Proč Slávisté opět zvednou pohár nad hlavy

Nemusím být Nostradamus, abych si neřekl, že tohle se stane. A já zde vyjmenuji 4 důvody, proč slávisté svůj titul obhájí.

Jedni ho nenávidí, druzí milují, nutno však říct, že první skupina je dost v převaze. Přesto je to on, kdo svými góly táhne mužstvo. Z penalty naprosto neomylně, ve vápně hlavičkou nebo střelou k tyči – je to jedno. Poutá na sebe obránce, vybojuje spousty míčů hrou zády k bráně, s ním výkon týmu roste. Jeden z nejlepších hráčů soutěže a když ne nejlepší tak nejplatnější. V minulé sezóně – 14 gólů z 32 zápasů, v této už 16 gólů, na které mu stačilo 19 zápasů. Hodně lidí bylo proti jeho příchodu, ale dnes většina z nich řekne, že to jsou nejlépe utracené tři miliony eur za poslední léta. Díky přestupu vytáhlého útočníka před dvěma roky z Viktorie Plzeň získal nejstarší klub republiky do vápna „beranidlo“.

Naznačil to brankář Sparty Surovčík, řekl to zlínský Petruta – slávistický fyzický fond je dlouhá léta nedosažitelný. Tvrdá zimní nebo letní příprava je stále něco, co posouvá mužstvo Jindřicha Trpišovského „jinam“. Byť v minulosti to stačilo i v Evropě – vezmeme si třeba utkání na Chelsea z roku 2019. Kouč Sarri tehdy na tiskové konferenci řekl: „Slavie má taková čísla, které jsem za posledních 20 let neviděl – fyzické statistiky, kvantity běhu, počet zrychlení, metrů v rychlosti. S takovým protivníkem jsem se ještě nesetkal.“ Samozřejmě bavím se o zápase, od kterého ve Vltavě uplynulo hodně vody. Dnes se snaží o takový fotbal víc než hodně mužstev, přesto Slavie z toho těží dodnes, protože s tím přišla v republice první. Byť v Evropě jak víme už to dnes tolik nestačí.

Doslova dvanáctý hráč – v lize nenajdete takový rachot, jaký vládne pod touhle tribunou. Pokud hráči útočí na svůj kotel, je to skutečně povolená droga. Možná pro někoho to jsou fráze, ale každý ligový hráč vám řekne, že v Edenu se jako fotbalistovi v dresu hostí hraje těžko. Naopak domácí takováto atmosféra žene dopředu. V českých podmínkách je Tribuna Sever něco jako v Bundeslize „Die schwarz gelben“ Slavný x-faktor mocné Borusie Dortmund, útočný val, o který se hráči mohou vždy opřít.

Nemůžu nezmínit muže, který za nejúspěšnějším obdobím v novodobé historii klubu stojí – to by bylo hodně alibistické. Nad tímto mužem se čas od času strhne debata typu, že už mužstvo nemá co dát a je čas na vystřídání, ale on zatím vždy tyhle debaty díky svým výborně takticky připraveným hráčům zvládnul. Byl jsem zvědavý, jak se jeho práce změní po odchodu pravé ruky trenéra Jardy Köstla, ale na práci týmu, který je kolem pana Trpišovského, odchod znát není. Jak jsem napsal výše, je pravda, že mužstvo by nutně potřebovalo už nějaký úspěch v Evropě – tam v posledních, zejména dvou letech Slavie nepředvádí podobné výkony a „kouzla“ jako bylo třeba vyřazení Sevilly, ale v lize je neomylná. Skoro určitě obhájí titul – má nejlepší útok i obranu, ani jednou neodcházeli hráči ze hřiště jako poražení. To mluví za všechno.

Díky zkratce „JTVCD“ – v překladu: Jindřich Trpišovský, ví co dělá – si Slavia Praha vytvořila kulturu vítězství. Její hráči to jednoduše řečeno „chtějí víc než oni“. Od prosince 2017, kdy mužstvo Trpišovský převzal, se v Edenu buduje slavné období, které v dlouhé historii klubu překonává jen to mužstvo, jenž mělo ve svém středu jednoho z nejlepších hráčů své doby – Josefa Bicana. A možná právě proto za pár týdnů Tomáš Holeš s kapitánskou páskou opět zvedne pohár pro mistra nad hlavu.

Autor textu: Josef Volejník

Zdroj statistických informací: Livesport