Rozhodčí pískali fauly, které většina lidí neviděla

I když pojďme se k onomu zápasu pražských S ještě vrátit. Rozhodčí Jan Machálek ho pravda zvládl dobře, ale výrazně mu dopomohli i hráči. Nehrálo se nijak zákeřně a emoce jakoby neplanuly tak hodně, jako normálně. Zřejmě je to i tím, že v týmech už nejsou Krejčí, Bořil, Douděra a další podobní emocemi nabití fotbalisté.

Přesto byly alespoň dvě věci k zamyšlení. První je někdy až přílišná úzkostlivost hlavního rozhodčího, který pískal i běžné souboje tělo na tělo. Pořád je to za mě fotbal a podobná písknutí faulů napomáhají jen k jeho zdržování. Pravda, tvrději hrála Slavia, ale přišlo mi, že se třeba půlka jejich faulů prostě pískat vůbec nemusela.

Diskutabilní je potom i žlutá karta pro Tomáše Chorého, který oslavně vykopl po konci utkání míč do vzduchu. Kolikrát jsme to už viděli v jiných utkáních. Za mě nic zvláštního a žlutá karta minimálně zvláštní. Nic na tom nemění, že nakopnutí vzbudilo rozruch protihráčů či některých fanoušků Sparty. Chorého, zdá se, už prostě potrestají za všechno.

V ostatních utkáních se ovšem odehrály podstatně závažnější věci. Bohužel se za mě projevilo hodně přísné pravidlo, kdy má hráč na vystřídání pouhých 10 sekund. Má sloužit ke zrychlení celého průběhu, ale pojďme si říct, že může být v některých případech šibeniční. Ostatně v zápase Viktorie Plzeň se Slováckem bylo uplatněno hned dvakrát, jednou na každou stranu. Trestem za nedodržení je potom pozdržení vstupu nového hráče na plochu.

A právě na to Plzeň doplatila, protože během oslabení díky pozdržení vstupu hráče na plochu dostala vyrovnávací gól. Kapitán Hrošovský byl také po obdržení gólu hodně naštvaný. Pravda, že rozhodčí opravdu vstup hráče na plochu slušně pozdrželi. Ladra přitom za mě střídání rozhodně nechtěl zdržovat. Toto pravidlo je za mě prostě trochu nesmyslné a fotbalu může naopak uškodit. Chtělo by to navýšit daný čas třeba na 20 sekund.

Na druhou stranu Plzeň také přišla ke gólu jako slepý k houslím. Padl totiž po standardní situaci Tomáš Ladry, který byl reakcí na za mě neexistující faul Behiratcheho. I podle komentátorů to přitom nebyl jediný odpískaný zákrok, kdy byl kontakt natolik minimální, že by se neměl pískat. V tomto případě šlo ovšem o zásadní moment. Tohle je prostě špatně.

A vrátíme se ještě k vyloučení z utkání Zbrojovky Brno se Zlínem, kdy dostal červenou kartu hostující Tomáš Hellebrand. Na první pohled měl být naopak odpískán faul domácímu hráči, který toho hostujícího nakopl. Hlavní rozhodčí by ostatně situaci vyloučením neřešil, byl ovšem zavolán od VARu a víme, jak to potom chodí. Málokdy se hlavní sudí postaví za své rozhodnutí.

Červená karta už v zápase vzhledem k udělení na konci utkání zřejmě nic moc neovlivnila. Na druhou stranu byl pro velmi mladého hráče, kterému může ovlivnit psychiku následujících utkání. Domnělý faul tam viděl opravdu málokdo a je to za mě hrubá chyba. Samozřejmě především videorozhodčích, ale je prostě špatně, že se za svůj verdikt nedokáže postavit ani sudí na hřišti. Jak ho potom hráči mají respektovat?

S koncem prohlášení Komise rozhodčích dané momenty zapadnou ještě více, než by se stalo dříve. Bohužel to potom vypadá, že si rozhodčí vlastně mohou na hřišti dělat, co chtějí. Chyby se stávají, ale měly by být pojmenovány, a především by neměly být takto velké a nesmyslné.

Autor textu: Lukáš Loužecký

Zdroj: přenosy Chance Liga