlým fanouškům jsem jen za poslední měsíc zahlédl tři, a to se na televizi mimo sportovní přenosy příliš nedívám. Články o těchto cvičeních pak vycházejí také na stránkách, ať už celostátních, tak regionálních deníků.

A co si z toho vezme obyčejný, sportem spíše nezasažený člověk? Že fanoušci na fotbale nebo hokeji jsou zlo. Pravda je přitom taková, že v rámci fotbalových zápasů dochází k naprostému minimu zaevidovaných přestupků nebo trestných činů (viz X právníka Tomáše Martince, který se o tyto statistiky zajímá a pravidelně je zveřejňuje).

V jedné z reportáží z úst policejního metodika zaznělo, že nejhoršími jsou fanoušci Sparty, Slavie a Baníku. A proč? Protože se svými týmy cestují. Zaujala mě také odpověď jedné nevinně vypadající slečny z řad studentů policejních škol, kteří na cvičení působili jako figuranti, na otázku, jak se těší, až bude sama vykonávat tuto práci. „Docela se těším. Ale ještě se musím naučit ty lidi líp sejmout.“ V tu chvíli mě jako první napadlo, kdo že si tedy vlastně jde na takový sportovní zápas bouchnout. Zda fanoušek a nebo ten zakuklený těžkooděnec. Nemělo by být smyslem jejich práce naopak takovýmto situacím pokud možno předcházet?

Podobné reportáže a dogmata, že fanoušek je zlo, poškozují i samotnou pověst ligy a také klubů. A rovněž klienty, kterými fanoušci určitě jsou. Drtivá většina jsou slušní lidé, kteří přispívají k atmosféře. Kupují si permanentky, vstupenky, na stadionu utrácejí za klubové suvenýry a občerstvení. Za to se pak na výjezdech dočkají předimenzovaných policejních opatření, často i chování, které hraničí se šikanou. A pak také takovýchto reportáží a článků, které je vykreslují v tom nejhorším duchu. Například čísla, která ale dokazují opak, už v relaci obsažena nejsou. Asi se nehodí do krámu. A co na to LFA, která by měla chránit svůj produkt i své klienty? Ta zatím zarytě mlčí. Stejně tak kluby, o jejichž fanoušky se jedná.

Autor textu: Martin Augustin