Článek
Teď se vracíme na místo činu abychom spáchali další ne rozhovor ani dvojrozhovor, nýbrž TROJROZHOVOR! Na naše dotazy totiž bude odpovídat i sám otec zakladatel PAVEL ZÍKA! Čeká vás názor na změnu předsedy FAČR, řeč přišla i na to, co je pravdy na tom, že agenti tlačí své hráče do reprezentačních výběrů nebo jakým způsobem probíhá odměňování agentů za hotový přestup. Ale to je jen výběr z hroznů, v článku se dozvíte mnohem více.
Od našeho prvního rozhovoru se odehrála spousta věcí, vyměnil se například předseda FAČR. Jak vnímáte nového předsedu? Je to krok správným směrem?
Pavel Zíka: V první řadě musíme novému panu předsedovi FAČR pogratulovat. Poznali jsme ho během jeho působení v čele Mladé Boleslavi a jde podle mě rozhodně o člověka, který se bude snažit přinést do čela FAČR svoji energii a především obrovskou pracovitost s důrazem na detail. Myslím si, že náš fotbal potřebuje jednotu, nenechme se rozdělovat. Jsme středně velká země v rámci UEFA a pokud se chceme v mezinárodním prostředí prosadit, tak musíme co nejvíce táhnout za jeden provaz. Současně mám velmi dobrý vztah s odcházejícím předsedou Petrem Fouskem, i jemu náleží poděkování za odvedenou práci.
Jaký vliv bude mít práce nového předsedy konkrétně na vás? Může pan Trunda zásadně ovlivnit vaši práci, ať už pozitivně nebo negativně?
David Zíka: Osobně věřím, že nový pan předseda David Trunda naváže na dnes již bývalého předsedu Petra Fouska, který se o nás jako agenty zajímal, naslouchal naším podnětům a připomínkám a několikrát se dokonce zúčastnil výroční schůze AFA (Asociace fotbalových agentů). Pevně věříme, že pan Trunda na toto naváže a že jako agenti budeme i nadále pevnou součástí českého fotbalu.
Jak se vám líbilo malé Euro?
Filip Zíka: Na EURO jsme osobně zavítali a celkově se nám turnaj velmi líbil. Je třeba pochválit Slovensko za krásné stadiony, kvalitně fungující organizaci a současně i o zájem veřejnosti o turnaj jako takový. Je škoda, že kromě Česka ze skupiny nepostoupilo ani domácí Slovensko, pak by ten zájem byl ještě větší. Nicméně právě slovenská reprezentace nás zaujala svým odvážným herním projevem, kterému chybělo jen trochu víc štěstí. Náš český tým určitě neodvedl špatnou práci, v konkurenci pozdějších finalistů Anglie a Německa měli naši velmi dobré herní pasáže. Je třeba se z toho inspirovat a ponaučit do budoucna.
Vím, že repre fandíte a byli jste podpořit různé kategorie i jako fanoušci. Bylo pro vás Euro U21 více fanouškovským zážitkem nebo jste se nevyhnuli ani pracovním záležitostem?
David: Možná Vás tím překvapím, ale jeli jsme si jednotlivé zápasy také opravdu užít, nasát atmosféru turnaje, zavítat do fanzóny, dát si klobásu a pivo. Ale na každé takové akci je zároveň prostor potkat spoustu zajímavých lidí z našeho oboru, kolegy agenty nebo třeba skauty zahraničních klubů, kteří si tam mapují budoucí hvězdy evropského fotbalu.
Takže práce budete mít přes léto dost?
David: Práce máme v létě zatím dost, ale že by to souviselo přímo s malým Eurem, to úplně ne.
Zaujal vás někdo mimo český a slovenský výběr? Svita Sešlara třeba údajně monitorovala plzeňská Viktorka, které jste už nějaké zajímavé hráče dodali. Můžeme se těšit na nějaké prospekty i u nás?
Filip: Mimo naši a slovenskou reprezentaci nás stejně jako většinu veřejnosti zaujaly výkony Anglie a Němců. Za všechny zmíním třeba Harveyho Elliota a samozřejmě Nicka Woltemadeho. Ale řeknu i další. Třeba Portugalec Quenda nebo obránce Francouzů Merlin. Ti byli výborní. Kromě těch velkých zemí ale pochválím i bojovné Gruzínce. Potvrdili trend, že tamní fotbal šel v posledních letech opravdu hodně nahoru.
Pravda vždycky leží na hřišti
Mohl mít brzký konec ve skupině souvislost s tím, co řekl odcházející pan trenér Suchopárek na závěr veřejně do televize? Že je běžné když pět, šest hráčů s klidným srdcem obětují takto velký turnaj a jedou radši na dovolenou? Není to děsivé? Působíte i jako agenti v tomto smyslu nějak na své „ovečky,“ Třeba formou rady nebo doporučení? Vždyť z mnoha příběhů víme, že pro některé hráče může být malé Euro, když ne šancí vykopat si solidní angažmá v cizině, tak vlastně vrcholem kariéry.
Pavel: Honza Suchopárek to řekl velmi upřímně a za mě správně. Kdysi byla možnost reprezentovat tou nejvyšší možnou poctou. Dnes je těch možností více, klubový fotbal je možná na vrcholu sledovanosti, současně i termínová listina je místy až zběsilá a někdy to pro hráče musí být opravdu náročně regenerovat a odpočívat nejen fyzicky, ale i psychicky. Každopádně stále chci věřit, že start za reprezentaci a možnost nastoupit v dresu se lvíčkem na prsou by stále měl být hlavní motivací a odměnou pro každého fotbalistu. Jistě se vždy najdou výjimky, a to nejen u nás, ale i ve světě. Ale stále jsem přesvědčený, že reprezentace je pro drtivou většinu hráčů tou nejvyšší možnou poctou.
Takže souhlasíte i s jeho slovy, že mladí hráči jsou u nás zbytečně rychle „házeni pod stůl“ ve prospěch těch zkušenějších?
David: Je to dáno tlakem na výsledky. U nás se stalo takovou zažitou praxí, že trenéři mají tendenci v důležitých zápasech stavět ty starší (zkušenější hráče) na úkor mladých. Na druhou stranu i náš fotbal se v tomto vyvíjí a s příchodem řady nových trenérů vidíme postupné navýšení mladých hráčů, kteří tu šanci dostávají. Pak už je to ale opravdu jen na hráčích samotných, aby tu nabídnutou šanci využili. Dlouhodobě se prosadí jen ti nejlepší a psychicky nejodolnější. Tak je to asi obecně ve všech sportech. Obecně si ale myslím, že se ta situace pro mladší hráče lepší a v budoucnu jich uvidíme v základech klubů více.
To jste mi trochu nahrál. Trenér Suchopárek také žehral právě na to, že má v nominaci hráče, kteří musí chodit po hostováních do ciziny, aby vůbec měli nějakou minutáž. Mnohdy ji ale nedostanou. Namátkou mě napadá třeba anabáze Michala Ševčíka, který od přestupu do Sparty prakticky nedostal čuchnout a přes Norimberk skončil v Mladé Boleslavi.
Filip: Náš klubový fotbal prochází určitou fází otevírání se světu, dnes již není raritou, pokud v základu Sparty nebo Slavie je třeba i více cizinců než Čechů, mladí hráči se pak nejen musí měřit s domácí konkurencí, ale už i s tou zahraniční. Vzniká z toho pak potřeba jít hostovat jinam, v některých případech i do zahraničních klubů. Pro herní projev a určitou herní pestrost je určitě dobré, pokud se poskládá tým z hráčů působících ve více zemích, na druhou stranu nejdůležitější je herní praxe a co největší minutáž. Pokud se některým hráčům právě ta minutáž na hřišti nedostává, tak je to špatně.
Zeptám se obecně. Má takový hráč, který paběrkuje, být v nominaci trenéra národního týmu? Na výkonech některých borců ta nejistota nebo řekněme nerozehranost byla patrná. Těžko se pak ubránit spekulacím jak se na takovém turnaji daný jednotlivec vlastně ocitnul. Ve veřejném prostoru není ojedinělý názor, že v tom mají prsty právě agenti a agentury, kteří pomalu určují trenérům, kdo má hrát. Jak je to doopravdy? Tahají agenti za nitky?
Pavel: My osobně to vnímáme tak, že pravda vždycky leží na hřišti, za hráče to na trávníku nikdo neodehraje, samozřejmě ani agent ne. Ani jsem za svoji kariéru ve fotbale nezaregistroval, že by si některý trenér nechal mluvit do nominace, to určitě ne, alespoň my takovou zkušenost nemáme. Ono to někdy může na veřejnost působit tak, že agenti v zákulisí rozehrávají nějakou vlastní hru ve svůj prospěch, nicméně chci ujistit, že agenti nejsou žádní démoni, ale obyčejní lidé, kteří musí své hráče umět především psychicky podpořit a pomoci jim mít takové podmínky, aby se cítili pokud možno co nejvíce v pohodě. To se pak odvíjí právě i na jejich výkonech.
Ne každý bude na Euro jednadvacítek vzpomínat v tom nejlepším. U nás to byl třeba Lukáš Horníček. Přitom v klubu byl výtečný. Dovedu si představit, jak moc se na turnaj těšil, jak musel být namotivovaný. Pak přijde skupina a po dvou zápasech má na kontě sedm obdržených gólů. Jak se tohle může propsat do vyjednávací pozice s případnými zájemci, pokud se turnaj hráči úplně nevydaří?
David: Lukáše nám bylo trochu líto, zastupovali jsme ho 5 let, v roce 2019 jsme ho přivedli do Bragy, víme, že mu na fotbale obrovsky záleží. Nicméně ukazovat na jednotlivce není správné, a už vůbec ne na brankáře. Vždy je to nějaký výsledek práce celého týmu. A sport je někdy zkrátka takový, každý má právo na slabší chvilku, jsme všichni jenom lidé. Osobně si myslím, že se to na Lukášově kariéře negativně neprojeví. Euro je krátký turnaj, hlavní jsou pak ligové soutěže, které trvají celý rok. Kluby si na hráčích váží dlouhodobou stabilitu výkonů, to je pro ně hlavní. Nějaké zaváhání může čas od času potkat i ty nejlepší hráče světa.
Jestli se nepletu, ještě nedávno jsem ve vašem portfoliu našel nejen aktivní hráče, ale také trenéry, případně členy realizačních týmů. Jaký je rozdíl „menežovat“ trenéra oproti hráči? Základní rámec požadavků bude asi dost podobný, ale jsou i nějaká specifika? Jak takového trenéra dostat do záře reflektorů? Přede jen třeba „asáci“ nejsou tak na očích oproti hlavním trenérům apod.
Filip: Práce s trenéry je o dost jiná, často už se setkáváte s osobnostmi, které už toho hodně zažili a mají toho o fotbale, ale i o životě hodně co říct. Angažování trenérů není ohraničeno přestupovými okny a celkově je to velmi komplexní a zajímavý svět plný velmi pracovitých lidí nadšených pro fotbal. Chtěl bych před všemi trenéry smeknout, protože ten tlak, který musejí snášet, si asi nedokážeme někdy ani představit. Snažíme se opravdu kromě hráčů zastupovat i vybrané trenéry a je to pro nás velmi zajímavá a inspirativní práce. Fotbal pak začnete vidět zase trochu jinou optikou a to je obohacující.
Jaký máte pohled na přestupy hráčů v rámci agentur? Zaujalo mě, že když Pavel Šulc měnil stáj, obešlo se to bez nějakého většího humbuku. Chápu nějaké osobní důvody nebo třeba neshody mezi hráčem a agentem. Nicméně měl jsem za to, že každá agentura na úrovni umí, nebo lépe řečeno musí umět, nabídnout víceméně tu samou službu. To fotbalové gró je všude stejně důležité. Rozdíl je například v kontaktech a vazbách. Ale asi se pletu. Co tedy může být tím bonusem, když chcete spolupracovat s hráčem na úrovni Pavla Šulce?
Pavel: Hráči logicky mají právo volby, smlouvy o zastupování jsou vždy jen na dobu určitou a hráči mají právo agenturu vyměnit, pokud k tomu mají své důvody. My se samozřejmě snažíme, aby s námi naši hráči byli spokojení a byli u nás co nejdéle, ale to je asi přání i všech našich kolegů z konkurenčních agentur. Řada větších agentur dnes nabízí velmi podobné služby, hráčům proto doporučujeme, aby vybírali srdcem, jakousi intuicí, podle toho jak na ně agent působí, jestli v nich vzbuzuje důvěru a jestli se ve spolupráci s ním cítí dobře. Agentura je takovým interním realizačním týmem hráče, proto jsme přesvědčeni, že správná volba agentury je pro hráčovu kariéru jedním z klíčových rozhodnutí. Osobně můžu všem hráčům, ať už našim stávajícím nebo těm, se kterými eventuálně navážeme spolupráci v budoucnu slíbit, že jim budeme chtít být vždy oporou, ať už se řeší jakékoliv situace. Ono se právě v období, kdy se třeba nedaří nebo přijde zranění, teprve ukáže, jaký je ten či onen agent doopravdy. A to je věřím pro hráče směrodatné.
Pojďme trochu rozebrat některé vaše koně. Některým se podařil zajímavý přestup, někteří na něj čekají a pak je tu třeba Alex Munksgaard, u kterého pořád nějak nevíme, co s ním v Baníku vlastně zamýšlejí. Přitom když dostal šanci, nezklamal. Chvála na něj šla i v přípravě, náročné ostravské kondičáky zaujal svojí fyzičkou. Máte na něj z Baníku nějakou zpětnou vazbu?
Filip: Souhlasím s Vámi, že Alex Munksgaard zatím nikdy nezklamal, když dostal šanci nastoupit. Je to velmi pracovitý a spolehlivý hráč, navíc je velmi trpělivý. Nemám o něj v tomhle ohledu vůbec strach. Umí si počkat na šanci a tu pak v daný moment správně využít. Věřím, že letos ho na hřišti budeme vídat častěji než v minulé sezóně.
Nedá mi to a zeptám se. Baníku čerstvě odešel Ewerton a bude hledat ofenzivního fotbalistu na levý kraj. Okamžitě mi naskočilo jméno Alexise Aléguého, v mých očích hráče, který tenhle post zvládá v Jablonci i na opačné straně přes nohu. Nezvonil vám telefon ze Slezska?
Filip: Co se Alexise týče, ten poutá pozornost ligových i zahraničních klubů už nějaký čas. Ale jak jste mohl v minulých týdnech vidět, v Jablonci si jeho služeb cení natolik, že s ním podepsali novou tříletou smlouvu. Ale pozor, také to neznamená, že nemůže odejít. Ve fotbale se věci často dějí hodně rychle a klidně na něj ještě toto léto může přijít dobrá nabídka.
Médii rezonuje také jméno Victora Olatunjiho a jeho možný odchod do zámoří. Nebudu se ptát kdy letíte do Ameriky, ale je pro něj MLS z pohledu agenta ideální volba? V Pětadvaceti?
David: Situaci kolem Victora teď nemůžeme úplně komentovat, ale musíme si říct, že MLS je z našeho pohledu velice kvalitní soutěž, která se neustále posouvá kvalitativně nahoru, stejně tak se prohlubuje mediální zájem. Zvyšuje se sledovanost, zlepšuje se celková infrastruktura fotbalu jako produktu. Řekl bych, že postupně se MLS dostává určitě mezi Top 15 soutěží na světě, a to není vůbec špatné. Navíc, kdo by si nechtěl vyzkoušet zahrát proti Lionelu Messimu. I život v USA určitě má svoji atraktivitu, zanedbatelné není ani ekonomické hledisko.
A Kevin Prince Milla? Na jaře se začal profilovat ve velmi užitečného hráče a ke konci sezóny z něj byl jeden z klíčových faktorů, které Duklu udržely v první lize. Může z něj být majstrštyk podobný Princi Aduovi?
Pavel: Kevin je hráč, kterému velmi věříme, má některé opravdu jedinečné herní atributy. Navíc je to velký bojovník, je to hráč, kterého by jste si jako trenér přál mít na hřišti, pro obrany soupeřů je velmi nepříjemný a současně je velmi týmový a dobrý do mezihry. Takže ano, věříme, že to může být podobná kometa, jakou byl minulý podzim Prince Adu.
Milla se prosadil vlastně do půl roku, to u cizinců nebývá úplně běžné. Jak moc jste mu pomáhali s adaptací?
David: S adaptací Kevina jsme si dali opravdu hodně práce, od zajištění bydlení, všech úředních formalit, zajištění bankovního účtu a celkové adaptace na nový život v nové zemi a novém městě. Ale musíme ho pochválit, protože od prvního dne měl snahu zapadnout, je velmi inteligentní a samostatný, s takovými hráči je pak radost spolupracovat. V Praze je spokojený a to se pak odráží i na jeho výkonech na hřišti.
Miliardáři ve druhé lize? Posun dopředu
Díky vstupu movitých majitelů hlavně do brněnských klubů výrazně ožila i Chance Národní liga. Díky tomu přestávají být ojedinělé přestupy kvalitních borců z nejvyšší soutěže o patro níž. Ostatně sami máte čerstvou zkušenost s přestupem Bennyho Kanakimany do Zbrojovky, ke kterému se ještě dostaneme.
Filip: Je to tak, oba brněnské kluby vnášejí do českého fotbalového prostředí nový vítr a já myslím, že je to jenom dobře. Rozhýbe to trh a současně to pomůže zkvalitnit druhou ligu. Díky přestupu Bennyho do Zbrojovky tedy máme osobní zkušenost už i s takovými případy. Myslím, že veskrze pozitivní. A třeba to nebyl poslední takový případ pro toto přestupové období.
Věříte takovým projektům? Ambice mají oba týmy velké. Ale nemáte obavu, že by se z klubů mohly časem stát nechtěné hračky, od kterých dají miliardáři v případě neúspěchu ruce pryč? Spousta hráčů může být rázem bez práce…
Pavel: Vnímáme to pozitivně, český fotbal potřebuje silné a stabilní kluby. A takové kluby potřebují silné majitele. Vidíme to pak na zkvalitňování našeho klubového fotbalu. Pro hráče to podle nás je pozitivní, mají širší nabídku možností jak získat kvalitní angažmá a vydělat si zajímavé peníze.
Pojďme tedy konkrétně k Bennymu. Je těžké hráče „přemlouvat“ aby vyměnil první ligu za druhou?
David: V případě Bennyho jsme ho nepřemlouvali, hráče nikdy nepřemlouváme, aby někam šel proti své vůli. Z popisu naší práce mu zprostředkujeme nabídku a pak už je na něm, zdali ji přijme, anebo ne. V případě Bennyho sehrálo určitou roli i to, že má vztah k Jihomoravskému kraji a k Brnu samotnému, navíc jeho přítelkyně je z regionu. A v neposlední řadě ho oslovil projekt jako takový, je motivovaný Zbrojovce pomoct zpět na vrchol.
Zbrojovka ale přivádí hromadu hráčů. Konkurenci tam možná bude mít ještě větší než by měl i v ligových týmech. Je to tedy čistě o penězích nebo příslibu rychlého návratu do ligy?
Filip: To určitě ne. Každý hráč by měl především chtít hrát, mít minutáž a mít z fotbalu dobrý pocit. Benny si telefonoval s trenérem i vedením, bavil se i se svými budoucími spoluhráči a celkově si to vyhodnotil tak, že ho ten projekt oslovil. Peníze nejsou všechno, musí vše do sebe zapadnout a Benny si to takhle vyhodnotil a požádal nás, abychom jeho přestup do Zbrojovky dotáhli.
Peníze nejsou všechno, ale rozhodně jsou nedílnou součástí každého byznysu. Co z přetupu tedy agent / agentura má a jak se platí?
Pavel: Agentuře se za vykonanou práci platí standardní provize, nicméně mohu Vás ujistit, že to je až poslední položka o které se jedná, absolutní prioritu mají podmínky pro samotného hráče, dále podmínky, na kterých se mezi sebou dohodnou jednotlivé kluby. Provize agenta se řeší až poslední a agenta vyplácí ve většině případů kupující klub. Agenti mají dle pravidel FIFA možnost si brát i malé procento z vyjednaného hráčova platu. To ale není náš případ, my si od našich hráčů z jejich platu nic nebereme. Ostatně by Vám to kterýkoliv z našich hráčů dosvědčil.
Skauti a ženský fotbal u nás
Ať hledám jak hledám, nevidím ve výčtu vašich klientů žádné ženské jméno, čím to? (V Česku má zastoupení jen zlomek hráček, jedná se zpravidla o ty nejznámější na úrovni reprezentace nebo se zkušeností v zahraničí).
David: K ženskému fotbalu máme velký respekt a vnímáme jeho velký růst, především pak v zahraničí, kdy například ve Španělsku vysílají zápasy reprezentace na hlavních sportovních kanálech a jednotlivé hráčky mají na sociálních sítích statisíce followerů. U nás ženský fotbal roste oproti velkým zemím trochu pomaleji, ale i zde je vidět velký rozvoj po všech stránkách. Takže momentálně žádnou fotbalistku v portfoliu nemáme, ale to se může do budoucna jistě změnit.
Je problém v nízkém počtu profesionálek nebo je ženský fotbal u nás stále marketingově nezajímavý? Nebo nemáme kvalitu?
Filip: Myslím si, že je to celkový stav, kdy jsme v řadě věcí o nějaké 2-3 roky za některými západoevropskými zeměmi, takže to co vidíme právě ve zmíněném Španělsku k nám může dorazit za několik let. Na druhou stranu ženský fotbal jde nahoru co se týká kvality hry i zájmu veřejnosti, není to tak dávno, kdy na ženské derby pražských S dorazilo přes 6 tisíc diváků, to bylo ještě před několika lety nepředstavitelné. S tímto narůstajícím zájmem budou přibývat sponzoři a bude vzrůstat i marketingový zájem o jednotlivé týmy i samotné hráčky.
Top značky v českém ženském fotbale už budují dívčí hráčské akademie, je to pro vás do budoucna téma?
Pavel: Určitě ano, jak jsme již zmínili, ženský fotbal vnímáme s velkým respektem a vidíme v něm velký potenciál.
Může být cesta i angažování zahraničních hráček?
David: Rozhodně. Vidíme to již v případě třeba pražských S, která se na angažování zahraničních hráček již několik let zaměřují. Efekt to pak bude mít stejný jako v případě mužského klubového fotbalu, tedy že herní kvalita půjde vlivem větší konkurence nahoru. A třeba z toho bude těžit i česká reprezentace.
Autor rozhovoru: Vojtěch Ignác
