Článek
Byť to každá strana bezesporu vnímá jinak, nedělní souboj Slavie a Sparty skončil založenou dělbou bodů. Ani jeden z týmů výrazně nedominoval, na druhou stranu dostat se do stálého tlaku bylo nemožné, jelikož se hra hodně kouskovala.
To není u soubojů odvěkých rivalů nic neobvyklého, tentokrát to však bylo jiné. Oba týmy byly skvěle takticky připraveny, a ačkoli Sparta v minulých letech držela v zápasech se Slavií krok, výkonnostně byli sešívaní stále napřed.
To tentokrát neplatilo, Sparta dokonce smazala výhodu domácího prostředí, což je ve Fortuna Areně opravdu těžké. Zvláště první půli zvládli sparťané po stránce presinku na výbornou, Slavii do ničeho pořádného nepustili.
Naopak sešívaní byli nezvykle často donuceni nakopávat míč, což je největší důkaz, že se Sparta oproti loňsku posunula. V závěru Slavii zatlačila tak intenzivně, že hráčům nezbývalo než odkopávat balóny na půlku hřiště. Též v minulých letech nevídaný prvek hry.
Procento viny na vyrovnání má i Jindřich Trpišovský. Do závěru zápasu se nabízelo nasazení zkušených hráčů, Muhamed Tijani i Václav Jurečka již deset minut před střídáními tahali nohy, utkání bylo jako dělané pro Micka van Burena, který ale vůbec nenaskočil. Prostor naopak dostal Conrad Wallem, jenž od přestupu z Norska neodehrál ani deset zápasů.
Největší tlak Sparty měl logicky přijít v posledních minutách, což s trochou nadsázky nejlépe pochopil Jan Bořil. Pravděpodobně neplánovaně se nechal vyloučit, primárně však před závěrečným náporem dostal ze hry skvělého hlavičkáře Ladislava Krejčího. Byť Sparta nakonec vyrovnala, ztráta kapitána ji bude v následujících utkáních bolet více než Slavii. Vždyť příště Letenští nastoupí proti Viktorii Plzeň.
