Hlavní obsah

Rok 1989 a fotbal: stávkování Slavie, postup na MS i následné odchody hráčů do zahraničí

Foto: Creative Commons Attribution 4.0 - David Sedlecký

Češi si 17. listopadu připomínají tzv. „sametovou revoluci“ aneb Den boje za svobodu a demokracii. Když tentokrát opomeneme události z roku 1939, v roce 1989 hrál určitou roli při některých událostech i český fotbal.

Článek

„Dnes nehrajeme“, řekli slávisté i hráči Chebu

Pražská Slavia sice odehrála hned druhý den po tomto datu utkání s Vítkovicemi, v tu dobu ještě ovšem nebylo tolik informací, jak se to ve skutečnosti na Národní třídě všechno odehrálo. Během následujícího týdne se začaly šířit bližší informace a většinová veřejnost byla šokována.

V sobotu 25. listopadu měla Slavia nastoupit do dalšího ligového zápasu proti Rudé Hvězdě Cheb. Den před jeho konáním byla odvolána jednička Komunistické strany Československa Miloš Jakeš a po celé zemi se stávkovalo. Mnozí to očekávali i od sportovců. Klub ovšem byl pod tlakem ostatních představitelů komunistické strany, aby se zápas odehrál.

Hráči obou mužstev z přispění jedné z poboček Odboru přátel Slavie ovšem přišli s jednoznačným stanoviskem – hrát se nebude. I oni tak dali jasně najevo svůj postoj a myšlenky, že komunistického režimu už mají dost.

Jakkoliv to z dnešního pohledu může znít jednoduše, rozhodně tomu tak nebylo. Pamětníci jistě budou vzpomínat, že za komunismu prostě bylo vše jinak a nešlo jen tak dát najevo svůj názor a postoj. A to ani ve fotbale.

Pavel Řehák vzpomíná, Jaroslav Šilhavý jako kapitán Chebu. Řekl si tím o příležitost ve Slavii?

Obě jedenáctky sice tak nastoupily i s rozhodčími na hrací plochu, ale poté hráči jednoznačně řekli: „Dnes hrát nebudeme.“ Slavii tehdy vedl dnešní asistent trenéra Trpišovského Pavel Řehák, v čele Chebu byl potom další budoucí slávista Jaroslav Šilhavý. Kdo ví, třeba i tyto události lehce přispěly k jeho následnému angažmá v červenobílém dresu.

„Oba týmy nastoupily na trávník, pozdravili jsme se, roztáhli jsme před sebe státní vlajku a já jsem promluvil do mikrofonu. Bylo to něco v tom smyslu: Vážení diváci, nezlobte se, dnešní utkání kvůli situaci v republice a zásahu 17. listopadu na Národní třídě neodehrajeme… Diváci povstali, zatleskali a šlo se zase domů,“ vzpomíná tehdejší kapitán Slavie Pavel Řehák.

Postup na Mistrovství světa, čtvrtfinále a odchody do zahraničí

Mnozí fotbalisté tehdejší československé reprezentace ovšem určitě vzpomínají na dobu okolo 17. listopadu i v dobrém. Pouhé dva dny před tímto datem totiž odehráli reprezentanti tehdejších spojených zemí zápas v Portugalsku, v němž si díky remíze 0:0 zajistili účast na Mistrovství světa v roce 1990.

Jednalo se tak o poslední světový turnaj společné československé reprezentace. Ve skupině dokázala porazit USA i Rakousko, naopak padla s domácími Italy. V osmifinále si poradila 4:1 s Kostarikou a vypadla až ve čtvrtfinále s Německem 1:0. Co bychom dnes za takový celkový výsledek dali.

Pozdější pád režimu samozřejmě významně pomohl i následnému odchodu českých fotbalistů do zahraničí. Během komunistické éry se jednalo o značně omezenou věc. Po Mistrovství světa 1990 se ovšem třeba Tomáš Skuhravý vypravil do italského Janova, Ivan Hašek do francouzského Štrasburku, Luboš Kubík do Fiorentiny nebo Michal Bílek do Betisu Sevilla.

Autor textu: Lukáš Loužecký

Zdroj statistických informací: Chance Liga a Livesport

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz