Potupa v podještědském derby aneb Kozlova pomsta Liberci

Duel mnoha příběhů však skončil jednoznačně. Drtivá výhra Jablonce a otazníky nad podobou současného Slovanu. Stahují se nad ním mračna?

Asi nikdo si nemyslel, že jedinou větší šancí Liberce v utkání, bude střela Lubomíra Tupty ze třetí minuty. Slovenského reprezentanta našel skvělou uličkou Marek Icha. Tupta však míč netrefil v dobré pozici vůbec čistě a Hanuše neohrozil. Od té doby v kolonce šancí Liberce svítila velká nula. Centry do vápna se snášely do míst, kde nikdo nebyl a přihrávky za obranu v podstatě neexistovaly. Směrem dopředu to zkrátka celé utkání nefungovalo.

Když Michal Beran ještě v dresu Liberce poprvé okusil českou nejvyšší fotbalovou soutěž, všichni liberečtí fanoušci se tetelili blahem. Drobný střední záložník vynikal svojí rychlostí, driblinkem i citem pro přihrávku. Beran měl přesně ty atributy, které potřebuje ideální špílmachr. V dresu Liberce odehrál bohužel ale jen 16 zápasů, než ho vykoupila pražská Slavia. Ta mu v podstatě nedala čuchnout a jeho progres se pozastavil.

Dnes působí v dresu rivala z Jablonce a byl to právě on, kdo má na debaklu Liberce lví podíl. Beran totiž nastoupil do derby s jednoznačným úkolem – osobně hlídat hlavní mozek Liberce Michala Hlavatého. A svoji roli splnil na jedničku s hvězdičkou. Kamkoliv Hlavatý šel, tam byl s ním jako jeho stín Beran. Záložník Liberce se nedostal v podstatě vůbec do hry. Když se mu na chvilku podařilo uniknout od svého strážce, nepochopitelně ho jeho spoluhráči ignorovali. Než ho v 59. minutě stáhl Radoslav Kováč ze hry, připsal si jen 12 přihrávek – tristní bilance.

Bačkovský v dosavadním průběhu sezóny předvádí velmi dobré výkony a v současnosti patří pravděpodobně mezi širší špičku ligu. Občas se mu ale nevyhnou minely, kterými dokáže svým spoluhráčům zatopit. Tak jako dnes. V 17. minutě neudržel jednoduchý centr Matěje Polidara, míč mu z rukou uklouzl přímo do nohy bezmocného Ševinského a doputoval až do liberecké branky. Nutno podotknout, že za další obdržené branky nemůže, kruciální chybu u prvního gólu mu však už nikdo neodpáře.

Výkony libereckých asi úplně nemá smysl hodnotit. Obrana hořela jako domeček z karet. Všichni obránci včetně gólmana Bačkovského předvedli minimálně jeden velký defenzivní lapsus. Ševinský či Pourzitidis si jich na vrub připsali více. O neviditelném Hlavatém byla řeč. Jeho kolega ze záložní řady Icha si připsal ve třetí minutě skvělou průnikovou přihrávku na unikajícího Tuptu, zde výčet jeho povedených akcí však končí.

Ahmad Ghali odehrál možná svůj nejhorší poločas v dresu Liberce. Není se co divit, že byl střídán Kováčem už v poločase. Podobně zůstal o přestávce v šatně i Lukáš Letenay, který nenavázal na své představení proti Dukle. V derby měl na sobě nasazen plášť neviditelnosti. Alespoň v prvním poločase snesli přísnější měřítka Kayondo s Enemem. Afričtí rychlíci působili velmi aktivně a byli v podstatě jedinými hráči Slovanu, kteří měli kvalitu s utkáním něco udělat. Takový Kanakimana musel mít v první půli z Kayonda noční můry. V druhé části se však i oni svezli na hrůzostrašném výkonu celého týmu, který nakonec vyústil v pět obdržených branek. Jedná se o historicky nejvyšší prohru, kterou Liberec v derby s Jabloncem utržil.

Po gólu Jakuba Martince na 4:0 bylo jasné, že to s Libercem dopadne špatně. Na Slovan padla deka a bylo jen otázkou, kolik gólů do jeho sítě ještě napadá. Každý amatérský fotbalista takový zápas zažil. Nic se ti nedaří, míče ti odskakují od nohy, soupeř je všude rychleji a ty máš jediné přání – aby tahle noční můra skončila co nejdříve. Ukončení trápení si po svém vyložil Christián Frýdek.

Frýdek vystřídal Hlavatého v 59. minutě a jeho úkol byl jednoznačný – dát hře Liberce jasnou myšlenku. Myšlenka se však nedostavila. V 70. minutě si místo toho Frýdek zahrál na Roye Keana a nesmyslně zajel kolíky na lýtko Jakuba Martince. Jednoznačná červená karta a takřka jistě několikazápasový distanc. Nebylo by pro mě překvapením, kdyby se s ohledem na nejasnou situaci ohledně prodloužení Frýdkovy smlouvy, jednalo o jeho poslední představení v dresu Liberce.

Když se v minulé sezóně poprvé objevily zprávy o tom, že má Liberec převzít nový majitel, fanoušci takřka bouchali šampaňské. Nový silný mecenáš jistě přinese na sever Čech úspěchy, říkalo se. Ondřej Kania se však nadšení snažil krotit a několikrát zmiňoval, že s Libercem to bude běh na delší trať a nelze očekávat zázraky. Ano, tady mi nezbývá nic jiného než souhlasit. Liberec letos nemá bojovat o poháry, ale spíše pomalu budovat tým a zajíždět mechanismy, na kterých se dá do budoucna stavět. Tlak na výsledky by neměl být prioritou.

Nad tím co se stalo v podještědském derby se ale nedá jen mávnout rukou. Zápasy s odvěkým rivalem nemají končit pětigólovým rozdílem. Ale přesně to se Liberci stalo. Jako bumerang se tak Kaniovi vrací myšlenka z jednoho z předsezónních rozhovorů, kde se zmínil, že Jablonec nevnímá jako konkurenta. Tahle hláška nezestárla příjemně. Není se co divit, že fanoušci na sociálních sítích se začínají bouřit. Mnoho z nich si žádá odchod trenéra Kováče. Něco takového, dle mého názoru, není ještě na pořadu dne. Jisté však je, že již teď Jan Nezmar a spol. zkoumají přestupový trh a hledají příležitost, jak v zimní přestávce Slovan posilní. Bez změn to totiž nepůjde.