Článek
Pokud se totiž podíváme na sestavu z utkání proti Polsku, ze čtrnácti hráčů, co se objevili na hřišti, tak dnešní optikou jich hraje devět v nejlepších šesti ligách na světě. To samo o sobě však nestačí. Nejdůležitější osoba reprezentačního fotbalu se totiž nachází za postranní čarou.
Post trenéra reprezentace patří jednoznačně mezi nejtěžší trenérské profese. Na přípravu týmu máte opravdu málo času a nikdy dopředu nevíte, kdo vám na poslední chvíli vypadne ze sestavy. I proto nemůžete dopředu vymyslet skoro nic. Vždy musíte mít nejméně tři varianty řešení na každou situaci. Navíc jste pod neustálým drobnohledem a každé vaše rozhodnutí bude dopodrobna rozebráno snad všemi, které fotbal alespoň trochu zajímá. Právě z těchto důvodů chodí po světě jen velmi málo vynikajících reprezentačních trenérů. Může se mezi ně zařadit i Jaroslav Šilhavý? Možná to leckoho překvapí, ale potenciál na to má.
Než jsem si pečlivě prostudoval historii národního týmu pod vedením plzeňského rodáka, tak jsem byl toho názoru, že by trenérský matador již neměl pokračovat na lavičce reprezentace. Proč mi tato myšlenka vyvstala na mysl je naprosto jednoduchá. Každý člověk na zeměkouli si totiž snáz zapamatuje chyby než bůhvíjaké úspěchy. Rozhodně tomu napomohla i pomyslná Aura národního týmu, která je po konci zlaté éry Karla Brücknera, velmi negativní. Aby však dosáhl Brücknerova odkazu, musí se Jaroslav Šilhavý vyvarovat chyb, které jeho úspěchy značně sráží dolů. Zatím má k tomu ze všech tuzemských koučů nejblíže.
Polská pohádka i moldavské vystřízlivění
Jako ideální příklad vzestupů i pádů kouče Šilhavého můžeme použít první dva kvalifikační zápasy letošního roku. Zápas se sousedy ze severu sice velmi ovlivnily dvě slepené branky z kraje utkání, ale i tak se zde naplno ukázal trenérský um reprezentačního kouče. Hráči totiž byli naprosto perfektně koncentrovaní po celý zápas a nedali tak Polákům šanci se do zápasu vrátit. Přitom by zřejmě stačilo jedno polevení a zápas mohl skončit naprosto jiným výsledkem. Je tedy patrné, že Šilhavý umí mužstvo správně stmelit aby fungoval jako jeden celek, zejména proti týmům, které jsou v zápasech favoritem. Za dobu, co je Šilhavý u trenérského kormidla to stihly pocítit týmy jakými jsou, Anglie, Holandsko nebo Švýcarsko. Nicméně po všech fantasticky zvládnutých zápasech najednou přišel nepochopitelný zkrat a rázem si musel kouč národního týmu budovat důvěru od znova.
Ať už mluvíme o nenasazení Václava Černého proti Moldavsku v době, kdy v holandské Eredivisie sázel jeden gól za druhým nebo o stažení Kadeřábka po vynikajícím výkonu proti Holanďanům na Euru. Je samozřejmostí, že pokud bychom se ve všech rozhodnutích klubového rekordmana dlouho vrtali, našli bychom zřejmě pár dalších přešlapů, ale právě tyhle dvě konkrétní se Šilhavému na této úrovni stát prostě nesmí. Není to však něco, co by nevyřešili další zkušenosti, které stále sbírá s každým podobným zápasem. Národní tým však v současné době možná disponuje snad nejkvalitnějším složením, jaké tu bylo, dejme tomu, za posledních deset let. Času na chyby teď už moc nezbývá.
Přetlak střelců i klid v obraně
Národnímu týmu totiž dorostla generace, která se při shodě okolností může vyrovnat úspěchům z let minulých. I díky vzestupu Sparty a konstantních výkonů Slavie reprezentace získala mnoho sebevědomých hráčů, kteří se mohou měřit s kýmkoliv. Ačkoliv účast v nejvyšší skupině Národní ligy trvala pouhý rok, tak pokud opomeneme domácí zápas s Portugalskem, na kterém se však podílel špatnou volbou sestavy i právě Jaroslav Šilhavý, tak ani v jednom z utkání proti soupeřům nejvyšší kvality herně nepropadla a držela krok po celou dobu. To samé platí i o minulém Euru.
Šilhavý si oproti minulým letem může celkem i vybírat. Kdybychom se totiž podívali i několik let dozadu, tak nikdy reprezentace nedisponovala tolika kvalitními útočníky. Na hrot se totiž může postavit bezmála pět hráčů, kteří tu branku dokáži vstřelit skoro pokaždé. Takový luxus si nemohl dovolit ani Karel Brückner. Navíc Šilhavý disponuje i zcela unikátní obranou čtveřicí. Stoperská dvojice Krejčí – Holeš sice nepatří mezi žádné dlouhány, ale co se týče práce dozadu, to zvládají na jedničku a navíc oba dokáží skvěle podpořit i útočnou fázi, což se jen tak nevidí.
Pokud si nově přestoupivší členové užšího kádru reprezentace udrží výkonnost i v nových klubech a budou pravidelně nastupovat, je možné, že nás čeká celkem zajímavá reprezentační sezóna. Jen už prosím bez chyb v realizační týmu.
