Potenciální posily Slavie rudýma očima

Vždy jsem se soustředil jen na výkony a výsledky. Až s příchodem Andrea Stramaccioniho jsem se začal podivovat, co že se to děje. Od té doby mě přestupní tahanice zajímají. Pomalu se rojí transferové spekulace a mně nedá se nepodívat na potenciální posily Slavie. Zvlášť když loví ve sparťanských řadách.

Psal se rok 2017 a Sparta začala s tvorbou tzv. evropského týmu. Na lavičku se usadil italský trenér. Sportovním ředitelem byl Zdeněk Ščasný. Nakoupili se předražené posily v očekávání pravidelných účastí v evropských pohárech. Tal Ben Chaim, Srdjan Plavšič, Semih Kaya, Georges Mandjeck, Rio Mavuba, Jonathan Biabiany. Tito hráči měli pozvednout tehdejší Spartu. A výsledek? Propadák na několik let. S trenérem se Sparta rozloučila, aniž by odpracoval alespoň rok, a s hráči, kteří stáli miliony eur, byl problém ukončit spolupráci. Pět let se z toho Sparta vzpamatovávala, než nastolil řád Brian Priske.

V té samé době se o něco podobného pokoušela i Slavia a nutno uznat, udělala to lépe. Z Liberce stáhla výborně fungující dvojici Nezmar – Trpišovský a kdejaký sparťan si posteskl, že si toto duo nechala Sparta vyfouknout. A neskončilo to jen tím. Slavia začala najednou skupovat vše, co na českém trhu mělo nějakou hodnotu. Ondřej Kolář, Vladimír Coufal, další hráči, o kterých jsem si představoval, že je uloví právě Sparta. Letenskému týmu se ale nedařilo, a tak není divu, že hráči, o které stály oba pražské celky, dávali přednost Slavii, která pravidelně hrála v Evropě. Tento trend pokračoval i v následujících letech a vygradoval příchodem Nicolae Stanciua. Ten to vzal přes Al Ahli, ale přestup k rivalovi se neodpouští ani když je s mezipřistáním.

S odchodem Nezmara šla kvalita posil sešívaných rapidně dolů. Sparta ale v sestupném trendu nikterak nezaostávala, když přivedla zpět z Boloni Ladislava Krejčího a z Kasimpasy Davida Pavelku. Pořád ale sparťané sešívaným některé posily mohli jen závidět a nadávat na skauting vlastního týmu. Jednoho krásného dne ale nastal obrat. Přišel v květnu 2022, kdy se otěží na sparťanské lavičce ujal Brian Priske. Přicházející hráči najednou přinášeli do týmu kvalitu. Styl jejich hry přesně odpovídal stylu, který chtěl trenér týmu naordinovat, a tak nějak si to všechno sedlo. Ano, sice Sparta nějakou tu přetahovanou se svým rivalem stále prohrávala, ale její posily měli vlastní kvalitu a její fanoušci už nemuseli závidět svému úhlavnímu nepříteli.

Pojďme ale z historie zpět do současnosti. Slavia oznámila první posilu, kterou je zlobivé dítě Mohamed Ihattaren. Fotbalista, kterému každý věštil zlatou budoucnost, ale jeho povaha pohřbila jeho talent. V okamžiku, kdy tento hráč ztratil místo v základní sestavě, se dostal do sporu s trenérem. Možná nedostatek sebereflexe a přílišná namyšlenost tak byla příčinou toho, že od pak nastupoval pouze sporadicky a na konci sezóny byl dokonce vyřazen z týmu. Hráče bez herní praxe jen tak nekupujete. A možná je to od Slavie velký risk. S pořizováním potížistů má své zkušenosti právě Sparta. Jen si vzpomeňme na Guelora Kangu. Snad nikdo nedokázal rozbít kabinu tak jako tenhle borec. Ne vždy se vyplatí pořizovat technicky vyspělé fotbalisty, kteří ale nemají týmového ducha.

Další potenciální posilu si Slavia vyhlídla v táboře svého největšího rivala. Ač byla jakákoliv jednání utnutá Tomášem Rosickým ihned na startu, zájem sešívaných o Václava Sejka tu je. Řada odborníků tomuto mladému útočníkovi předpovídala velkou budoucnost, ale ta se tak nějak nekoná. V loňské sezóně sice vstřelil sedm branek, ale není to málo za 30 zápasů? Ve Spartě se v lize ještě neprosadil. Není ale divu, vždyť na hřišti sbírá jen minuty, a i Victor Olatunji, který je zcela mimo formu, dostává před Sejkem přednost. A opět se nabízí paralela s nákupy Sparty. S velkou pompou přicházel do Sparty Martin Minčev. Mládežnický reprezentant Bulharska, který se za tři roky nedokázal prosadit do základní sestavy, a tak už je zase pryč. V Rizesporu sice hraje, ale za 11 zápasů ani gól, ani asistence. Pokud by Slavia nabídla za Sejka Lukáše Červa, jednoznačně bych tento obchod kvitoval.

A to nejlepší na konec. Jindřich Staněk. Vážně chce Slavia kupovat za 2 miliony eur (asi 50 milionů korun) gólmana, který bude dělat dvojku za Alešem Mandousem? Mandous není gólmanem světové extratřídy, ale jestli tohle sešívaní hledají ve Staňkovi, tak to jim přeji hodně štěstí. Budete ho potřebovat. Staněk není špatný brankář. Na čáře je kvalitní, při výbězích také, ale jak začne hrát nohama, tají se mi dech. Poslední zápas v reprezentaci ukázal, že Staněk je gólman, který nohy používá pouze k tomu, aby se odrazil a případně napálil balón na polovinu soupeře. V dnešním fotbale je brankář dalším hráčem do pole. Brankář s kvalitní rozehrávkou je základem úspěšného týmu. To mi u Staňka hodně chybí a o to víc, jestli jsou sešívaní ochotní za tohoto gólmana zaplatit takový balík.

Příchod Ihattarena je jistotou a já jsem velmi zvědavý, jestli Trpišovský bude mít sílu zkrotit takto komplikovaného hráče. Rozhodně půjde o jeho nejtěžší úkol na lavičce Slavie. Ale co? Hrozí maximálně to, že jim rozbije pohodu v týmu. Sejk je hráčem vhodným na lavičku, a to stejné platí o Staňkovi. Sparta tyto chyby už udělala v minulosti a dle mého názoru se ke stejným uchyluje Slavia. Ta dlouhodobě razí taktiku vykoupit nejlepší hráče z Fortuna ligy a oslabit tím své konkurenty. Teď ale dle mého názoru šlápla vedle. Asi bych se nedivil, kdyby se pustila s Plzní do souboje o Havlíka.

Uvidíme, jak se přestupové období vyvine, ale konečně jako sparťani nebudeme Slavii závidět její posily. Snad se budeme rozplývat nad těmi, které přivede Tomáš Rosický. Prozatímní spekulace se mi, jako fanouškovi rudých, líbí.

Petr Vikuk

Použité zdroje: inFotbal.cz a efotbal.cz