Článek
Od stěžování si obyvatel zeleného ostrova na vše možné, pouštění sirén při jejich penaltách, až po údajnou „simulaci“ Karabce. Pak tu máme hezké gesto od Tomáše Součka, ke kterému se dostanu až po návštěvě prezidenta Pavla v kabině, která na „internetu“ vzbudila klávesnicovou válku.
Gesto bývalého kapitána
Ale začnu u bývalého kapitána. Záložník West Hamu ukázal velké gesto - přišel o místo v sestavě i o pásku, ale neurazil se, dal penaltu, zkrátka víc na hřišti už nechat nemohl. Jeho slova po zápase jsou opravdu na klobouček dolů: „Nebylo to o mě, ale o tým, to byla spíš nějaká politika. Chtěl jsem pomoct klukům, hraju pro Česko. Můžou mi vzít pásku, nemůžou mi vzít srdce.“ Tomáši tleskám. Nevím, co se některým lidem na tomto výroku nelíbí, ale i ty se bohužel najdou, byť negativních komentářů není tolik jako u pozápasové návštěvy kabiny z hradu.
Prezident Pavel gratuloval v šatně
Jsou tak nějak už zvykem návštěvy státních představitelů v kabinách vítězných týmů. Možná si někteří z vás vybavíte tehdejšího premiéra Václava Klause v šedém saku na ledě i v kabině v roce 1996 po zisku zlatých medailí, které vybojovali naši hokejisté ve Vídni. Řekl bych, že to byla první výrazná návštěva po revoluci, ale od té doby naprosto běžná věc, nejen u nás, ale i ve světě. Tuhle „tradici“ neporušila ani současná hlava státu pan Petr Pavel. Pod příspěvkem fotbalové reprezentace na Facebooku s naprosto nevinným textem však vypuklo něco neuvěřitelného „Díky za podporu, pane prezidente“ a čtyři fotky na některé lidi zapůsobily jako červený hadr.
Kulantně řečeno „textově hodně smutno“. Skoro šest set komentářů, z nichž většina byla proti prezidentovi, který přišel jen pogratulovat našim reprezentantům k postupu. Chápu, že můžeme mít odlišné názory na geopolitiku atd, ale zrovna u těchto momentů by se člověk mohl trochu zamyslet, být trochu hrdý, a ne „plivat kolem sebe“. Při návštěvě Klause ve Vídni čerství mistři světa polili premiéra šampaňským a pustili mu píseň „Vašku, ty jsi klasa chlap“ od Kabátů. Nikdo neřešil politiku, všichni se prostě radovali.
Přání
Přál bych si, abychom nebrali věci tak tragicky a třeba vznikne podobný legendární moment po zápase s Dánskem jako tenkrát ve Vídni. Chápu, že pro někoho tato slova budou působit jako citace od Mirka Dušína, ale místo válek na sociálních sítích by bylo fajn si i za několik let vzpomenout, že na konci března roku 2026 jsme postoupili na mistrovství světa.
Autor textu: Radek Ondrák
